Květen 2014

13. Kapitola

31. května 2014 v 20:37 | Yuri
Celé sídlo utichlo a nasávalo do sebe zlobu, hořkost a slzy jenž Akane tekly po rudých tvářích. Akane si sedla na schody, schovala si tvář do dlaní a tiše vzlykala. V tu chvíli jí bylo vše líto a chtěla se všem omluvit, ale jak mohla. Jak mohla všechno to co se stalo vysvětlit, aniž by se prozradila. Zvedla tvář vysoko k velkému lustru a pohlédla do jeho lesklých, zářících světel, Můžeš mu přeci pomoct, ozvalo se za ní. Akane sebou trhla a podívala se za sebe. Nic jen schody vedoucí do prázdnoty, kterou teď Akane pociťovala hluboko uvnitř sebe. Opřela se rukama o stěnu a s námahou se postavila, opatrně našlapovala vzhůru po schodech až se dostala znova do té tmavé chodby, kde nesvítila světla. Jen okny prostupovala měsíční zář a osvětlovala části staré chodby. Po podlaze byl dlouhý koberec, který měl stejnou barvu jako dlouhé rudé bavlněné závěsy, které se táhly od tmavě hnědých garnyží až po podlahu, byly svázány hnědým, hebkým provazem, jenž měl na konci ozdobné střapce. Po druhé straně se vlekl pás dveří do různých pokojí, mezi nimi byly staré závěsné lampy nebo staré portréty či krajinky ve zlatých zdobených rámech. Stěna měla tmavě zelený nádech a od země do půlky stěny se táhnul dřevěný obklad z tmavého dřeva. Vše se táhlo v duchu staroby a Akane jen při pohledu do temné chodby pociťovala jako by jí obrazy na stěnách pozorovaly a co si se za ní potichu táhlo tmou.
Opatrně našlapovala na rudý koberec, který hned její kroky pohltil a utlumil, její ruce přejížděli po dřevených obkladech a přidržovalo ztěžklé tělo. V jednu chvíli se zastavila a nasála vetchý vzduch a zahleděla se na obraz u kterého stalá. Oči se jí otevřeli a ona s leknutím odstoupila od velkého portrétu ženy, ale pak jí ramena klesla úlevou, když zjistila že i když se žena podobá její matce, není to ona. Akane natočila hlavu a zaostřila na ní svůj zrak, aby si jí mohla lépe prohlédnout. Na portrétu byla krásná mladá žena, s havraními vlasy svázanými do drdolu a jen po stranách tváře se jí vinuly prameny vlasů. Tvář měla zlehka natočenou, její rudé rty se usmívali, rudé oči měla doširoka otevřená a zdáli se být vlídně a něžné.
V tom Akane zaslechla jakési šramoceni a odvrátila od ní ihned obličej a zahleděla se na konec chodby, kde však nic nebylo, jen tma. Pokračovala dál chodbou, až se konečně dostala před dveře, jež na sobě nesly železnou tabulku s nápisem Nishida Masumi.
Akane opatrně vzala za mosaznou kliku a otevřela dveře, které nepatrně zavrzaly v pantech. Strčila do tmavého pokoje nejdříve hlavu a prohlédla si velký pokoj. Naproti dveřím se tyčil velký cihlový krb nad kterým byl Masumiho portrét a na krbu ležela velká sněžítka. Po stranách krbu byla velká okna s tmavě zelenými sametovými závěsy. Na levé straně pokoj byl velký béžová gauč a u něj oválný konferenční stolek na opačné straně místnosti byla postel s tmavě zelenými nebesy. Vše doplňovalo pár skříni ve starém dobovém stylu Pokoj se příliš nelišil od toho jejího, proto hned věděla kam má natočit hlavu aby našla to co hledala.
Akane mlčky přistupovala k posteli, na které ležel Masumi. Sponky měl sundané a položené na nočním stolku vedle postele, tudíž měl ofinu lehce spuštěnou přes pravé oko, ústa měl pootevřená a nasával horký vzduch do plic, které se zdvihaly nahoru a dolů. Akane k němu přišla a vylezla si na postel, ruce položila podél Masumiho hlavy a podepřela se jimi, svou tvář slonila nad Masumiho a lehce se pousmála neboť Masumi nejevil známky neklidu a stále nehybně dřímal. Akanina ruka se pomalu dotkla jejího krku a ostrý nehet se jí zabořil do tepny ze které spadlo pár kapek na Masumiho tvář a na rty, ze které se jedna svezla až do úst. Masumi sebou trhnul, olízl si rty a otevřel oči, které mu začali rudě zářit. Pohlédl do Akaniny usmívající se tváře a pak na krční tepnu, ze které tekl pramen rudé krve. Posadil se a chytnul Akane za ramena nespouštějíc rudě žhnoucí oči z jejího krku. Naklonil k němu ústa a pramen jí slíznul, následně slastně zavzdychl a bílými tesáky se jí zakousnul do tepny, ze které začal sát horkou a sladkou krev. Akane se usmála, objala ho a přitiskla si ho víc k hrudi. Cítila jak jí z těla odchází pomalu životodárná tekutina a Masumi stále nechtěl přestat.
Z ničeho nic se rozrazili dveře a v nich se objevil Akio a za ním Shigeru "Akane co to děláš!" zakřičel Akio a rozeběhnul se k posteli, ale když se pokusil Masumiho oddělit od Akane, tak ten se od ní jen odtrhnul a přivinul si jí ještě víc k tělu s pohledem propalujícím Akia, když Akio popadnul Akane Masumi ho chytnul za ruku, zlomil jí a odstrčil ho takovou silou že Akio proletěl dřevěnou komodou, která pod nárazem praskla. Masumi se na něj zahleděl, pak se ale dál věnoval Akane. Olíznul jí ránu na krku a znova tesáky zabořil do jejího masa, ale tentokrát na rameni. Akane bolestně zasténala a svěsila hlavu, protože jí síla pomalu opouštěla, ale neříkala nic, jakoby se vším v tu chvíli byla smířená.
"Co se to děje?" vrazil do pokoje Rai a pohled na pomalu umírající Akane ho doslova zarazil "Masumi jí nechce pustit" zaúpěl Akio, když se pokoušel vstát a jedno z dřevěných prken se mu zarylo do nohy "ještě jsem ho takovýho neviděl, zabije jí" zakřičel na Raie a Shigera, kteří začali okamžitě jedna. Přiběhly rychle k posteli. Shigeru popadnul již omdlívající Akane za ramena a když se Raiovi podařilo odtrhnout Masumiho hlavu, zatáhnul jí a svalil se s ní na podlahu "Akane, vbuď se" držel jí za tváře a cloumal s ní "No tak Akane otevři oči." Akane zamžourala očima a pootevřela je. Masumi se začal vztekat "pusťte mě, okamžitě mě nechte být, Akane-chan" zuřil a bránil se Raiovo a Akiovu sevření.
Akane ležela bezvládně v Shigerovo náručí na tmavém zeleném, zdobeném koberci a přihlížela Masumiho řádění, pak lehce zdvihla ruku směrem k Masumimu a ten jakoby rázem přestal. Jen k ní upíral své rudé oči s pootevřenými zakrvácenými ústy čekal jejímu počínání. Akane se z oči zpustili slané pramínky slz "odpusť Masumi, mrzí mě to. Nechtěla jsme ti ublížit" zašeptala do ticha a Masumi si okamžitě uklidnil a přestal se bránit, oči znova dostali fialkový nádech a on se vzpamatoval ze svého šílenství. V tu chvíli Akane vyčerpáním omdlela a její hlava se nehybně opřela o Shigerovo hruď, oči se zavřeli a z krku steklo pár kapek její šarlatové krve.

