Červen 2014

20. Kapitola

29. června 2014 v 0:06 | Yuri
Akane zavětřila a ucítila závan čerstvého vzduchu, Jsem blízko, pomyslela si a přidala, když v tom se jí, ale cosi masivního připletlo do cesty a ona zakopla. Udělala několik kotrmelců a přistála na břiše dobrých pět metrů od vchodu "doháje, kdo to sem co má cpát" začala nadávat a zvedat se ze země, když se zvedla ucítila palčivou bolest v kotníku a znova se sesunula na zem. Zuřivě si začala třít kotník "ještě lepší" vztekala se.
Když se podívala před sebe zarazila se. Na zemi leželi masivní železné vstupní dveře, ale byly zlomené "děláte si srandu že ano" zírala překvapeně na tu spoušť. Následně se rozhlédla kolem sebe "Waltre" promluvila potichu, "Akane-sama" ozvalo se za ní a Akane leknutím až nadskočila, ohlédla se vyděšeně za sebe a při příjemném zjištění, že je to Walter si oddychla "krucinál Watre, neděs mě tak" usmála se a natáhla k němu ruku "asi mám vyvrknutý kotník, to se bude hojit trochu déle než normálně, můžeš mi pomoct" a zamrkala očima na Waltra, na kterém bylo vidět že se mu ulevilo, když vidí svou paní zdravou a v pořádku, až na ten kotník. Přišel k ní, ruku jí zasunul pod kolena, druhou se opřel do jejích zad a vyzdvihnul jí vysoko nad zem "zajisté" a daroval jí jeden ze svých krásných úsměvů. Akane při jeho úsměvu otevřela doširoka ústa a oči se jí zaleskly, když se na ní Walter znova podíval, celá červená od něj odvrátila hlavu "co je" zašeptala a sklopila oči k zemi.
"Jsem rád že se vám nic nestalo, doufám že jste našla co jste potřebovala" řekl Walter a pomalu stoupal po schodech "jo našla, ale myslím, že by jsi měl přidal Watre, za chvíli tu budou" znejistila Akane a podívala se zpátky do černé díry ze které vystupovali.

"Je pryč" řekl Akio a podíval se vysoko k východu. "můžeme jen doufat že je v pořádku" pronesl Rai a začal již pomalu stoupat vzhůru do schodů, vytáhnul si kapesní hodinky a podíval se na ně. Bylo něco málo po osmé hodině "jak ten čas letí" usmál se a zasunul si kapesní hodinky zpátky do vnitřní kapsy černého saka.

Akio rozrazil vstupní dveře a vběhnul dovnitř "Akane!" zavolal "co se děje?" ozvalo se kousek od něj. Akio se otočil a vyděl Akane jak stojí ve dveřích knihovny. Walter jí podpíral a ona se jen usmívala a překvapeně hleděla na stejně tak překvapené chlapce. Akio k ní přiběhnul a chytnul jí za ramena "jsi v pořídku, co se stalo, proč si utíkala" a pomalu jí svíral a přibližoval k sobě, dokud ho Akane rukou nezarazila "za prvé" odkašlala si "jsem v naprostém pořádku, teda až na to že jsem si vyvrknula kotník" a trochu poposkočila, aby se dostala od Akia a nechala se Waltrem znova podepřít "což vysvětluje to, že jsem před vámi nemohla utíkat ani kdybych chtěla, což vysvětluje i další věc, že jsem se musela vrátit dřív. Walter pro mě přišel a našel mě dole ve sklepení" a znova s úsměvem zamrkala svýma žlutýma očima na Akia, který teď naprosto nechápal "ale"
"žádné ale, co si myslíš, že sem, upír abych se dostala tak rychle ven" zamračila se a společně s Waltrem šla směrem ke schodišti, ale Shigeru jí přehradil cestu. Postavil se k ní. jak nejblíže mohl. Akane svěsila hlavu, aby se mu nemusela dívat do očí "co chceš" promluvila a odvrátila tvář, ale Shigeru jí chytnul za bradu a zvednul jí tak, aby jí viděl do tváře, pak se k ní naklonil a pošeptal jí do ucha "neschovávej se, je z tebe cítit krev."
Akane otevřela široce oči a dech se jí zrychlil. Pravou rukou od sebe Shigera odstrčila a začala se usmívat "co to plácáš za nesmysli a nech mě projít ta noha mě opravdu bolí" a odvrátila do něj tvář. Opřela se rukou o Walterovo rameno a on jí znova vzal do náruče. Ještě naposledy se koukla přes Walterovo rameno na chlapce, kteří jí stále bedlivě pozorovali ze svých míst, ale jen Shigeru se škodolibě usmíval.
Když dorazili do pokoje, tak se Akane zdálo, jakoby z ní spadlo velké břímě "sice mají podezření, ale nemají mi to jak dokázat" usmála se a položila se do měkkých přikrývek.
"Waltre" promluvila a posadila se, pohled upřela na Waltra, který stál u okna a pozoroval jak se slunce chystá ke spánku, pak natočil tvář a sladce se usmál. Akane mu úsměv oplatila a nakonec zdvihla před svůj obličej ruku, na které se houpal řetízek se stříbrným přívěskem "tak jsem tě konečně dostala" a usmála se. Otevřela přívěsek a zahleděla se do jeho nitra. Oči se jí v tu chvíli zalili slanými slzami, které jí začali ztékat po bledých tvářích. V rukou svírala otevřený medailonek, na který dopadali slané kapičky bolestných slz "proč nemůžu mít osud jako každý jiný, proč ten můj musí být protkaný bolestí a utrpením" vzlykala s pohledem upřeným na medailonek.
"Pokud věříte v osud, věříte v předem danou cestu" řekl Walter a pohladil Akane po tvářích, ze kterých jí setřel slzy.
"Někdy mi přijde, jako by někdo někde mojí cestu už dávno určil a bojím se co nechal na jejím konci" promluvila Akane a sevřela přívěsek v dlaních "bojím se Waltre, bojím se toho co má přijít a jsem sama, všechno mi vzali"
Walter přitisknul plačící Akane na svou hruď "Svůj osud si píšeme sami Akane-sama a já vás nikdy neopustím, vždy se na mne můžete spolehnout. Miluji vás a položil bych za vás i svůj život" promluvil Walter a přitisknul si Akne k sobě více.
Akane sevřela v rukou jeho černý oblek a začala žalostně křičet. Zalykala se slzami a cítila jak se jí srdce trhá na kusy.

