Duben 2014

12.Vůně čokolády

18. dubna 2014 v 1:34 | Yuri
Těžce jsem oddychovala a stále křečovitě svírala YoSeopovu mikinu, tvář zabořenou v jeho hrudníku a tělo se nepřestávalo třást.
"Gomenasi, gomenasi, gomenasai (jap. omlouvám se)" opakovala jsem stále dokola.
Cítila jsem jak mě YoSeop objal a přitáhnul mě k sobě blíž, byla jsem tak blízko, že mi hlava vyjela až k jeho ramenům, o které jsem se teď opírala a on mě pevně svíral ve svém objetí.
Už jsem ani nebrečela, došli mi slzy. Jen jsem klečela a upřeně zírala do prázdna a opakovala stále dokola to jednoduché "odpusť mi."
"HyMun" ozvalo se za chvíli, ticho, "HyMun, no tak"ozval se znova hlas ve tmě, jako by mě volala k sobě "HyMun, prober se, no tak."
Cítila jsem na tvářích hebký dotyk, když jsem se vzpamatovala, koukali se na mě dvě velké oči, byly blízko a prohlíželi si mě.
"Gom....."nestačila jsem to ani doříct a ty oči se zabořili hluboko do mých, jeho ruce mě k sobě přitiskli ještě víc a já na rtech cítila hebký a zároveň sladký dotyk.
Umlčel mě jeho vlastními rty, utěšil mě svými dlaněmi, které se mi zabořili do vlasů a laskaly.
Cítila jsem, jak se lehce odtrhnul a znova mě políbil, polibky se opakovali, stále dokola a dokola, jakoby nikdy nechtěl přestat.
"Dost!" odtrhla jsem ho od sebe a přikryla si ústa, z očí se mi svezly další slzy a já upírala svůj zrak na jeho vyjevený a nechápavý výraz.
"HyMun" natáhnul ke mě ruku a já sklopila hlavu.
"Co si myslíš že děláš" zašeptala jsem, ale tak, aby to slyšel, odtáhnul ruku "opila jsem se koupelovou pěnou, ukázala jsem ti mou sestru, mou maminku, řekla jsem ti to největší tajemství, které mě po celé ty roky sžírá a ty uděláš tohle....já nejsem ničí loutka" zakřičela jsem a pokusila se vstát, ale nohy mě neposlouchali. Všechno mě bolelo, duši jsem měla na kusy a teď se i srdce zachvělo pod tou tíhou.
Dosunula jsem se ke zdi a snažila se postavit, když se mi to povedlo, přidržovala jsem se ale nohy se mi stále podlamovali.
"Opovaž se ke mě jenom přiblížit" utřela jsem si slzy a vztyčila prst směrem k YoSeopovi, který už měl namířeno ke mě, bohužel ani můj prst ho nezastavil.
Vzal mě do náruče "hej, kam mě to neseš, kam jdeš" snažila jsme se bránit, ale k ničemu mi to nebylo. Položil mě do postele, podíval se na mě "spi" řekla políbil mě na čelo "dobrou noc" a beze slova odešel.
Sice už bylo ráno, ale usnula jsem téměř okamžitě a měla jsem opravdu zvláštní sny.