12. Kapitola

28. května 2014 v 20:50 | Yuri
Rozkvetlá zelená louka kam až vaše oko dohlédlo, před ní se rýsovali zelené vrcholky kopců jež byly posety hustými lesy. V údolí, velké modré jezero poseté malými, dočista holými, zelenými ostrůvky. Na modré hladině se odrážely paprsky slunce, které se v plné kráse usmívalo z blankytného nebe.
Na zelené louce stál bylí železný stolek se dvěmi kulatými židličkami a prostředkem stolů vedla tyč od světle modrého slunečníků, jehož lemy se pohybovali s poryvem větru. U bílého stolku seděli dvě dívky. Jedna vypadala mladší s krátkými hnědočervenými vlasy v bílých šatech ke kolenům, krátkými rukávy s volánky. Vedle ní seděla o něco starší dívka s dlouhými hnědočervenými vlasy ve stejných šatech, ale jejich barva byla ponuře černá. Dlouhovlasá dívka seděla na své židli rovně a upíjela ze svého porcelánové hrnku černý čaj. Zatímco druhá dívka měla překřížené nohy a rukou si podpírala bradu. Oči měla zavřené a její dech byl klidný a vyrovnaný. Dívka jež upíjela čaj, měla doširoka otevřené žluté oči a hleděla před sebe do dálky na zelené kopce, nad kterými se vznášelo černé hejno ptáků, jež táhlo kamsi na sever "nemyslíš, že je tu krásně" promluvila a podívala se na krátkovlasou dívku "Akane" upozornila spící děvče, kterému se podlomila ruka při spaní a ono se vzpamatovalo "jo, jo, je to tu parádní" odpověděla a protáhla se "ale je tu nuda, nechápu, jak tu můžeš celé hodiny jen vysedávat a koukat do prázdna" zívala a znova si podepřela bradu a dál pokojně dřímala "za to já nechápu, jak dokážeš žít na tom znetvořeném světě. Vždyť i když je toto místo prázdné, myslím, že se tu dá žít klidu a míru" a usmála se na Akane, která jí pozorovala s přivřenými víčky "jsi jiná, když jsi tady" řekla Akane a podepřela si bradu i druhou rukou, znova si zívla a znova pohlédla na svou dvojničku, která zase hleděla do dálky. Dívka se postavila a sundala z opěradla židle slaměný klobouk s černou mašlí. Odkryla si vlasy z tváře a nasadila slamák na hlavu, mašli si zavázala pod krkem a rozpřáhla ruce "protože, zde se nemusím s nikým ani ničím rozčilovat, je to opravdu perfektní místo,daleko od všeho zlého" smála se a nechala se lechtat chladným větříkem po tvářích, hnědé vlasy jí vlály a ona se radostně smála "pojď Akane, půjdeme k jezeru" podala Akane ruku. Akane k ní vzhlédla "myslím že zůstanu tady, ve stínu je příjemně"
"ty lenochu" poškádlilo jí děvče, utrhlo stéblo trávy a polechtalo s ní Akane přes nos. Akane se pohotově zvedla a hlasitě kýchla "krucinál, nech toho"
"myslím, že by jsi se měla už probudit" řeklo děvče a pohlédlo k Akane "a už mě nenuť se tam vracet" pohladila jí po vlasech a s úsměvem vepasným ve tváři se rozeběhla k jezeru, mávajíc na rozespalou Akane.
"děkuji Aimee" pošeptala Akane do větru.

"Akane-sama" ozývalo se. Akane zamžourala očima a pohlédla do tváře muži, který k ní upínal svůj ustaraný pohled. Akane se sladce usmála, zívla si a protáhla se "dobré ráno Walter, to je, ale krásné ráno že"
"Akane jsi v pořádku" chytnul Walter Akane za ramena a podíval se jí do usmívající tváře "myslím, že jsem ještě trochu mimo z toho čaje, ale jsem v pořádku" usmála se Akane a poplácala ho po hlavě. Vstala z postele, ale najednou se zarazila a rozhlédla se kolem sebe. Byla ve svém pokoji v sídle, stála pevně nohama na zemi a pomalu si začala vše vybavovat. Prudce otočila hlavou s vyděšeným výrazem na Waltra "Waltre, co se stalo?" oči se jí doširoka rozevřeli a úpěnlivě žádali o vysvětlení. Walter od ní odvrátil hlavu a zároveň i svůj pohled. Akane k němu přiběhla, klekla si a chytla ho za ruce, její oči prosili, přímo žadonili o odpověď "Waltre co se stalo, řekni mi to"
"Aimee-sama se na pár vteřin probudila, nemohl jsem dělat nic víc, než vás uspat" odpověděl Walter a přivřel sklesle oči "odpusťte mi" a jeho ruka přikryla jeho zkroušený obličej.
Akane si vyděšeně přikryla ústa a podívala se směrem ke dveřím, které byly zamčené. Znova se podívala na Waltra, ale pak se otočila a rozeběhla se ke dveřím. Walter k ní vztyčil ruku "odpusť Waltre, ale ať se stane cokoli nesmíš zasáhnout, to je rozkaz" a zabouchla. Walter spustil ruku mezi nohy a sklopil hlavu "zajisté, má paní."
Akane vyběhla na temnou, chladnou chodbou. Za okny se již třpytil měsíc a osvětloval bludiště. Akane se na chvíli zastavila a vyhlédla ven "to už je večer," ale pak se rozeběhla chodbou směrem ke schodišti. Když přiběhla k začátku schodiště, zastavila se pohlédla dolů na osvětlenou přijímací halu. Stáli tam a vzhlíželi vysoko ke schodišti na místo kde teď Akane stála. Cítila v jejich pohledu vztek, nenávist, ale zároveň smutek a zradu. Chytla se dřevěného zábradlí a pomalu scházela dolů. Jejich pohledy se od ní neodpoutávali.
Zastavila se na předposledním schodě "kde je Masumi" zeptala se, protože jí zde chyběl Masumiho roztomilý a zvídavý obličej.
"Spí" řekl Akio, ale než se Akane nadála byl ve vteřině u ní, nestačila ani zamrkat a on jí svíral hrdlo "zlomila si mu totiž vaz" zvýšil hlas a přirazil Akane k dřevěnému lemovaní u zdi. Akane zalapala po dechu, když pod ní zapraskalo dřevo "máš štěstí, že ta krvežíznivá potvora je nesmrtelná." Akio zuřil a cenil své tesáky, jeho oči začali rudě zářit, ruka drtila Akanino hrdlo a stále víc jí přitlačovala ke zdi. Akane začala procitovat známky mdlob, nedostával se jí žádný kyslík, ale nemohla nic dělat neboť by se byla prozradila a to nesměla dopustit "pusť ji Akio" řekl Rai a Akio jí okamžitě pustil. Akane se svalila na zem a začala sípavě nasávat kyslík do prázdných plic.
"Jdeme se najíst" řekl Rai, chytnul rozzuřeného Akia za rameno a táhnul ho i když sámcítil v sobě jisté rozpolcení, do jídelny společně se Shigerem, který rozhořčeně zatínal pěsti.
Akane se dívala na červený koberec na schodech a oči se jí zalili slzami "Masumi" zašeptala do ticha.
Sídlo utichlo a ve stěnách se držel smutek a zlost.