Stříbrný medailonek pustila z rukou a on dopad na koberec. Na jedné půlce byl usměvavý manželský pár. Muž objímal ženu, která měla své ruce opřené o jeho hruď, společně se usmívali na toho kdo zrovna do medailonku nahlédnul. Na druhé straně byl chlapec, který v náručí svíral děvče, které tenkrát mělo krásné usměvavá očka, plná naděje a touhy.

19. Kapitola

26. června 2014 v 22:58 | Yuri
Roseto se jen chladně ušklíbnul a položil si ruku na hruď, přesně v místech kde se mělo nacházet jeho srdce "po mě smrti, jsem si přál, aby byl medailon uložen do mého těla a tak stále dokazoval mojí hlubokou úctu k tvému rodu" a podíval se těma prázdnýma očima do Akaniných vyplašených oči, které vztekle tikali "vezmi si medailon z mého těla a propusť mě" řekl a ve vteřině, než se Akane nadála chytil její ruku, kterou si přitáhnul na hruď. Akane se v jednu chvíli lekla a chtěla se mu vyvlíknout, ale když se její dlaň dotkla kůže, věděla co má udělat "dobře" kývla hlavou a zadívala se na hrudník, který začal při jejím doteku praskat "tak pojď" vykřikl Roseto a Akane vycenila tesáky, oči se je rozžhnuli. Její rudě vlasy se naježili a ona vztekle zavrčela, v tom se jí na rukou objevili ostré drápy místo nehtů a ona se zaryla mrtvole do hrudníku.
Hned jak její ruka projela masem vystříkla z ní ruda páchnoucí krev přímo na Akanin obličej, ona, ale nepolevovala a vší silou se zarývala hlouběji do lepkavého masa. Druhou rukou chytla Rosetovo rameno a přitáhla mrtvolu k sobě. Cítila jeho hnilobný zápach, ale to co chtěla bylo uvnitř něj a v tu chvíli jí nedokázalo nic zastavit, její touha byla silnější než cokoliv jiného. Její ruka se zabořovala hloub, až narazila na hroudu ve které hned poznala srdce. Na její tváři se objevil užaslý výraz, protože i přes to že teď měla ruku zabořenou v páchnoucí mrtvole, srdce nebožtíka stále bilo a vhánělo krev do oběhu.
Akane se koukla na starce "no tak pospěš si" řekl a jeho oči se zabořili do těch Akaniných jakoby prosili Zabij mě už. Ona jen kývla "jsi připraven" řekla s úsměvem a když Roseto kývnul, otevřela lehce ústa a přiblížila se k jeho obličeji "spi sladce starý příteli" a opatrně začala nasávat vzduch, který se proměnil v neviditelnou masku na Rosetove tváři a kterou Akane v mžiku pohltila.
Rosetovo tělo se zachvělo a začalo praskat jako ten nejjemnější papír, který jste zrovna namočili. Krev mu vytékala ze všech otvorů a sem tam se i nějaká kapka dostala na Akane neboť ona stále svírala v rukou jeho srdce a odmítala ho pustit. Tělo se po chvíli proměnilo jen v hustou hromádku rudé kaše a i ta se nakonec společně s bílou mlhou vsákla do podlahy.
Akane teď stála na dřevěném stole v naprosté tmě, stále cítila jak v rukou cosi svírala, ale již to nemělo dokonalý tvar srdce. Bylo to jen cosi hustého a rosolovitého. V tom se světla na lustru znova rozsvítila a Akane zlostně zasyčela, neboť jí ostré světlo málem propálilo zornice. Když si zvykla na světlo rozhlédla se, nikde nic po starém Rosetovi nezůstalo, až na krev na jejím těle a slizké kaši, kterou svírala v dlaních, ale nebyla to jen hmota když Akane povolila ruku a všechny hrudky z ní opadali cítila cosi tvrdého, když otevřela následně dlaň vypadl z ní přívěsek jenž se řetízkem zachytil o její prsty.
Byl kulatý, stříbrný a jeho strany byly zdobeny drobnými spirálkami a malými písmeny. Wolfwood famiglia přečetla drobní písmo. Bylo to Italsky neboť její otec původně vyrůstal v Benátek Lupo di legname bylo na spodní straně Medailonku "šedý vlk" usmála se Akane a podívala se na zakrvácenou ruku "bože to mě musel tak zřídit, člověk ho pošle na onen svět a on se mu takhle odvděčí" nadávala a oprašovala ze sebe prach a špínu, která se lepila na již zaschlou krev. Oklepala si ruku a medailon, který si nejdřív otřela do mikiny zastrčila do kapsy kalhot.
Když ale v tom uslyšela kroky "a kruci netušila jsme, že jim to bude trvat takovou chvíli" řekla znepokojeně a rozhlédla se kolem sebe. co budu dělat "no tak Roseto pomoz mi" když se v tom, ale ohlédla zpátky ke dveřím, dveře byly v celku, zasunuty zpátky v pantech a lehce pootevřené.
Na Akaniných tvářich se ukázal vděčný úsměv "tak přece jsi mě nezradil děkuji Roseto" zasmála se a rozběhla se ke dveřím, které zabouchla.
Pracovna opět potemněla, světla svícnu hned zhasla a mezi kamennými stěnami zaznělo tiché "děkuji ti Akane."