Když jsem se probudila, okna byla zatažená, takže v pokoji byla tma. Musela jsem se zasmát, když jsem je viděla naskládané na jejich palandách, jak spí, vypadalo to, že jsou v komatu.Museli opravdu tvrdě dřít, když jsou tak unavení.
Potichu jsem vstala vzala jsem si nějaké věci a vyběhla z pokoje. V koupelně jsem se v klidu převlékla a zlidštila, což u mě po ránu obnášelo jen učesat, vyčistit zuby a obličej a jsem hotová. Svázala jsem si vlasy do drdolu a vyšla z koupelny. Bylo tu ticho jako před bouří.
Oblékla jsem se, popadla klíče, co jsem našla na věšáku, protože jsem ještě nedostala své. Samozřejmě jsem je pečlivě vyzkoušela, jestli jsou to ty správné. Nasadila jsem si sluneční brýle a pro jistotu jsem, to vzala zadním vchodem přes zahradu.
Vykoukla jsem ze dveří, nikde nikdo nebyl. Pečlivě jsem proskenovala okolí a zjistila, že je tu poměrně klid, až na to že vedle byla hlavní silnice. Protáhla jsme se a vyšla do rušné raní ulice.
Lidé kolem mě chodili s kelímky s kafem, novinami a vypadalo to, že absolutně nevnímají co se kolem nich děje. Kličkovala jsem mezi nimi a snažila se do někoho nevrazit.
"Kruci, vždyť je teprve 8 ráno. To je tu furt takovej zmatek" udělala jsem dalších pár tanečních piruet a zůstala pro jistotu přitisknutá ke skleněné výloze, za kterými se povalovali, krásně nazdobené svatební dorty. V tu chvíli jsem si vzpomněla co se stalo ráno. Viděla jsem ve výloze, jakousi červenou stopku, než jsem si uvědomila že je to můj obličej. Plácla jsem se do tváří, zavřela oči a snažila se vsugerovat to, že to od něj nebylo nic hezkého.
"HyMun vzpamatuj se" řekla jsem si sama pro sebe a pokračovala v cestě k nalezení nějakých obchůdku. Naštěstí jsem nemusela hledat dlouho, protože jsme bydleli nedaleko hlavní třídy, došla jsem tam za necelou čtvrt hodinku a už se přede mnou rozkládali obchody a obchůdky.
Koupila jsem si čerstvou tayaki na snídani, kterou prodávala jakási ajumma u svého malého obchůdku. Byl opravdu výborná a skvěle jsem si pochutnala, takže mě napadlo, pokud tam ještě bude, až se budu vracet, tak určitě vezmu nějaké klukům.
Byl opravdu krásný sluneční den a já objevovala tajemství této menší hlavní třídy. Chodila jsem od obchodu k obchodu a všechno zkoumala, abych si to dobře zapamatovala "až budeš příště něco potřebovat, už budeš vědět kde to hledat" šeptala jsem si pro sebe, zatímco jsem nahlížela do vitríny s čokoládovými bonbony, nejrůznějších tvarů "tak to musím ochutnat," oči mi blýskali a já se hnala do obchodu, ze kterého se linula krásná vůně čokolády.
Vešla jsem do malého obchodu, ve kterém zrovna nikdo nebyl, na pultech byla rozložená čokoládová srdce, zvonečky, v pultu bonbony, pečlivě urovnané za sklem a v poličkách zase naskládané bonboniéry od malých až po obří.