"Masumi!"

11. Kapitola

27. května 2014 v 20:10 | Yuri
Vyděšený Masumi pomáhal vstát Akiovi, který si stále bolestně svíral hrudník "no tak vstávej Akio" vzdychla Masumi, když se snažil těžkého Akia postavit na nohy a on mu s tím vůbec nijak nepomáhal, pak to vzdal a pustil ho znova na zadek "do háje Masumi" začal nadávat Akio a ohnal se po něm rukou.
Akane stále vzpřímeně stála a vraždila pohledem každého, kdo se jen o centimetr pohnul "no tak Akane-chan, uklidni se, děláš jako bychom ti chtěli ublížit. Pojď vrátíme se do sídla a dáme si horkou čokoládu a pudink, Masumimu totiž už vyhládlo" chytnul se Masumi za břicho, které již vykazovalo známky hladu "mlč Masumi!" zakřičela Akane, což zapříčinilo to že se Masumi stáhnul ještě víc do kouta "ale" zapištěl "ticho bud!" okřikla ho znova, ale Masumi jakoby v tu ránu sundal bílou masku klauna pod kterou se skrývala pravá tvář. Jeho obočí kleslo k očím a on se i když zamračen začal usmívat "Akane-chan si chce hrát," povolil si košili a spíš jak malé roztomilé děcko, teď vypadal jako obyčejný dospělý kluk, který něco opravdu moc chce a někdo mu stojí v cestě.
Konečně si se ukázal Masumi, usmála se Akane a nezpuštěna z něj své žluté oči, stejně jako Masumi z ní. Jeho pronikavé oči se jí zažírali do kůže a ona cítila, jako by jí všechna síla v tu ránu opustila, když se otočila stál u ní Shigeru "mám tě," chytnul jí za obě zápěstí jež jí zkroutil za zády a přitisknul si jí k tělu, ale Akane se byť bez známky sílí odmítala vzdát. Zmítala sebou a bojovala proti Shigerovo síle, na kterou ta její očividně nestačila. Její tělo se uklidnilo a ona otočila hlavou, tak aby se podívala na Shigera "myslíš si, že mě zastavíš" a na tváři se jí objevil úsměv. Zdvihla pravou nohu a prudce jí vymrštila, načež šla hlavou dopředu a zajela do rozštěpu přímo mezi Shigerovo nohy, když Shigeru zpanikařil, přetočila se a podrazila mu nohy, tudíž se dostal okamžitě na zem. Akane vyskočila ze své pozice a než se Shigeru stačil postavit nohou ho přirazila k zemi "kdo koho teď má" a vyplázla na něj jazyk, když se jí pokusil Shigeru chytit za nohy uskočila od něj a on se znova postavil. Oprášil se, zatímco si ho Akane zvídavě prohlížela ze svého místa neboť se jí podařilo dostat se na opěrky lavic do podřepu a kroutit hlavou a proto v ten moment spíš vypadala jako zvídaví psík, který čeká co se bude dít dál.
"Myslím, že když na ní půjdeme po jednom bude to pro ní jen výhoda" řekl z čista jasna Rai a upravil si své brýle, což dělal většinou, když si připadal, že řekl něco velice intelektuálního. Jakmile se ostatní vzpamatovali kývli a postavili se každý k jednomu ze vstupů do altánku, které byly přizpůsobeny tak, že vedli přímo do dalších uliček bludiště. Akane znejistila a začala prudce trhat hlavou se strany na stranu po každém z chlapců, kteří se k ní pomalu přibližovali, pak ale vymrštila hlavu vzhůru ke stropu a všimla si malého kulatého lustru na který se zavěšovali za temných nocí svíčky. Postavila se na opěradla a zdvihla ruce do menšího úhlu a lokty si opřela o své hubené boky "tak pojďte pánové" a hlasitě se zasmála což zapříčinilo Akiovo a Masumiho okamžitý postup kupředu. Rozběhli se po ní a zbytek týmu na to reagoval taktéž. Akane vyskočila a chytla se kovového, kulatého lustru a vyzdvihla nohy a odrazila se od jednoho rohu, její tělo se rozhoupalo z jedné strany altánku na druhou. Altánek byl poměrně dosti rozložitý, takže když se dostala na jeden konec odrazila se a s nabranou rychlostí se zhoupla, její nohy a zbytek těla projeli přímo mezi trámy, jenž drželi střechu a prorazili díru do střešních tašek a Akane se vymrštila až na střechu. Dopadla na a zabalancovala na jejím okraji. Než se ostatní vzpamatovali rozeběhla se k místu kde byl Masumi, který se hnal ven z altánku, odrazila se od okraje, naklonila tělo do kotrmelce a udělala salto ku předu. Dopadla přímo před vyplašeného Masumiho, vyplázla pobaveně jazyk a rozeběhla se zelenou uličkou "ta potvora malá" podivil se Akio a rozeběhnul se za Akane, která se ztratila v bludišti. Rai ukázal na druhou uličku "Shigeru vezmi to tudy, nebude daleko," pak ukázal k další uličce "Masumi" Masumi k němu vzhlédl a kývl hlavou na souhlas a rozeběhl se. Rai si dal ruce křížem a podíval se na díru ve střeše "musím uznat, že opravdu nejsi domácí panička" a narovnal si s úsměvem znova své stříbrné brýle.