"slyšeli jste to" zarazil se Masumi a zaposlouchal se do tmy "jakoby to byly kroky."
Rai se podíval před sebe do světla baterky "Akane" promluvil tiše, ale nedostal žádné odpovědi "no tak Akane vím že tam jsi, cítim tě" řekl a svraštil obočí, ale stále nedostal žádnou odpověď. Pomalu se dal do pohybu a čím víc si myslel, že se k ní přibližoval tím přidával na rychlosti, až doběhl na místo, kde měla Akane údajně být, ale i smysl se dají ošálit. Na betonové podlaze ležela černá mikina, která byla nasákla Akaninou vůní.
"To nedává smysl proč by nás chtěla zmást" řekl Akio naštvaně a ohlédl se za sebe "no tak Akane-chan kde jsi" říkal Masumi a ustaraně svíral pěsti. Shigeru se pousmál "jen si s náma hraje potvora malá"
"co si to řekl" ohlédl se po něm Akio překvapeně. Shigeru zvednul černou mikinu ze země a přivoněl k ní, "chtěla nás dostat sem a jestli jsi si nevšimnul proběhnuli jsme kolem boční chodby a myslím, že nikdo neměl tu potřebu, aby do ní nahlédnul"
"potvora malá"usmál se Akio "máme tě!" zakřičel do chodby, ze které přiběhli.


Akane se usmála "to vám to trvalo" a nabrala na rychlosti v běhu. I když nerada využívala svých schopností v tomto okamžiku nebylo na zbyt, pokud před nimi chtěla utéct bez povšimnutí, neboť jen těžko by vysvětlovala starou, zatuchlou krev na svém těle a to jak získala klíč od zapečetěných dveří. Usmála se a oči se jí znova rozzářili. Další krok se dotkl země a ona cítila jak se svět kolem ní zpomalil. Její tělo se odlehčilo, zasmála se a rozeběhla se neuvěřitelnou rychlostí dopředu. Kdyby jí v tu chvíli kdokoli vyděl nebylo by pochyb, že by poznal její druhou stránku, stránku vlkodlaka.

Co je nového: Nudný čtvrtek

26. června 2014 v 21:07 | Yuri
Ehm..ehm..*skládá si slova dohromady* absolutně nevim co mám psát bo se dneska nedělo absolutně nic zajímavého...pro ty co to čtou později je 26.6 čtvrtek po dáváte hodině večerní....tááákže dneska jsem strávila 4 naprosto neuvěřitelně nudné hodiny ve škole, chvíli jsem koukala na anime, které jsme si pracně natáhla do telefonu, pak jsem dřepěla na lavici a čuměla na spolužáka jak hraje Dobyvatele při kterém jsem dostávala záchvaty smíchu, protože on tam psal naprostý kraviny a nakonec jsem seděla na lavičce na chodbě s kámoškou a kecali jsme o anime a manze, jak jinak xD když jsem přišla domů, tak jsme si nestačila ani sednou a už mě vyslali na nákupy, tak jsem čapla kšilta vytáhla kolo a se sluchátkem vyrazila do krámu....hihi mamka mi dlužila peníze tak jsem si za to koupila mega sáček čipsů...zla Yuri-chan zlá.
Pak jsem jen seděla doma a čuměla na filmy, než odbylo půl páté a já radostně vyrazila na výtvarku.....ee to chodím na základní uměleckou.....na předávání vysvědčení, cestou jsme zalezla do nějakého krámu že koupím kytku, chtěla jsme být originální bo všichni nosí růže, ale ono velký kuloví ta prodavačka tam neměla nic pořádného a pak růže, tak co mi zbývalo. Nechala jsme si uvázat růži za 60,- Kč a hrdě s kouskem plevelu vyrazila. Byla to fuška, bo výtvarku mám na druhým konci města xD teda blízko konce města a ještě je to do kopce xD školu mám dál xD byly jsme tam tři :D úspěch, dostali jsme vízo, byly jsme upozorněni aby jsme přes prázdniny neotěhotněli a vykopla nás xD

když jsme dorazila domů, sedla jsme k pcčku, ee teda k Asagimu a četovala s kámoškama. Nic víc nic míň a čas běž, pak jsem na zahradu skočila pro Ťuldu a to bylo asi vše ?_? ted tu dřepim a čumim do blba, le asi půjdu napsat další kapitolu Akai Zasso.....