Spřáhla jsem ruce "o bože to je krása," hvězdy mi tančili v očích a já nasávala tu vůni.
Otočila jsem se a přede mnou se objevil třípatrový čokoládový dort, posetý čokoládovýma růžičkami s černé čokolády, ozdobený mandlemi, lískovými, vlašskými oříšky a bílou čokoládou.
Vydala jsem zvuk podobný tomu, když někdo vypouští pneumatiku a zůstala stát a zírala na ten dort. Musíš chutnat božsky krasavče, proletělo mi hlavou a v tuhle chvíli jsem měla chuť se s tím dortem provdat "Paní HyeMun čokoládový dortík a budeme mít malé čokoládová muffinky posypané kokosem."
Zatímco jsem si lítala někde těsně nad stratosférou, mi někdo poklepal na rameno "a nechceš ochutnat" tato slova, mě zasáhla jako Amorův šíp. Spadla jsme zpátky na zem a chytla tu dobrou duši za ruce a se srdci v očích jsem zvolala nahlas své "ANO!"
Dívka, která stála přede mnou se začala hlasitě smát, chytla se za břicho a smála se. Až teď jsem si všimla té podoby. Černé krátké vlasy, které měla na koncích obarvené do tyrkysova, takhle to nosila jen jediná holka, kterou jsem znala.
"Shin JiJoo" zvolala jsem a dívka se na mě podívala. Měla na sobě bílou košili s logem cukrářství, pod ní se typické zelené tričko a její černé jeany.
"Han HyMun, ráda tě vidím"řekla a objala mě. "JiJoo, co ty tady děláš?" Zeptala jsem se a objetí jí oplatila "to bych se měla ptát já tebe ne, bydlíš přece úplně na opačné konci Soulu ne" zasmála se, "no to" chytla jsme za hlavu a s úsměvem odvrátila obličej "to je trochu složitější" zachichotala jsem se.
Shin JiJoo, mě plácla po rameni "to je v pohodě. Nechtěla si náhodou ochutnat ten dort?" Mrkla na mě a já se opět vznášela 30tisíc metrů nad Zemským povrchem.
Posadila mě k malému stolku, přinesla mi na tácku kus toho úžasného dortu a k tomu šálek čaje a povídali jsme si a povídali. Dozvěděla jsme se, že obchod patří jejímu bratrovy a že tu má přes léto brigádu a bydlí u něj.
Shin JiJoo byla vždycky úžasná a hlavně jsme obdivovala ten její elán, troufalost a nespoutaný styl. Nejenom že měla tyrkysové vlasy, ale odmítala nosit brýle a pořídila si tyrkysové kontaktní čočky, nosila tři kroužky v uchu s podlouhlou náušnicí a hlavně to její hvězdové tetování, co se táhlo od klíční kosti až k ústům, ale popravdě hlavně jsme jí záviděla její talent. Byla jednou z nejlepší ve třídě a určitě měla úkol ,který jí byl zadán, dávno hotový. Načež jsem se dozvěděla, že jsem měla pravdu.
Po asi dvouhodinovém klábosení, jsem musela jít, protože jsem měla naplánovaný nákup, neboť doma absolutně nic nebylo.
Shin JiJoo se semnou rozloučila, stejně jako mě přivítala a nabídla mi, ať se kdykoli zastavím, že mě tu ráda zase uvidí.