Akane seděla přikrčená v jednom rohu a zuřivě si třela poškrábané nohy, které jí na místech začali trochu krvácet "a já se divím že jsem tak chudokrevná" nadávala, pak vstala vykoukla z poza rohu a rozeběhla se kupředu "ty hajzlící jsou určitě někde kolem mě, ale jak se jim jen vyhnout, skoro necítím nohy, natož abych se soustředila ještě na ně."
V tom něco zašustělo v keřích a na cestě se objevil malý šedý králík, vesele stříhal ušima a čmuchal kolem sebe jestli tu není něco k snědku. Akane se na něj vyděšeně podívala "uteč" zašeptala a odvrátila od něj tvář. V tom se chytla za krk a začala kašlat, podlomila se jí kolena a ona na ně dopadla. Na zemi se objevili kapky její krve. Krev, která jí stékala po nohách a z úst začala žhnout jako oheň a pálila jí di kůže, svaly se jí v končetinách napínali, jen prasknout, očí se ji rozžhnuli a bílé tesáky jí řezaly do rtů neboť je pevně skousla. Chytla se za hlavu a schoulila se do klubíčka "uklidni se, uklidni se" mumlala si a s vydšeným výrazem svírala své tělo "najíš se jen co se dostaneš ven, jen se uklidni, nevyvede tě z míry jen malý králík" v očích se jí objevili slzy "Aimee! Nech mě být"
"a mám tě" ozvalo se za ní potěšující smích, který se linul z Akiových úst "Akane" ozval se i Masumi, který vypadal zas jako ublížené batole "myslíš, že se nám schováš" ozval se hlas před ní a pomalu k ní přistupovali krok po kroku. Shigeru a Rai se zastavili kousek od ní "vstávej" řekl Akio a dotknul se jejich zad, ale nečekal co přijde po jeho činu. Akane se po něm otočila a její pohled Akia tak vyděsil že zacouval zpátky "Akane" řekl zhozeně.
"Jak se opovažuješ" promluvila do prázdna a povolila sevření "jak se opovažuješ se mě dotknout ty krvežíznivá bestie!" zakřičela a chytla si hlavu a bolestně vykřikla "jak se jen opovažujete se dotýkat mého těla ty podřadná raso" vřískala bez sebemenší sebekontroly a zuřivě a křečovitě si svírala hlavu z bolestí v očích "Waltreeeee!!" zakřičela do vzduchu. Masumi k ní přiběhnul a chtěl jí chytnout za ruku, ale Akane byla rychlejší. Ve vteřině chytla tu jeho a zlomila jí v zápěstí, Masumi bolestně vykřiknul a svalil se na kolena "dej ty svoje špinavý pracky ze mě, ty zrůdo" vyjekla, otočila se a než stačil Masumi cokoli říct kopla ho hřbetem své boty do obličeje a Masumi vletěl do živého plotu jeho v tu chvíli bezvládná tělo sjelo po plotě.
"Masumi!" zakřičel Akio a rozeběhnul se k němu zatímco Shigeru vyrazil k Akane. Ta roztáhla nohy, když k ní Akio dorazil sehnula se a pokusila se mu vrazit pěstí do břicha, ale Shigeru jí stačil chytit ruce a převrátil jí je za záda "uklidni se Akane, co se to s tebou děje," Akane se uklidnila a svěsila hlavu, pak se ale začala smát a koukla na něj "jak se mě upír opovažuje dotknout" zakřičela a plivla mu do obličeje směsici slin a krve, která se jí nahromadila v ústech.
Všichni okamžitě zpozorněli a upnuli k ní svůj udivený výraz "jak to.." zašeptal užasle Shigeru, než ale stačil cokoli dodat v uličce se objevil Walter, který na nic nečekal a přiběhl k rozzuřené Akane, chytnul jí za hlavu a podíval se jí hluboce do očí "jak si to mohl dovolit Walt...." chtěla znova zaječet, ale její oči se zavřeli, kolena se zlomila a ona v mdlobách padla do Walterova náručí.