vaše Yuri-chan

18. Kapitola

25. června 2014 v 22:23 | Yuri
Akane cítila silné mužské, ledové ruce které jí svírali hrdlo a stále nepolevovali. Akane stiskla cosi před sebou. Bylo to ledové, bez života. Necítila žádnou pulzující krev, necítila nic. Kůži, maso kosti nic, jakoby jí svírala bezduchá schránka. Otevřela ústa a začala lapat po dechu, ale i když už nemohla skoro dýchat na tváří se jí ukázal pošklebek "tak konečně jsem tě našla" a její oči se zlatě rozzářili a v křečovitém úsměvu se jí objevili lesknoucí se tesáky.

Akio chytnul Abeforda za ramena a s hrůzou v očích se na něj podíval "proč jsi jí tam posílala ty blázne" vykřiknul a mrštil se starým Abefordem o dřevěnou skřínku. Abeford na něj nechápavě zíral "pán se nemusí obávat, poskytl jsem lady Akane klíče jen k předním prostorám, k těm dveřím se nemůže dostat" řekl vystrašeně a vytáhnul svazek klíčů, který mu cinkla v kapse. Vytáhnul ho vysoko před Akiovo obličej, ale až teď mu naskočil děsivý výraz ve tváři, když si všimnul že starý zrezavělí klíč s monogramem R schází. Vzal klíče do dlaní a začal je zuřivě přehazovat v prstech "to není možné, jsem si jistý, že jsem jí ho nedával." Jeho výraz byla dočista až zoufalí. Akio se podíval na Raie, který stal v pozoru a přehlížel jeho počínání "Akane je v nebezpečí" řekl a rozběhl se ke dveřím. Jeho kroky následovali i ostatní. Akio vyběhnul do deště hned za ním, po boku mu běžel Shigeru a za nimi se hnal Masumi "Akane-chan vydrž" skousnul si rty a vyrazil za nimi ke dveřím do sklepení.

"Myslela jsem, že tě nenajdu Roseto" zašklebila se Akane a stiskla silněji cosi co jí svíralo hrdlo. Ve chvíli, kdy vyslovila jméno cítila, jakoby útočník znejistil a povolil sevření. Využila situaci vzepřela se nohama, které opřela o útočníka před sebe a odrazila se vší silou do zadu. Útočník jí zmaten pustil a ona vletěla do staré knihovny po které se sesunula společně s dřeveními policemi, které pod její tíhou okamžitě praskly. Dopadla do podřepu a začala kmitat očima po místnosti, když v tom ucítila proud vzduchu. Na nic nečekala a vyskočila ze svého místa. Přistála na velkém dřevěném stole "jsi jen stín, bez duše, ale to neznamená že tě stále necítím. Roseto!" vycenila tesáky a temnotu prořízlo její vzteklé vrčení.
Kolem stolu se objevila šedá, hustá a studená mlha nasákla pachem krve a smrti, která padala dolů a jakoby propadávala betonovou podlahou zpátky do podsvětí. V mlze se objevil vysoký mužský stín a Akane projel studený bodající smích, při kterém tuhla krev v žilách. Akane se postavila a s úšklebkem shlédla dolů na mužskou postavu "Roseto" promluvila "jsi jen bezduchý stín, kterého tady uvěznila nenávist a prokletí rodiny. Jsi odsouzen k věčnému utrpení mezi těmito zdmi" a roztáhla ruce aby naznačila stísněnost, pro toho, kdo by tu měl strávit celý život "ale" pokračovala a ukázala na zahalenou postavu "když mi dáš co chci, můžu tě spasit a ty dojdeš klidu" a s úsměvem, který naznačoval její naprostou sebejistotou natáhla k muži ruku "platí?"

Ozvala se rána a silné ocelové dveře se zachvěli v pantech "krucinál" zakřičel Akio a znova vší silou, kterou nashromáždil ve svém těle, vrazil do ocelových dveří, které se odmítali pohnout z místa ať do nich vrážel jak jen mohl "nechápu" oddychoval a vztekle pozoroval nedobytné dveře.
Abeford se snažil do dveří zastrčit klíč, ale kdykoli se mu to povedlo, jakoby ho dveře odmítli a klíč vypadnul, při dalším pokusu se klíč ve dveřích zlomil.
Rai se opatrně postavil ke dveřím a položil na ně dlaň a zavřel oči. Svět kolem něj jakoby v ránu utichnul a zastavil se, jeho duch prostoupil dveřmi a našlapoval chodbami. Jeho sluch se zostřil a on hledal bludištěm chodeb "slyším její srdce" otevřel najednou oči "stále bije, bije klidně a vyrovnaně, ale" zarazil se a zamračil "není tam sama" dořekl Shigeru, svléknul si černé sako, jeho oči se v tu chvíli rozzářili a on cítil jak nabírá sílu. Rozeběhnul se proti dveřím, které se hned při nárazu zachvěli a popraskali. Při dalším nárazu se panty zlomili a ocelové dveře padli na prudké schodiště po kterém se hned sesunuli dolu, do temného sklepení.