S uspokojeným apetitem, jsem se vydala mezi dav lidí.

Wallpapers

17. dubna 2014 v 22:21 | Yuri

K-POP

BEAST/B2ST

ANIME

Anee no Yuri


I love my sister....

17. dubna 2014 v 22:20 | Yuri |  anne no yuri
Tak tohle je moje první wallpaperka jakou jsem kdy udělala :)


Noki

17. dubna 2014 v 22:19 | Yuri |  anime w
Taaak todle je postava kámošky a já sem se do něj táááák zamilovala, že sem si muselaudělat wallpaperku xDD


Yang YoSeop...wallpaper

17. dubna 2014 v 22:17 | Yuri |  beast/b2st
Eeeeee todle je dělanééév Pain Tool Sai...



Yang YoSeop

17. dubna 2014 v 22:14 | Yuri |  beast/b2st
Tak jsme si hrála trochu s Photoshopem no a dopadlo to takhle....co myslíte ?_?





11. Odpusť mi

13. dubna 2014 v 17:20 | Yuri
Nevědomá co dělám, jsem se na YoSeopa sladce usmívala s přivřenýma očima, odmítajíc vstát z jeho pohodlného hrudníky i když jsem byla jen v ručníku.
"HeMun"zakašlal YoSeop a odvrátila se očima někam do rohu "copak se děje, Seopi"
zamrkala jsme na něj a podepřela si bradu.
"Ehm..no.."
"anoo"
"mohla by jsi ze mě vstát"
"to teda nemohla" odvětila jsme a dál jsem se sladce usmívala. YoSeop si položil ruku na obličej a když jí sundal, nakláněla jsem se nad ním.
"Kuk, tady je chlapeček, kam pak se nám schoval" a šťouchla jsem ho, usmívajíc se od ucha k uchu, do nosu.
"Prosím HyMun, vstaň, dusíš mě"
"zas tak tlustá nejsem, náhodou, já si držím štíhlou linii" zaprotestovala jsem. YoSeop se na mě jen uraženě podíval "to tu chceš ležet celou noc?"
"A si se zbláznil, já jen čekám až mě zvedneš"
Po úmorných deseti minutách, jsem stála u zdi, které jsem se přidržovala. Koukala jsem kolem sebe, rozhodujíc se kam vyrazím.
"Do koupelný je to daleko, v sušárně jsou sice věci, ale je to taky daleko a ložnice je zamnou, to než se otočím tak je ráno. Myslím že zůstanu tady" po mém skvělém rozhodnutí, jsem sjela po zdi a uvelebovala jsem se na mém dosavadním místě, když jsem se uvelebila "je tady ale zima, takže to budeme muset vzít radikálně"
Celý můj rozhovor, pozoroval YoSeop, který nejspíš nevěděl co má dělat dřív. Jestli mě zvedat, nebo oblíknout. Kdykoli se ke mě přiblížil, zrudnul jako rajče, otočil se a začal si pro sebe něco žvatlat.
Jen jsem na něj zírala "tak ty mi asi moc nepomůžeš" zvolala jsem a zase jsem stála na nohou.
"Hej ty chytrej, tak mě aspoň otoč, já už tam nějak dojdu."
YoSeop ke mě přišel, vzal mě za ramena a na místě mě otočil. "Bože to je jak na kolotoči" zakymácela jsem se a snažila se jít rovně, ale spíš to šlo ode zdi ke zdi.
Došla jsem k posteli a přetáhla přes sebe černé dlouhé tričko a černé mini kraťasy, spíš jsem se divila jak se mi to povedlo, protože jsem všechno v tu chvíli viděla asi pětkrát.
Sedla jsem si na postel a začala se hrabat v kufru. V tom jsem vytáhla malou černou krabičku. Když jsem jí otevřela, usmívali se na mě maminčina fotka.
"Hele co jsem našla!" zakřičela jsem a odkymácela se do kuchyně, kde přešlapoval YoSeop z jedné strany kuchyně na druhou. Přistála jsem na podlaze a vysypala obsah krabičky. Byly tam fotky z dob kdy mamka i sestra žily. Ano, měla sem sestru. Krásnou starší sestru Masako Meiko.
Začala jsem se přehrabovat ve fotkách. YoSeop stál nade mnou a jen přihlížel, dokud jsem mu nenaznačila aby se posadil vedle mně.
"To je Meiko, to je moje starší sestra"
"Taky mám sestru" odpověděl YoSeop s úsměvem a prohlížel si fotku, vysoké, štíhlé dívky v černých krátkých šatech a se stejně tak Černými a krátkými vlasy, jak pózuje.
"Byla to úžasná modelka, všichni jí opravdu milovali. Dokázala zlomit srdce snad každému muži, na kterého jen ukázala. Možná dobře, že už tu není" zasmála jsem se "moje milovaná Meiko" políbila jsem fotografii a YoSeop na mě překvapeně zíral "co teď dělá?" zeptal se a myslím, že čekal spíš potěšující odpověď.
Držela jsem fotku a stále na ní zírala "zemřela, když mi bylo sedmnáct, jako modelka se dostala mezi lidi, mezi které nikdy neměla, předávkovala se" se slzami v očích, jsem vzpomínala na mou milovanou Meiko.