"Spi sladce Aimee" zašeptal Walter dívce, kterou držel v náručí, do ucha a hned nato svůj pohled nesměřoval k vyděšeným přítomným, jenž očekávali jisté odpovědi.

10. Kapitola

27. května 2014 v 16:25 | Yuri
Pomalu a v tichosti se Akane špičkami bod dotýkala země a plížila se k dřevěnému altánku, který byl obrostlý pnoucími růžemi, které rozvíjeli své květy na pozdrav slunci. Ke slunci se tyčili rudé růže na kterých se třpytili pavučiny ve slunečním světle. Po severní straně altánku se pnuli růžové růže, které neměli své květy docela roztaženy. V zákrytu stínu se pohupovali v chladném vánku okouzlující modré růže, které byly přes slunečním světlem dočista skryté a poslední strana altánku, ta jižní, byla poseta bílými růžemi, jejich vůně se linula celým bludištěm a lákala Akane blíž, jen si pojď přivonět, našeptávali jejímu nosu.
Akane se tiskla k rohu a zkoumavě si prohlížela altán. Altán byl zastřešen a jeho střecha tvořila vystouplý šestiúhelník, stejně tak konstrukce. Uprostřed byly dvě, k sobě opěradly otočené lavice ze světlého dřeva.
Vypadalo to na opravdu klidné a uspokojivé místo, které Akane lákalo k sobě, ale ona věděla že nesmí riskovat, Vezmeš růži a vypadneš odsud, ještě budeš mít mraky možností se sem vrátit a vypít si tu polední čaj, a slastně vzdychla nad svou představou. Znova se kolem sebe rozhlédla a nasála vůni jež jí tančila kolem nosu, pak si ale kýchla a s leknutím se přikrčila k zemi a znova začala otáčet všetečně hlavou, jestli si jí nikdo nevšimnul myslím ,že teď by jsi si měla pospíšit, byla okamžitě v pohotovosti. Vystřelila ze svého místa a hmátla po bílé růži jež byla nejblíže u ní, ale "Krucinál!" vykřikla když sjela rukou po trnech, které jí uvízli na dlani.
Utrhla růži, kterou si zasunula za jednu z modrých kšand a ostny růže se jí zakryli do jejího černého trička a ostrými drápky se chytly kšandy.
V tichosti našlapávala na špičkách a s pohledem upřeným na altánek pomalu couvala. V představách jejího poledního čaje a upoutána vůní rozkvetlých růží jí něco velice podstatného uniklo a tak s výkřikem do něčeho jistého vrazila s znova se posadila na zem. Podepřela se rukama za zády a s vyplašeným výrazem se koukala na usmívajícího se Shigera "tentokrát mi neutečeš" řekl Shigeru a natáhnul se po ní. Akane se ale udělala kotoul a posadila se do podřepu, její panenky začali zaostřovat cíl a okolí kolem ní, snažíc se najít únikovou cestu. Pomalu položila celé dlaně na zem a vyčkávala. Když se Shigeru pohnul odrazila se od země a rozeběhla se zpět k altánku za nímž byla další cesta ven, ale když tam doběhla objevil se před ní Akio s roztaženýma rukama "pojď na mou hruď" zvolala radostně a čekal až se mu Akane zastaví na náručí, ta se ale otočila na patách a rozeběhla se k další cestě, ale i ta jí zradila, protože z ní vykoukla usmívající se Masumiho tvář. Už panická se Akne podívala za sebe, ale už za ní stál Rai a rovnal si brýle "nemáš kam utéct, hrála jsi dobře, ale mi jsme lepší."
V ten moment si Akane připadala jen jako obyčejná loutka, který se pomalu zmenšovala a oni si na ní přivazovali své provázky. Pomalou, pokrčena s rukama připravenýma se bránit Akane couval do altánku, když jí lavice zarazila zůstala zděšeně stát "ne, ne" opakovala si pro sebe a koukala na chlapce, kteří jí kolem dokola obstoupili "je konec Akane, prohrála si" zasmál se Akio a vítězně si složil ruce na prsou.
Akane byla již unavená, špatně se jí dýchalo, nohy jí přestávali znova poslouchat a tělo se lámalo pod návalem horka a únavy, ruce měla zkrvavené od růži a tvář poškrábanou a špinavou od větviček plotu. Její oblečení bylo zaprášené od věčného se válení na zemi a i když všechny tyto věci vykazovali její prohru nemínila se bez boje vzdát Jsem dědičkou vlčího rodů, v žilách mi koluje krev mích předků. Nemíním se poklonit nějakým ubožákům. Mě nezlomí parta krvežíznivých stvůr "Nenechám se porazit partou ubožáčku, kteří si myslí, že mohou dostat vše co si zamanou. Nejsem panenka, která se před vámi skloní. Nejsem jako ty ostatní, já nepadnu před vámi, ale vy přede mnou!" zakřičela Akane, narovnala se, stiskla ruce v pěst a podívala se na ně pohledem, který chlapce okamžitě přesvědčil o tom, že to není ona kdo prohrál. V jejích očích se leskla nebojácnost a odhodlanost porazit svého nepřítele, leskla se v nich touha po kořisti, která stála přímo před ní.
"Ne-neblázni přeci, nemáš šanci. Podívej se na sebe sotva, sotva stojíš" vykřikl překvapeně Akio snažíc se jí zmást a přimět k ústupu "Akane-chan prosím vrať se s námi" řekl Masumi, vynucoval úsměv a zároveň se snažil uklidnit situaci.
Akane se jen usmála, její tělo se napřímilo a postavilo bokem k nim, ale hlava je stále sledovala. Levou ruku svěsila podélně k těla a pravou lehce zdvihla pod malým úhlem, dlaní ke svému obličeji "uvidíme kdo zůstane stát naposled" řekla s odporem, čekajíc co se bude dít dál.
Jako první se odhodlal Akio a rozeběhl se po ní. Akane si přešlápla a pohybem těla do leva se vyhnula jeho ruce, přešlápla druhou nohou, otočila se a praštila Akia, který k ní ted byl zády, hřbetem ruky do krku. Nárazová vlna s Akime zakymácela, on zabalancoval a předkloněn vypadnul druhým vchodem obličejem k zemi "ty malá mrcho" vztekal se, když vstával. Masumi si vylekaně strčil ruku do úst a začal si ohryzávat nehty Akio se sebral ze země a pln odhodlání znova vběhnul do altánku. Tentokrát k němu Akane byla čelem. Jeho ruka se vymrštila a chtěla Akane chytit za krku, ale Akane sehnula hlavu do zadu, levou rukou srazila Akiovu ruku, která se blížila k jejímu krku, lehce natočila pravou a koncem dlaně ho udeřila do žeber, její tělo se tímto pohybem lehce natočilo což jí umožnilo vymrštit pravou nohou a kopnout ho do stejného místa. Akio zavrávoral a propadnul vchodem zpátky před altánek do prachu, který se kolem něj zdvihnul a on začal kašlat "kde se todle kruci naučila" dusil se, držíc si křečovitě hrudník.

"Nejsem žádná domácká panička chlapečku a bez boje se nemíním vzdát," hodila po něm vztekle hlavou a znova se podívala po Shigerovi, který překvapeně zíral a Raie, který si znova narovnal brýle, jíž poznajíc Akaninu sílu "mladá slečna se nezdá" usmál se a jeho pohled se střetnul s tím jejím.