Akane se ohlédla ke dveřím "jsou tady" zašeptala a již s naléháním v očích se ohlédla po postavě "je to tvoje poslední šance, nebo odsuď zmizím a už mě nikdy neuvidíš a dál budeš jako přízrak bloudit v nekonečném bludišti" řekla a vycenila zuby.
Postava se hnula a přibližovala se pomalu k velkému pracovnímu stolu na kterém stála Akane "tví rodiče tě opustili a nechali ti na ramenou opravdu velké břímě" řekl a zastavil se kousek od stolu, mlha ho stále zahalovala, ale již bylo znát, že se jedná o vyššího statného muže, který se zakrýval dlouhým černým pláštěm "nestarej se o mé rodiče, jsme právě tady a teď a já ti dávám poslední příležitost k vysvobození" křikla Akane.
Mlha se v tu ránu roztáhla a Akane zděšeně o krok ustoupila a i když na sobě nechtěla znát vyděšení, neubránila se a její tělo se pohnulo do zadu a pomalu odstupovalo od blížícího se muže. Muž byl o hodně starší než Akane, měl dlouhé šedobílé vlasy, které mu spadali přes ramena a zahalovali mu část tváře. Když zvedl obličej Akane probodli dvě černé oči, které byli prázdné a studené, jako dvě černé studny, bez dna. Jeho tvář byla popraskaná a kůže potrhaná. Místa mi se odlupovala společně s masem a odhalovala vybroušenou bílou kost lebky. Když kousek kůže spadl,a z masa se vyřinula hustá hrouda páchnoucí krve, která hned ztuhla a spadla společně s kůží a masem na zem. Muž natáhnul kostru ruky na které se držela, kůže která se jako pavučina postupně trhala "a co by si ode mě mladá dáma přála" promluvil a uchopil dlouhý pramen Akaniných vlasů po kterém sjel až k jeho konci. Akane se v očích zalesklo vítězství a ona se usmála na pohupující se mrtvolu před jejíma očima "chci ten medailonek, který ti věnovala matka s otcem na důkaz jejich přátelství"

Co je nového: Víkend

24. června 2014 v 19:15 | Yuri
Takže začnu víkendem, kterej jsem chtěla napsat už o víkendu, le byla sem líná xD O víkendu se nic nedělo?_? xD fajn fajn
Neboť se u nás dělá novej plot
takže se na zahradě neustále něco děje a naši mě nutí abych se zapojovala, ale já jakožto neuvěřitelně líný tvor už od pradávna, jsem měla co dělat abych vytáhla paty z baráku. V Pátek jsem nebyla ve škole bo sem "na smrt" umírala *byla nemocná* a v Sobotu jsem měla filmovej den, takže postelo_grando_leháro a jela jsem jeden film za druhým dokud Asagi, ee Asagi je mimo jiné můj počítatač xD nebavilo mě furt, zapnu si comp, nejde mi počítač, tak je to Asagi :D jo kde jsem to skončila aa Sobota, bohužel k mému nevelkému štěstí jsem musela tak jako tak vylézt s tím že půjdu pomáhat, naštěstí jsem nemusela nic dělat a celou dobu jsem se starala o 6letou sestřenku. Nejdřív jsme si házeli míčem, pak jsem oškubávali ještě nezralej rybíz a nakonec jsem se jí schovávala v zatuchlým seníku, nepříjemný to zážitek, takže věřte, že se mi to opravdu nechce popisovat xD a to sem tam musela lézt asi 4krát a nakonec jsme jeli na kole, a to bylo to poslední co jsem kdy pro ní udělala neboť mě na tom kole tak vytočila že jsem myslela, že jí nechám někde uprostřed pole a pojedu domů. Bohužel já jsem přeci tak milovaná sestřenka, co by to neudělala že. Takže sem zaťala nervy, nechala jí vybulet a po asi čtvrthodinovém mučení jsem jí naučila jak se s kolem zatáčí a jeli jsme domů, kde jsem si sedla na lavičku a užívala si zbytek tak krásného, zataženého dne.