"Byl to zrovna den mích osmnáctin a Meiko odvezli do nemocnice. Myslela jsem, že to není nic vážného, protože mi mamka nic neřekla. Takže jsem na sebe navlékla růžové šaty co mi Meiko koupila, byla jsem i u holiče a nechala si udělat nový sestřih. Tenhle den jsem se dokonce prvně nalíčila. Chtěla jsem vypadat tak, jak si to vždycky Meiko přála, když jsem ale dorazila do nemocnice" sklopila jsem oči a nechala slzy odkapávat na fotografii "mamka seděla nad postelí, kde se pod prostěradlem rýsovalo ženské tělo a a...." dál jsem už nemohla pokračovat, opravdu to bolelo a ještě teď si pamatuji, jak mě doktoři museli odtrhávat od její postele. Nechtěla jsem se jí vzdát, srdce se mi trhalo a já myslela že se ten den zblázním.
Když mě YoSeop chytnul za ramena, jen jsem se vzpřímila a otřela si slzy.
"Byla opravdu skvělá, ale blbá jak tágo" vykřikla jsem a cvrnkla do jejího čela na fotografii.
"Kdyby nebyla tágo, teda kdyby nebyla blbá, mohla si teď žít v New Yorku jako královna a mohla mě dál buzerovat."
Když jsem se podívala do kupy fotek, uvědomila jsme si jednu věci. Hned jsem se začala hrabat v kupě a vytahovat fotografie, na kterých jsem byla já.
"Koukej na to, byla jsem prostě dokonalá. Když sestra žila donutila mě udělat v její agentuře sérii fotek. Dokonce mě šoupli jednou i na obálku jednoho časopisu" strčila jsme YoSeopovi do ruky hrst fotografii, což bych za normálního stavu neudělala ani kdyby mi za to zaplatili.
Bylo vidět, že YoSeop při pohledu na ty fotografii trochu zrudnul, pak ale vykuli oči "tuhle fotku znám, ta byla na tom časopisu ne. To si byla ty?" a s vykulenýma očima se podíval na mou usmívající se tvář "hustý co" vyplázla jsem jazyk a začala se zase hrabat ve fotografiích.
Pak YoSeop vytáhl tu největší fotografii. Byla na ní krásná dlouhovlasá hnědovláska s kaštanovýma očima, v modrých šatech a slamáku. Držela velkou slunečnici a usmívala se.
"Kdo je to?" zeptal se a ukázal mi fotografii.
"To byla moje maminka" usmála jsem se. YoSeop se při zmínce byla, na mě nešťastně podíval "neříkej že.."
"zemřela před třemi lety" dořekla jsem to a opřela se rukama o zem za sebe a sklopila hlavu do zadu.
"Jak zemřela?" zeptal se mě a já cítila jako by mi někdo v tu chvíli do srdce vrazil nůž a znova a znova. Zorničky se mi roztáhli a já se začala třást. Sklopila jsem hlavu do předu a vlasy mi zakryli obličej.
"Byla to....byla to nehoda" hlas se mi třásl. Chytnula jsem si kolena a nemohla jsme se přestat třást "byla to nehoda, já...já za to nemohla"
"HyMun, co se děje" zeptal se YoSeop a chytnul mě za záda.
Chytnula jsem se za hlavu a začala vzlykat "nemohla jsem za to, nemohla jsem za to"
"Co se děje? HyMun, za co si nemohla" třásl semnou YoSeop.
Přestala jsem se třást. Držela jsem si kolena u obličeje.
Bylo to jako by se to stalo včera.
"Jeli jsme s mamkou z galerie, byla noc a pršelo. Silnice byla mokrá a klouzala. Mamka neměla moc dobrou náladu, protože se prodalo jen málo obrazů. Zrovna ten den, jsem dostala napomenutí, že jsem nepřinesla připravenou práci na blížící se zkoušky. Mamka se o tom zmínila a....."
Vzpomínky:
"Ale mami, zas toho se tolik nestalo, tak jsem si zapomněla práci"
"Že se nic nestalo, bože HyMun, jestli se chceš dostat víš, musíš máknout. Zkoušky už jsou za rohem a ty děláš, jako by jsi na to měla další rok"
"Zase z toho děláš moc velikou věc mami, zítra to dodělám a přinesu to. On se svět taky nezboří"
"HyMun, mě jde jen o to, aby jsi to začala brát vážně, ale ty se tím vůbec nezaobíráš"
"Jak nezaobírám, rozhodně se tím zaobírám víc než ty. Taky podle toho dopadla ta tvoje aukce"
"Laskavě sem nepleť mojí aukci, teď se bavíme o tobě, mladá dámo a laskavě se uklidni"
"Já že se mám uklidnit, to ty mi tady děláš přednášku o tom co mám dělat. Makám od rána do večer jako největší idiot, zatím co ty si jezdíš po galeriích a prodáváš ty svoje slavný obrazy"
"Jak to semnou mluvíš, okamžitě se uklidni"
"Kašlu na celou práci, dělej si jí sama, když jsi tak chytrá"
"HyMun!!!!"
"Mami, pozor!!"