9. Kapitola

26. května 2014 v 19:23 | Yuri
"Pusť mě" vzpouzela se Akane a snažila se Raiovi vytrhnout z jeho pevného sevření. Raiova ruka, ale odmítala povolit, svírala Akanino zápěstí tak, že si Akane, myslela, že jí ho rozdrtí.
"Myslím, že jsem naší sázku, vyhrál" zasmál se Rai, chytnul Akane za bradu, aby sebou přestala šít a pomalu se k ní přibližoval. Akane se rozšířili zorničky a obočí se jí překvapeně zvedlo "Rai-sama", nepřestávala sledovat Raie, který se k ní přibližoval kousek po kousku, až začínala cítit jeho horký dech na svých rtech, zavřela oči a uklidnila se. Když ucítila, že už je Rai u jejich rtu, otevřela oči vymrštila levou ruku a v rychlosti Raie praštila hřbetem ruky do hrudníku. Kolem Raiova hrudníku se objevila nárazová vlna a trochu ho odmrštila, což zapříčinilo to že Rai znepozorněl a povolil sevření. Akane si kleknula a zasunula obě nohy do mezery mezi Raiovýma nohama a prudce ty své roztáhla. Raiovi se rozjeli nohy, on spadnul na zem a kolem něj se rozvířil prach. Akane udělala svižně kotoul vzad, ze kterého udělala stojku a znova dopadla do podřepu, rukou se přidržela země a zaostřila očima na Raie, který se snažil postavit, ale než se postavil Akane k němu přiběhla a vrazila mu další, tentokrát pěstí do hrudníku, další nárazová vlna, ale tentokrát něco zakřupalo a Rai bolestě vyjekl a padnul zpátky na zem. Akane si k němu přidřepla a svěsila ruce mezi nohy "nejsem žádná tvoje hračka to zaprvé" zamračila se, ale následně se jí na tváři objevil letmý úsměv "a řeklo se, že mě musíš dostat ven z bludištěm, což se ti nepodařilo a ani nepodaří."
Vstala, odrazila se na špičkách a znova se rozeběhla bludištěm. Rai ještě stačil natáhnout ruku, aby jí chytnul "počkej" zakašlal, ale jeho ruka nahmatala pouze jen vzduch, když se otočil, Akane, byla pryč.
Měla jsem štěstí, nesnažil se, ale příště to může být horší, musím si dávat pozor, zamyslela se Akane a otřela si pot z čela, přitisknuta k zelenému plotu. Zvedla ruku a zakryla si obličej. Slunce stále jasně zářilo a jí se dělalo mdlo, byla tam zavřená už dlouho a stále nemohla najít žádné pítko s vodou a to jich tu mělo být přes deset, umístěných někde v bludišti.
Pomalým a rozvážným krokem se vydala kupředu, protože ucítila vůni růží někde poblíž, Musím být blízko, pak se ale prudce zastavila a začala pomalu couvat. Před ní se objevila Akio a rozhlížel se kolem sebe, ale zatím si jí nevšimnul. Stál k ní zády, přes rameno měl přehozenou svou modrou vestu a pravou rukou si zacláněl, protože mu slunce svítilo přímo do obličeje. Jeho blond vlasy se ve slunečních paprscích leskly a i přes horké počasí vypadal stále svěže, plný energie a odhodlání.
Akane pomalu couvala zpátky a právě ve chvíli kdy se Akio otočil, skočila za roh další rozbočky a ztratila se mu bez jakéhokoli povšimnutí, Je tak tupej, nebo si na to jen hraje, utřela si se smíchem pot a rozběhla se dál mezi zelenými ploty.
Slunce dál pařilo na bludiště, čím víc a rychleji se Akane pohybovala, tím víc se jí začala točit hlava a podlamovat kolena, už skoro nemohla ovládat nohy. Hlava i celé tělo jí těžklo, po tvářích se jí linul horký pot a její plíce se plnili prachem, který kolem ní poletoval. Už přes hodinu a půl se Akane motala v bludišti, snažíc se najít altánek nebo aspoň pítko a zároveň se pohybovat co nejefektivněji aby se vyhnula klukům, kteří se pohybovali stejně rychle, ale jakoby se jejich pohyby nijak nezkracovali nebo nezpomalovali. Za to Akane si připadala, jako chodící mumie, srdce i ostatní orgány se jí vysušovali a ona vykašlávala částice prachu "zatracený geny, to jste se nemohli snažit trochu víc. Nesnáším vás" povídala si pro sebe a sunula se co nejblíže k plotu, aby byla ve stínu. Znova si zakryla rukou obličej a pohlédla vysoko k modrému nebi "ani jeden mráček, to sis teda vybrala den" zabědovala a začala vše pomalu a jistě vzdávat. Každý krok byl pro ni těžší, opřela se o zelený plot, svezla se po něm a zakašlala "co se to děje" nechápala a chytla se za srdce "to je už přehnaný ne," zhluboka se nadechla a znova zakašlala s přiloženou rukou u úst, když jí dala pryč měla na dlani krev. Její oči se zděšeně roztáhli a panenky začali vyděšeně kmitat "Co to má znamenat?" nechápala Akane a otřela si ústa potřísněná krví "to už nemá s dehydratací nic společnýho."

Položila si ruku na koleno a s její pomocí se postavila. Její tělo se vzpřímilo a ona zavřela oči. Naslouchala tichému větru, který kolem ní šustil listy živého plotu a snažila se zachytit vůni, kterou sebou nesl "šeříky, růže, prach, země, voda" u posledního slova se zarazila a otevřela oči a podívala se za sebe. Cesta vedla za roh, ale dál od altánku s růžemi "vodu nebo růže" ptala se Akane sama sebe "když dojdu pro růži můžu jít pak směrem k pítku, ale nevím jak je altánek daleko a nevím jestli někde nejsou poblíž kluci" chytla se za hlavu, prohrábla si vlasy a znova se podívala k nebi "krucinál," pak se ale zarazila a podívala se na své zápěstí "možná by mi to pomohlo, sice ne na dlouho, ale" a opatrně své zápěstí přibližovala k rudým ústům, před ústy se na chvíli zarazila, přivřela oči a zakousla se svými tesáky do tepny, ze které vystříkla krev přímo jí do úst. Zprvu bolestně vzdychla, ale když její tělo pocítilo krev v ústech, jakoby se mu vrátila na chvíli síla jenž tolik postrádalo, v těle se objevilo trochu tolik potřebné vody a smysli se začali vyjasňovat. Akane si vytáhla ruku z úst a otřela si zkrvavená ústa "sice je to moje krev, ale jen ten pocit mi stačí" usmála se, naslinila si jazyk a olízla ránu, která se jí okamžitě scelila, po zranění nebylo ani památky. Její nohy na chvíli zase zlehkly a ona se rozběhla směrem kterým cítila vůni rudých růží.