Neděle: to už jsem musela vylezla ven bo se mi nechtělo na Asagiho *to vyznělo ted fakt blbě ?_?* fajn nechtělo se mi pouštět Asagiho xD Venku už strýček radostně kutil na novém vznesla jsem dotaz "Tak jak to jde?" a po odpovědí "Mám bejt sprostej už po ránu" jsem se radši už na nic neptala, vzala hrábě a shrabovala bordel kolem bývalého plotu. Po další čtvrt hodině nudění jsem chtěla, aby strýček přidělal pletivo na mini výběh pro želvu, abych tam mohla provizorně umístit moje morče. Samozřejmě jsem byla odbyta a ať jsi to jdu udělat sama a já že fajn. Nasbírala jsem potřebné informace k tomu jak přidělat pletivo k hranatému výběhu a já šla. Naštěstí jsem zjistila, že nejsem až takový antitalent a nakonec jsem to pletivo přeci jen přidělala a bez zranění, takže jsem sklidila bouřlivý potlesk :D a první šťastlivec který ho vyzkoušel. Moje morče Ťulda.
Pak už se nic nedělo, zalezla jsem domů, pustila Asagiho ee ještě jsem stihla poklidit, napustit rybičce čerstvou vodu na výměnu a nakrmit uřvaného papucha, než překráčela mamka z práce a pro mě to byl již konec tak záživného dne :D
Tak a teď se jde poslouchat Good Luck od BEAST až od zblbnutí "Good luck, baby good luck to you..."

Vaše Yuri-chan

My boring life...

24. června 2014 v 18:45 | Yuri
Po dlouhém přemítání, zmítáni jsem se rozhodla že budu na blog taky přidávat něco z mého NUDNÉHO život,a abych se víc přiblížila lidem, co si občas můj blog otevřou a třeba sem tam i něco přečtou :) Budou to sem tam kravinky co se sem ta stanou, neboť já nejsem přespříliš aktivní člověk a většinu času trávím na síti *určitě si mě představí jako PC zavisláka co je zavřenej celej den v pokoji, zatažený závěsy, dvaceti dioptrický brejle, mastnej obličej cpe se čipsama a už se nevejde do židle* hihi, fajn to jsem já a popravdě spíš vypadám jako kluk s implantátama xD, ráda chodim ven, v pokoji mám celkem pravidelně otevřený okna a na sítí trávím čas neboť v mém městě nemám moc kamarádu, bo jakožto Otaku se moc mezi obyč lidi nedostanete xD eeee to by bylo pro začátek vše, doufám že jsem vás nenudila....*výdech*

Vaše Yuri-chan

New Layout, pokus č.2

23. června 2014 v 19:56 | Yuri
Tak po tom co jsem zjistila, že můj první layout absolutně nesplňuje dostačující požadavky a díky tomu že jsem měla školu až od devíti jsme si k tomu dřepla po druhý a zkusila nový. Jako musím uznat že se mi líbí víc jak ten předtím ?_? Není tak přeplácaný zdá se mi a jak pravý můj bratr "V jednoduchosti je krása" :3 A teď po asi hodinovém nastavování, protože ty odkazy a ikonky v záhlaví nejdou vůbec nastavit aby byly přesně -_- jsem myslela, že brzo vybuchnu jako sopka. Nakonec sem dostala nerva a nechala to tak jak to je teď xD
Takže znova jestli najdete chyby nechte si je pro sebe, protože to už bych psychicky nevstřebala :D
Vaše Yuri-chan

P.S. Děkuji Anne-onee-chan že semnou měla takovou trpělivost "ARIGATO ONEE-CHAN"

17. Kapitola

21. června 2014 v 21:00 | Yuri
Akane obezřetně našlapovala a hleděla před sebe do černé tmy. Dotýkala se vlhkých stěn po kterých tekla voda "jak tady může bejt takový mokro" začala nadávat a oklepala si ruku od vody. Když ji kapka spadla na hlavu, svěsila ruce podél těla a zbrunátněla "co to krucinál....," chtěla už začít ječet, ale něco jí s pískotem proběhlo kolem nohou. Akne pokrčila jednu nohu a zvedla jí do vzduch. Ruce hned připravila do bojového pozoru a koukla se na zem, kde byl mrtví klid. Jen se usmála a zhasla baterku, pokrčila se a zahleděla se do temna, které na ní zatuchle dýchalo. Chvíli se jen koukala do tmy a zaostřovala dokud neviděla, dřepla si na špičky, zabalancovala na místě a vymrštila se před sebe a cosi chytla do dvou prstů. Položila se na záda a vytáhla to vysoko nad sebe se zkoumavým pohledem, ale pak se začala smát při pohledu na pištící myš, které se toto zacházení zřejmě vůbec nelíbilo. Akane položila myš na zem a pustila její štětinatý ocásek "tak běž malá, utíkej". Myš se rozběhla s pískotem do tmy a její hlas v dálce pomalu utichal, než se ztratil dočista. Akane ještě chvíli hleděla chodbou za ní, pak vytáhla baterku a rozsvítila si jí. Panenky se jí stáhnuli a oči ve světle baterky pobledly. Párkrát zamrkala, aby se jí znova zrak sjednotil ze světlem a pokračovala dál betonovou chodbou, která i přes svou odolnost protékala.