"Vyjelo proti nám auto z proti směru, mamka ho neviděla, protože se hádala se mnou. Strhla volant a auto se začalo točit narazilo do auta před námi a z druhé strany do nás vrazil kamion. Naše auto bylo na kusy" slzy mi tekly plným proudem, vzlykala jsem a srdce mi bušilo jako o závod.
"Já jsem měla jen zlomenou ruku a nějaký škrábance, ale mamka seděla na straně, kde do ní najel kamion, byla na místě mrtvá" brečela jsem a klepala se.
YoSeop mě chytnul za ramena a otočil si mě k sobě čele, rukou mi zvednul bradu a podíval se mi do uslzených očí "Hy Mun"
"Zabila jsem svojí mamu, zabila jsem jí a nemohla jsem se jí ani omluvit" zakřičela jsem a vrhla se YoSeopovi do náruče.
Svírala jsem křečovitě jeho mikinu, klepala se a zoufale křičela a naříkala. Byla to bolest jakou jsem nikdy nezažila.
"Maminko odpusť mi"

10.Nemoc

11. dubna 2014 v 23:09 | Yuri
Nevím jak dlouho jsem byla mimo, jen vím, že jsem byla stále při vědomí, když se kluci dostali do bytu.
Pamatuji si jak se otevřeli dveře a někdo vběhnul do bytu, slyšela jsem, jak volá moje jméno.
Ucítila jsem něčí ruce, jak mě chytají za ramena a volají na mě, byl to YoSeop.
"HyMun, no tak, prober se, HyMun"
"volejte záchranku" uslyšela jsem hlas DuJuna, věděla jsem, že musím něco udělat, nechci do nemocnice, nic mi nebylo, měla jsem jen úpal a nesráží se mi krev, proto jsme omdlela. Nesměla jsem dopustit. aby se tisk dozvěděl, že bydlím s klukama. Zničilo by to mě a hlavně je, to se nesmělo stát.
Sebrala jsem poslední síly a chytla YoSeopa za ruku "do nemocnice ne" vydala jsem ze sebe slova.
"HyMun, co ti je, musíš do nemocnice" opakoval stále do kola, jen jsem kývala hlavou ze strany na stranu, že do nemocnice nechci.
YoSeop mě zvednul a položil na postel, pak jsem cítila jak mi někdo utírá krev z obličeje, byl to DuJun, mluvil na mě "HyMun, no tak holka, prober se"
"DuJun" řekla jsem a cítila jsem jak mě chytnul za ruku "HyMun" nevím proč, ale stále opakovali moje jméno, v téhle chvíli jsem měla chuť jim říct, že si svoje jméno opravdu pamatuji.
"Vodu" řekla jsem a na sucho polkla. Za chvíli mi někdo zvedal hlavu a přikládal k ústům sklenici vody, pořádně jsem si lokla, stále jsem měla všechno rozmazané, ale viděla jsem aspoň siluety.
Někdo mi do úst vložil prášek, spolkla jsem ho a znova zapila. DuJun u mě stále seděl a otíral mi obličej studeným obkladem, pomáhalo to, zrak se začal ostřit a za chvíli jsem zase viděla normálně. Krev už přestala téct a já cítila jak se mi ulevuje.
"Měli jste zůstat ve studiu" řekla jsem a usmála se na DuJuna, který stále svíral mojí ruku a nejspíš jí odmítal i pustit.
"Zbláznila si se!" zakřičel YoSeop, který seděl u mé hlavy "měla si říct hned, že ti není dobře, nevím o co si se snažila, máš štěstí, že jsme sem přišli" křičel, pak vstal a vyšel z pokoje.
Když jsem se rozhlédla, kolem mě postávali ostatní a ustaraně na mě koukali.
"Už je ti líp, že ano" řekl Gikwang, který ke mě přišel, kleknul si k posteli a pohladil mě po hlavě, nechal jí a přidržoval mi ofinu, aby mi lépe viděl do obličeje "příště, až se bude dít cokoliv, to musíš říct. Neznamená že jsi dospělá, že všechno musíš zvládnout sama, jsme tu od toho, aby jsme ti pomohli" řekl a usmíval se.
Stejně tak ostatní, usmívali se a já jím na očích viděla, že se jim ulevilo.
"Blbko" řekl JunHyung a zamračil se na mě.
"Moc mě to mrzí" řekla jsem a z očí se mi spustili slzy "vím, že máte moc práce, moc mě to mrzí"