Naruto RPC

24. května 2014 v 20:54 | Yuri
Maeashi Team

Tsukiko Yuri galeri

- FB

- Deviantart


Kuchiyose no jutsu

24. května 2014 v 20:54 | Yuri


8. kapitola

19. května 2014 v 22:38 | Yuri
Rai stále stál s opřenýma rukama o stůl a nechápavě zíral na Akane, která se škodolibě usmívala jíž v duchu s vítězstvím. Překvapenému Masumimu vypadla sušenka rovnou Raiovi do hrnečk s čajem a na stůl dopadlo pár kapek černého čaje s mlékem. Akio se zašklebil a složil ruce. Shigeru jen překvapeně zíral na odhodlanou dívku, která si to teď směřovala zpátky ke vchodu "jen se převléknu, takhle jsem moc nápadná a nedá se v tom hejbat" řekla a zvedla ruku do vzduchu a zamávala na ně i když byla otočená zády. Za chvíli zmizela ve dveřích.
"Bude to zábava Waltre, měl by jsi se přidat" řekla usmívající se Akane a přetahovala přes sebe černé triko s vysokým límcem a bílím lemováním. Walter jen seděl v křesle, nohu přes nohu, jednou rukou si podpíral bradu, druhou měl položenou na koleni a pozoroval převlíkající se Akane, která teď, bez kalhot hledala druhou ponožku kde si pod postelí. "Mám jí" zvolala a radostně vymrštila rukou, ale ponožka jí vylítla a dopadla Walterovi na obličej, ten jí jen dvoumi prstmi sundal, podíval se na ní a pak obrátil svůj pohled k Akane, která si držela rukama pusu "omlouvám se" zazubila se a doběhla si pro ponožku. Jeho pohled se na chvíli zarazil na Akane "ani jsme si nevšiml že již tak dospěla" a prohlédl si její bledé, hubené tělo, které i když vypadalo že když do něj cvrnknete, tak se zlomí, ale přitom mělo obrovskou sílu, které by se měli bát všichni v domě "hotovo" řekla Akane najednou a přerušila Waltera z jeho přemýšlení. Ten se probral a podíval se směrem k dívce, stojící u zrcadla. Akane před ním stála ve svém černém trik, tmavě šedých plátěných kraťasech které jí držely tmavě modré kšandy, celý komplet dopanovali pohodlné tmavě hnědé plátěné boty bez vysokého podpatku.
Walter se usmál a přišel k Akane,upravil jí límeček na tričku, pak jí pohladil po hlavě a zadíval se jí do očí "budu vám držet palce Akane-sama"
Ani ne za čtvrt hodiny na to, stálo všech pět soupeřů před brankou v pohodlnějším oblečení do poměrně teplého dne "těším se na odměnu" řekl Akio s úsměvem a protahoval se "nemyslím, že vyhraješ" vyplázl na něj Masumi jazyk a podíval se na soustředěného Raie "hájím jen svou čest, nenechám se od toho děcka takhle pošetile urážet" a urovnal si své brýle s pohledem upřeným vpřed. Shigeru si přehodil kapuci přes hlavu a na tváři se mu objevil škodolibí úsměv "trocha zábavy neuškodí"
"až moc si věříte chlapci, jde vidět, že mě neznáte tak dobře" řekla Akane vycházejíc ze dveří, za zády usmívající ho se Waltera, který ještě nesl láhev ledového čaje. Akane se postavila před vrátka směrem do bludiště , zakroutila hlavou a zapraskala jí kosti, pak se na ně jen ohlédla a všichni ztuhli překvapením. Její oči, jakoby nejevili v tu ránu známky soucitu, veškerý úsměv a dobrosrdečnost zmizeli. Akane vypadala jakoby zrovna přišla z pekelné jámy a ošlehávali jí plameny "dáte slečně deset minut, musí dorazit k altánku utrhnout tam jednu růži a přinést jít zpět, ten kdo slečnu Akane chytí a vyvede jí zpátky z bludiště vyhrává" řekl Walter a vzal si od Akane láhev, ze které se ještě naposled napila.
"Můžete" řekla Walter a otevřel bílou branku. Akane vystartovala a vběhla do bludiště, ale moc dobře věděla že mladí pánové budou podvádět a ona jim chtěla dokázat že není jen tak někdo s kým si můžou bezstarostně zahrávat. Přiložila si prst k ústům a kousla se do něj, z rány jí vytekla krev, kterou nasála svými rudými ústy. Zastavila se a olízla si rty.
Tělo se jí zachvělo, zorničky se jí do široka roztáhli a ona začala nasávat vzduch nosními dírkami, jakoby se snažila něco ucítit, pak se jen sladce zasmála a podívala se před sebe s nakloněnou hlavou. Oči jí jasně žlutě zářili a byla v nich chtíč a pokušení "už vyrazili" zašklebila se a podívala za sebe, slyšela kroky. Postavila se n špičky a rozeběhla se dopředu mezi zelenými vysokými ploty, rovně, stále rovně, pak prudce odbočila do leva a hned doprava, jakoby znala cestu i když tam nikdy předtím nebyla, vedli jí smysli lovce a lovec se snažil najít svou kořist.
Najednou se zastavila a zavětřila "Masumi, ty jeho lízátka," když se ale chtěla otočit a jít opačným směrem "Shigeru" klekla si a dotkla se ze mě, co teď!, Pomyslela si, pak se ale podívala na plot vedle sebe, lehla si na zem a skutálela se do mezery pod plotem v tu chvíli kdy se za rohem objevil Masumi s lízátkem v puse "kdepak si, ukaž se" mumlal si pro sebe a rozhlížel se kolem sebe, pak se otočil a vrazil do Shigera který se objevil na konci dalšího rohu "dávej krucinál pozor Masumi" začal nadávat a sbíral se ze země. V tom se Akane objevila zpátky na uličce a podívala se na něj svým svrchovaným pohledem "ubožáci"
"támhle je" zakřičel Masumi a když se znova sbíral, zakopl o Shigerovu nohu a oba zase slítli na zem, když se jím podařilo rozběhnout, Akane byla pryč.

Akane se teď tiskla k rohu zeleného plotu a nedýchala, kolem ní se zrovna prohnal Akio. Naštěstí si jí nevšimnout a vydal se opačnou uličkou naproti, té ve které se skrývala. Akane si oddychla a zrovna zavětřila po větru Kde se ten Rai fláká řekla si v duchu, protože ho už dobrou hodinu necítila jde vidět že je opravdu dobrý, ale já jsme lepší nenechám se porazit bandou chlapečků a znova se rozběhla kupředu, ale v tom do někoho vrazila, byl to Rai, který vylezl z další uličky. Rozevřela oči a snažila se rychle postavit, ale Rai jí chytnul za ruku a přitáhnul si jí k tělu "mám tě" a na tváři se mu objevil neobvyklí úsměv, který Akane překvapil.