"Už mě to nebaví" zívnul si Akio a protáhnul se "je to už otrava ani nevím jestli jsem na řadě já nebo ty" a znova se opřel o opěradlo židle. Rai jen nehybně seděl, nohy měl zkřížené a jednou rukou si podpíral bradu. Pohledem přejížděl po šachovnici "teď jsi na řadě ty" řekl a pohnul figurkou ku předu.
"Hrajeme už asi pátou hru a zatím je to nerozhodně, nenecháme to tak" řekl Akio a poplácal soustředěného Raie po ramenou, ten sebou jen škubnul "hra by neměla být nerozhodně" zdůraznil svůj argument a narovnal si brýle "no ale bez protihráče toho moc nedohraješ" usmál se Akio, zvednul se zamával na Raie a vyšel z pokoje. Znova si hlasitě zívnul a vymrštil ruce vzhůru. Jeho svaly se natáhli a on pocítil úlevu "konečně nějaký pohyb" zazubil se. Hned nato vyrazil ke schodišti "něco bych slupnul, kdepak je asi Akane-chan" zašklebil se a jazykem si přejel po rtech.
Když došel do jídelny u stolu seděl Masumi a hrál si se lžičkou zabořenou v ovesné kaši. Naproti němu seděl Shigeru, upíjel z hrnku kávu a četl knihu s tmavě rudým obalem.
"Nuda" řekl Masumi a strčil si cínovou lžičku do úst, načež jeho pohled sjel ke vchodu kde se Akio opíral o futra a bádavě projížděl po jídelně "kdepak je naše krásná slečna"
"to bych taky rád věděl" odpověděl Masumi a probodl očima ovesnou kaši, která mu začínala lézt krkem. Popadl talíř a odsunul ho od sebe "neviděl jsem jí už přes hodinu" dořekl a podíval se na Shigera, jakoby si myslel, že právě on bude vědět, kde je Akane konec.
Shigeru vykouknul z pod knihy a jeho oči zakmitali mezi obouma chlapci "co je, jsem snad její sluha, abych věděl kde je" odřekl podrážděně a dál se věnoval čtení "No jasně!" zakřičel Masumi a vstal ze židle "kdepak je Walter, Wlatre!" zavolala a hned na to se v kuchyňských dveřích objevil známí, usměvaví obličej "prosím" řekl a Shigerem projel mráz. Masumi se sladce zaculil "kdepak je Akane-chan", ale úsměv mu zmizel, když se znova podíval na překvapeného Waltra "pán odpustí, ale netuším kde se právě nachází lady" a s ustaraným pohledem se zahleděl na Raie, který znova vešel do jídelny "myslel jsme si, že bude s někým z vás" dořekl a čekal odpověď aspoň od jednoho z chlapců.
"Akane-sama se právě nachází ve sklepeních" ozvalo se za ním a veškeré pohledy se upřeli k tomu jednomu místu. Starý Abeford stál u jedné ze skříněk a utíral z ní pečlivě prach za pomocí zšedivělé prachovky, která na sebe lepila jednotlivé částečky.
"Kde že je!" zakřičel Akio a ostatní čekali okamžitou odpověď.

"Takže dveře číslo tři, doufám že tady bude něco zajímavějšího než v těch minulých" postěžovala si Akane a opatrně strčila klíč do zrezivělých dveří "samej nábytek. kuchynský potřeby, starý bolečení, rámy od obrazů. Dokonce i kola sem tam našla nemluvě o tom původním, zahradnické potřeby, které viděli světlo světa možná tak v předminulém století," opatrně vzala za železnou kliku a otevřela staré dřevěné dveře, které se vzpírali při každém tahu "no tak, otevřete se" nadávala Akane a vrážela do dveří, které se nemínili pohnout. Zasupěla a podívala se na ně, vyhrnula si rukávy u mikiny a vrazila do dveří, které při její síle najednou praskli a svalili se i s ní na zem. Ze země se zvedla vlna prachu a zastínila Akane pohled "no to je....skvělý..." kýchala a zakuckávala se Akane, snažíc se kolem sebe rozehnat prach, který jí pronikal všude, kde měla nějaký otvor *hep čí* kýchla a nato se zvedla další vlna prachu "fuj tajbl, tak tady nikdo nebyl už zatraceně dlouho" a mávala před sebou zuřivě rukou aby si vytvořila vzduchovou kapsu. Zamžourala do tmy a posvítila si baterkou, prach byl stále ve vzduchu a ona ležela břichem u země na dveřích, které při jejím nárazu praskly a rozlomili se vejpůl "asi jsem do toho dala moc síly" zaculila se "toho si nikdo ani nevšimne" a vstala. Oprášila se a zasvítila baterkou do místnosti, která byla poměrně větší než ty před tím. Prach po chvíli opět spadnul na zem nebo na cokoli vyššího. Akane zůstala strnule zíral do malé knihovny. Stěny byly pokryty poličkami, které se prohýbali pod tíhou knih. Uprostřed byl velký pracovní stůl, ale bez židle. Rozhlédla se kolem sebe, ale nikde nebyla lampa. Načež se koukla nad pracovní stůl, nad kterým se houpal lustr se čtyřmi svícemi.
Akane opatrně vylezla na stůl a škrtla zapalovačem. Ze zapalovače vyšlehl plamen a olíznul knoty svícnu, které hned vzplanuli a osvětlili soukromou knihovnu. Akane se podívala pod nohy a zjistila že stojí na nějakých spisech, bylo tam pár starých pergamenů a dvě skoro rozpadlé knihy. Vše bylo staré a zapáchalo to starobou. Když Akane seskočila ze stolu znova pod ní vzedmul prach, který dopadla na stůl. Zvedla jeden papír do rukou, ale ten se pod jejím dotykem okamžitě rozpadnul na několik kousků "bože, co to má být" řekla a foukla na pracovní plochu stolu. Načež polovina papíru spadla a dopadla na zem v podobě kousků. Jen některé zůstali v celku a s nimi i dvě knihy. Akane opatrně otevřela jednu z knih. Žluté stránky zašustili a nabídli jí pohled na první list, na kterém bylo krasopisně napsáno Pro mou milovanou Mariko. Akane se usmála a posadila se na stůl "nějaký zamilovaný příběh" zasmála se a začala listovat knihou, ale posléze zjistila že se nejednalo o romantický příběh, nýbrž o dětskou pohádku, které byla i krásně ilustrovaná. Akane obdivovala autorův smysl pro humor, ale i nadání jakým popisoval příběh o králíku a lišce. Když dolistovala na poslední dvacátou stranu zadívala se na podpis Nezapomeň nikdy kdo opravdu jsi, s láskou tvůj R.L.M.
"R.L.M. Kdo to asi tak mohl být" zamyslela se nad tím zvláštním podpisem, který vytvořilo černé inkoustové pero.
Hned na to se ozvala rána. Akane sebou trhnula a zadívala se do tmy u vchodu. Světla v místnosti okamžitě zhasla a ona cítila chladný vzduch, který jí obstoupil a hned na to dvě ruce, které se jí omotali kolem krku