Nemohla jsem si pomoct, ale začala jsem vzlykat, slzy mi tekly z tváří, opravdu jsem se teď necítila jako dospělá žena, ale jako malé děcko. Přikryla jsem si rukou uslzené oči a odvrátila hlavu stranou, aby se na mě nekoukali, když jsem ucítila jak mě někdo bere za ruku, vyškubla jsem jí.
"Už jsem v pořádku, je mi líp, jsem unavená, pudu spát" vysypala jsem ze sebe těhle pár vět a zavřela oči, pak jsem jen cítila jak se DuJun zvednul z postele.
"Odpočin si" řekla naposled, zhasnul a zavřel dveře od pokoje. Ještě jsem slyšela jak se zabouchli vchodové dveře a bylo ticho.
Podívala jsme se do stropu a utřela si slzy, které mi stékali po horkých tvářích.
Když se mi konečně přestala točit hlava, vylezla jsem z postele, podívala jsem se z okna, byla stále tma, pouliční lampy svítili a byl poměrně klid.
Otevřela jsem okno a do pokoje se vehnal vítr, zvednul mi vlasy a stáhnul mi gumičku, takže se mi vlasy rozvláli. Zavřela jsem oči a nechala se hladit studeným větrem po tváři, když v tom..
"HyMun" ozvalo se.
Otevřela jsem pomalu oči, otočila se a trochu naklonila hlavu. Ve dveřích stál Yoseop se sklenicí vody a přitrouble na mě zíral, teda spíš. Oči měl do široka otevřené a stejně tak ústa.
Zadívala jsem se na něj a pak jsem si to uvědomila. Rychle jsem zabouchla okno a skočila na podlahu po gumičce abych si zase sepnula vlasy. Cela zrudlá jsem se chytla za hlavu a s pohledem směřujícím někam do rohu zdi, stále se začala šklebit.
"Hihi, děj se něco" vykoktala stále se sebe, ale nic se neozývalo. Koukla jsem se zaťatými zuby na Yoseopa, který furt stál ve dveřích a přitrouble čuměl. Pak ke mě přišel, ale jeho chůze byla opravdu divná, spíš mi připadal jako robot na baterky, kterému za chvíli dojde šťáva. Přišel ke mě, strčil mi skleničku do jedné ruky a léky do druhé, otočil se na patě a zase odkráčel.
Pokrčila jsem rameny a spolkla léky, pak jsme vykoukla z poza rohu a nenápadně se rozhlédla.
YoSeop seděl na podlaze u ledničky, srkal nudle a čuměl na malou televizi co měl postavenou na lince. Zrovna dávali nějakou televizní show a bylo vidět, že ho to nejspíš hodně bavilo, skoro nevnímal, co se kde děje.
"Půjdu se vysprchovat" řekla jsem, ale YoSeop, jako by snad ani nevnímal. Popadla jsem ručník z mého nevybaleného kufru a zaplula do koupelny. Pro jistotu jsem se zamkla, protože v takovéhle chvíli je opravdu všechno možné a já byla známa pro mou věčnou smůlu.
Nevím jak dlouho jsem tam byla, ale napustila jsme si horkou vodu do vany, lehla jsme si do ní, vystrčila jednu nohu, abych se trochu ochlazovala a hodila si na obličej žínku.
Myslím, že po dobré hodině a půl, jsem se cítila už trochu podivně, točila se mi hlava a chtělo se mi smát. Koukla jsme se na pěnu, kterou jsem si nalila do vody a zjistila, že je do toho přimíchán alkohol, pro nějaké účinky a že delší pobyty v páře se nedoporučují.
Škytla jsem a začala se tomu smát.
Vylezla jsem z vody, ovázala se ručníkem a znova škytla. Protáhla jsem se a snažila se dostat ke dveřím, ale nohy mě neposlouchali a motali se jak se jim zrovna zachtělo, takže jsem se dostala ke dveřím, spadla na kliku a vypadla z nich, ale nedopadla jsem tvrdě.
Když jsem si promnula oči, ležel pode mnou YoSeop, držel mě za boky a vypadalo to, že se mu začala měnit barva v obličeji. Já bych za normálních okolností nejspíš omdlela, ale místo toho jsme se začala smát.
"Šikovnej YoSeopek *škyt* že mě tak pěkně *škyt* chytnul" a pohladila jsem ho po vlasech, jako malého klučíka.

"*škyt*"