7.kapitola

14. května 2014 v 23:48 | Yuri
Pokoj se v tu chvíli zdál být temný, temný než nejčernější noc, když jako malá pobíhala za úplňku mez temnými hvozdy a lovila svou kořist. Srdce jí hlasitě tlouklo do pravidelného rytmu. Klečela a opírala se hlavou a rukou, kterou měla v pěst o masivní dřevěné dveře a vzlykala. Slané pramínky jí ztékali po bělostných tvářích a tvořili jí rudou cestu.
"Akane" ozvalo se za dveřmi a někdo vzal za kliku, ale nemohl otevřít, Akane zamkla a nechala klíč ve dveřích. "Akane, jsi tam" ozval se znova známí hlas, který se znova pokoušel otevřít, ale marně. Akane jen potichu oddechovala a snažila se být potichu, jak jen to šlo, ale i přes to všechno, to ta daná osoba velice zřetelně slyšela "slyším jak ti tluče srdce, otevři Akane" ozvalo se za dveřmi, přesně ve výšce, kde měla Akane opřenou hlavu Walter proběhla jí hlavou myšlenka a ona rychle otevřela.
Nad Akane se teď shýbala mužská postava v černém sametovém obleku pro komorníka, jeho tvář se usmívala a se sklopenou hlavou hleděla na dívku, která své oči topila ve slaných slzách. "Waltre" pronesla zoufale a dívala se na Waltra očima, jenž byly plné výčitek a zouflaství.
Walter vzal Akane za ruku a postavil jí, přistoupil k ní blíže a zamknul za sebou dveře "vše bude v pořádku, jste přeci silná" promluvil něžně, chytnul Akane kolem ramen a přivinul jí k sobě stejně jako vlčice své mladě. Akane se mu schoulila v náručí a zavřela oči. Byla teď klidná a uvolněná, celý svět jakoby se jí ztratil před očima. Walter jí hladil po hlavě a našeptával jí do ucha "vše je v pořádku, jsem tu s tebou, zavři své oči, po spánku bude vše dobré" oči se mu leskly i když do nich nesvítilo slunce, leskly se a našeptávali dívce. Najednou se Akane podlomila kolena a ona dopadla spící do Walterova náručí. Ten jí opatrně položil na postel a přikryl blankytně modrou dekou, ještě chvíli se na ni díval a nakonec se ztratil mezi dveřmi.
"Co to mělo být!" zasupěl Shigeru, když viděla scházejícího Waltera ze schodu s jeho všedním úsměvem. Walter se před ním zastavil a upřel k němu svůj pohled "nemyslím že tuto otázku je třeba řešit. Má paní je po příjezdu do tohoto sídla velice nervózní a zvyká si na nové prostředí. Pokud mladý pán dovolí musím jít připravit čaj." odpověděl aniž by to vypadalo, že mladým Shigerem pohrdá, ale Shgeru se nedal zmást, byl uražen a podrážděn. Nechápal jak ho jedna holka dokáže tak vyvést z míry, co byla vlastně zač a kolik toho o nich věděla. "Uklidní se Shigeru, až se Yoshigahara probudí, jistě nám to vysvětli" řekl Rai a chytnul Shigera za rameno, neboť viděl jak se Shigeru připravuje vystartovat po komorníkovi, který odcházel do kuchyně. Shigeru vytrhnul své rameno z Raiova sevření, cosi si zabručel a šel si s Raiovým pohledem v zádech po svých.
Akane zamžourala očima do nebes postele, otočila se a div se nelekla. Vedle ní ležel Masumi a s očima naplněnýma chtíčem si jí prohlížel "jak jsi se vyspala Akane?" znova nahodil svůj dětský úsměv a zamrkal dětinsky očima. Akane se jen usmála a převrátila se na druhý bok "kdo řekl, že ještě nespím" a zavřela oči, ale to Masumi přehodil přes její bok své dětské tělo a zahleděl se na ní "musíme jít spolu ven, než sem napochoduje Akio a to by jsi nechtěla" a cvrknul jí do čela "jestli půjdeš dám ti ovocné lízátko" pošeptal jí do ucha a začal se culit, jen jak Akane znova otevřel oči. Akane ho ze sebe shodila a vstala z postele, protáhla se a vyhlédla z okna, které nabízelo pohled do zahrady. Slunce jí osvětlovalo z nebeské výšiny, po které se proháněli šedé mraky, jako beránci na otevřené louce.
Zadní zahrady byla skrytý ve stínu před sluncem. Dům byl stavěný do hranatého U takže kout mezi zdmi zadní části domu byl po celou dobu dne ve stínu. Nacházela se tam plošinka vysypána bílými až béžovými kamínky. Podél stěn bylo pár laviček u kterých stáli stromky, které se zelenaly, ale nekvetli. Uprostřed stál kulatý altánek ze smrkového dřeva, jeho stěny byly jako mříže po kterých se pnul zelený břečťan. Uprostřed byl kulatý dřevěný stůl a kolem stěn altánky byla lavička. Altánek byl průchozí skrz na skrz. Před ním se tyčil vysoká stěna živého plotu, která se táhla od jednoho konce domu ke druhému, jen uprostřed byla bílé natřená vrátka.
Akane si to vše s zatajeným dechem prohlížela, byla to opravdu krása "jak velké je to bludiště" zeptala se Masumiho, který přešlapoval kolem ní "eee tak to nevím, ale vím že je obrovské" a roztáhnul ruce vysoko nad hlavu, aby naznačil jeho velikost, pak se jen zazubil a vydal se k altánku kde se seděl Rai, skrývaje se před ostatními, aby mohl být v klidu a nerušen si pročítal noviny z rána. Na stole měl položenou bílou porcelánovou konvičku zdobenou modrým kvítím a u ní byl hrnek stejně zdobený, bílou nádobu na mléko a talířek čokoládových sušenek.
Když spatřil Masumiho, zamračil se a skryl se za novinami "co je nového?" zeptal se Masumi a vzal si z netknutého talířku čokoládovou sušenku, kterou začal chroupat "šli jsme...se...s Akane-chan...podívat na bludiště" říkal s plnou pusou a drobečky mu padali z úst.
"Kolikrát jsme ti říkal, že nemáš mluvit s plnou pusou" řekl Rai, složil si noviny do klína, vytáhnul bílý hedvábný kapesníček a začal si leštit své brýle. Masumi jen mávnul rukou a zamával na Akane "Akane-chan, chceš jít do bludiště?"
"dobře" zasmála se Akane a přišla k nim. Zadívala se na zasmušilého Raie a hned na to na usmívajícího se Masumiho. Bylo to opravdu zvláštní, byly naprosto rozdílní a přeci si rozuměli.
"Aco takhle zahrát si hru" ozvalo se za ní potměšile. Když se otočila mířil k nim Akio se složenýma rukama za hlavou a za ním Shigeru s knihou, kterou si pročítal.
"Hru!" rozzářili se Masumimu oči "jakou hru"
"kdo najde jako první Lady Akane" usmál se Akio, vzal jeden pramen Akaniných vlasů a přivoněl k nim "musíme ale vymyslet i cenu pro vítěze" a posadil se naproti Raiovi.
"Neúčastním se" pronesl Rai "na dětinskosti nemám čas" a narovnal si brýle na obličeji "ale no tak, jednou máme tak pěkný den a skvělou společnost a ty se budeš chovat takhle" odbyl ho Akio s úsměvem.
"Hlouposti" řekl Shigeru procházející kolem Akane, složil knihu "nic víc se ti hlavou nehoní, než hlouposti" a praštil Akia knihou po hlavě.
"A co odměna" zamlaskal Masumi s další sušenkou v ruce a pohledem upřeným na zamyšleného Akia "co takhle polibek od dámy" a slibně se usmál pod svým nápadem.
"Tak dobrá" ozval se dívčí hlas. Chlapci se velice překvapeně podívali na usmívající se Akane, které v očích planulo odhodlání a touha po vítězství "myslíte, že se nechám porazit bandou ubožáčků" a dala si ruku v bok "to bych si odprošoval" zvednul se Rai a položil ruce na stůl.

Akane jen zvedla ruku a ukázala směrem ke skupince "pánové,vyzívám vás na souboj"

Akane

13. května 2014 v 23:17 | Yuri |  Akai Zasso - postavy