Zemři.....

New Layout

21. června 2014 v 19:37 | Yuri
Hoj mina-san (všichni) musím se pochlubit, le poprvé za 100let jsem si navrhla layout, já sama osobně *.* jsem na sebe tak pyšná, proto to nejspíš nevypadá tak dobře jako vždycky, bo normálně mi layouty dělá Anne onee-chan, která v tom má rozhodně větší praxi jak já, což jistě sami víte pokud jí znáte nebo jste navštívili někdy její blog, což doporučuji *vůbec nedělá reklamu* xD le chtěla jsem trochu změna a chtěla jsem se o ní pokusit sama no, takže když uvidíte chyby, a je jich tu dost a nemusíte se koukat ani moc dlouho xD, tak mě prosím hned neodsuzujte, jsem v tom nováček a opravdu jsem se snažila. Vím na budoucí práci grafika to nevypadá le já sem zlepším ;) Do budoucna se ty chyby určitě pokusím upravit a budu se v tom zlepšovat jak jen to půjde. Tak mi přejte štěstí.
Vaše Yuri-chan

Sourozenci Kurosaki Tsuki a Mei Tsukiko

17. června 2014 v 20:44 | Yuri

Vytvořila: Jutcha Naiko Králová

Jméno: Kurosaki Tsuki
Věk: 21 let
Chakra: Země, vítr
KG: ne
Zbraně: "srpy" s dlouhou rukojetí - víceméně takové dvě menší kosy
---
Jméno: Mei Tsukiko
Věk: 11 let
Chakra: země, základy vody a vzduchu
KG: ano (základní Tsubi)
Zbraň: dýka (dárek od bratra)
----
Kurosaki byl vždycky poměrně problémové dítě. Jelikož si jako menší vždycky připadal "ublížený". že nezdědil kekkei genkai klanu, snažil na sebe za každou cenu strhávat pozornost, a to ne vždycky tím nejmoudřejším způsobem. Situace se ještě zhoršila, když se mu narodila sestřička, která nejenže plně zdědila Tsubi, ale ještě ke všemu byla odmala naprosto dokonalé a okouzlující dítě, které si všichni okamžitě zamilovali a do kterého vkládali velké naděje. Kurosaki ji naprosto nenáviděl.
Den před sestřinými šestými narozeninami za ním ovšem Mei přišla a sesypala se. Svěřila se mu, jak moc ji ničí, že v ni všichni vkládají tak velké naděje a snaží se z ní udělat "pýchu" rodiny, místo toho aby jí ponechávali dostatečně volnosti a času si užívat bezstarostného dětství. Stejně jako ji bolí, že ji on tak strašně nenávidí, i když mu vůbec nic neudělala.
Ještě tu noc se Kurosakimu názor na jeho sestru naprosto změnil. Pochopil, že problém není v ní, ale v jeho příbuzenstvu. A tak se rozhodl sestru vzít daleko od domova.
... Nevyšlo jim to zrovna tak, jak si představovali. Chtěli se schovat u Meiných kamarádů, dvojčat Naiya, kteří žili sami v lese, ale jejich rodina je velmi rychle našla a násilím přivedla zpět.
Po několika strkanicích, hádkách a nakonec diplomatických jednáních se ale jejich rodiče nakonec vzdali. Dali jedinou podmínku: Kurosaki musí složit Jouninskou zkoušku. Což se mu za další dva roky nakonec podařilo a on se se svou sestrou odstěhoval do lesů na kraji Vodopádové. Ve vesnici se zjevují jen když jedou pro zásoby, pro výukové svitky nebo když Kurosaki jednou za čas vezme nějakou misi, když jim dochází finance.