Leden 2014

Kapitola čtvrtá: vražda studenta část třetí

17. ledna 2014 v 15:46 | Yuri
Už dlouho jsem Monster schůl nepsal tak tento díl berte jako mou omluvu :) a omlouvám se i za chyby, moc jsem to neopravovala :D

"Myslím že bude zábava ho hledat" ozval se za námi ženský hlas a já okamžitě věděla o koho se jedná. Chytla jsme se za krk a s ironickým úsměvem jsem se otočila na mladou a velice půvabnou černovlasou dívku s jistým a vražedným výrazem ve tváři "jee, kde ty se tady bereš Tamashi" zakňučela jsem, protože jsem si byla zcela jistá že ona je jediná, co mě dokáže připravit o můj krásný život.
Tamashi Erabu, mladá a přátelská dívka, by se vám zdálo, ale ona byl,a dokud jste jí nerozzuřili, což mě se jednou povedlo a málem mě to stálo kejhák. Jakožto lovec duší byla schopná připravit s tím jejím úděsným mazlíčkem každého o život a bylo jí jedno jestli je živej nebo už mrtvej.
Erabu se začala smát "neboj, nejsem tu pro odplatu" a postavila se ke mě a naklonila se mi k uchu "ale ten dort si furt pamatuju" zasmála se a ve mě hrkla poslední kapička naděje.
"Tak cože to budeme lovit ?" Koukla se na doktorku s pevným odhodláním tu příšeru chytit.
"hele holčičko nejseš tu jediná, co by si ten lov chtěla užít" ozvalo se znova u dveří a já se musela nešťastně chytnout za hlavu a opět se tam podívat "to si děláte srandu, jaký existence to sem ještě donese" vzdychla jsem.
"Dechi nebo Haru" zeptala se Satsujin a zkoumavě si jí prohlížela "si děláš srandu ne" řekla jsem "se na ní podívej" a zdvihla jsem ruku k dívce, která na sobě měla černo rudou přiléhavou kombinézu se zipem rozepnutým skoro až k pupíku s odvážně rozvlátými vlasy a chladným výrazem ve tváři "to je jí jako nepoznáš" zdvihala jsem pohoršeně ruce a dívala se na Satsujin.
Dechi Kazema neboli v tomto případě Haru Kaze byla jedna a tatáž osoba, bohoužel její rozdvojená osobnost, byly dvě naprosto odlišené osoby, ale jakožto démon krve by se nám mohla hodit, třeba by něco poznala z krve toho studenta, zamyslela jsem se na chvíli. Ovšem kdyby mě někdo znova nepřerušil.
"Tak jsem tady" ozvalo se znova od dveří a já to v tu chvíli už vzdávala "tak to nám tady chybělo" znova jsem nahodila ironický úsměv "Naoki co tě sem přivádí"
zamračila jsme se, přišla k Naokimu otočila jeho hlavu směrem od dveří "osobně si myslím že tebe tu nepotřebujeme" a nakopla ho tak, že ho to na pár hodin musela nejspíš dostat z této budovy, mimo dosah mých bouřících se nervů.
Protřela jsme si ruce a nohou jsem zabouchla dveře "tak to by bylo" a usmála se na přítomné, kteří si mě prohlíželi jako blázna.
Dalších pár hodiny jsme stáli nad studentem a další seděli u malého stolku před ordinací, protože nás Haru hromadně vykopala v důsledku nesoustředění "protože Mizuki musela mít milion přihlouplých otázek" zaječela jsem a opřela se o židli a svěsila hlavu dolů za záda "to se nemůžu ptát" ohradila se Mizuki.
"jo ale tvoje otázky byly po minutách"
"ani se jí nedivým" řekla s úsměvem Erabu a poplácala vyděšenou Mizuki po hlavě "nic si z toho nedělej, taky jsem byla zvědavá"
"co to tu vyvádíte" zeptal se známí a přívětivý hlas Shira následovaný smíchem šílence, který vám hrál přímo na nervy a nikdy jste nevěděli kde se znova objeví "baf" zaznělo mi u ucha a já zaječela, což přimělo mojí židli aby se společně s mým tělem převrátila a já letělo, se štěstím jsem nepřistála ne na zemi ale na mužských rukách, jeho obličej se na mě shýbal a přihlouple se usmíval "Akariiii!!!!" zaječela jsem a ohnala se po něm, ale on na to hned zmizel a já se válela na zemi "jednou ho zabiju, jednou ho roztrhá mna kusy, zabiju, zabiju" vztekala jsem se a sbírala se ze země.
Akari Kyoshi další z přátel Shira, u kterého jste při pohledu nevěděli na co myslet, bylo to blázínek a skoro furt se usmíval, ne špatně, smál se furt a čemukoli, ale já osobně si myslím že je stejně dobrý a laskavý jako náš Nekomata Shiro, přeci jen se řadil do jeho okruhu přátel.
Shiro, Ryu, Akari a ještě nás záhadný Saraki, který se na scéně objeví taky. Tyhle kluky jste prostě nemohli nenávidět, teda až na Akariho, který na mě měl spadeno nebo co.
"Ale no tak Loan, to musíš brát s humorem" zasmál se Akari, olíznul si rty a vycenil zuby.
Zamračila jsem se na něj a odvrátila hlavu, budu prostě dělat že tady není.
Zazubila jsem se na Shira, který tomu jen s úsměvem přihlížel "co tady děláte?" zeptala jsme se ho.
"Slyšeli jsme, že se tu děje něco zajímavého a asi před hodinou mi před nosem proletěl Naoki křičíc naštvaně tvoje jméno, tak jsme se šli podívat co vyvádíš" usmála se a rozcuchal mi vlasy "naše malá Loan"
"hele kdo je tady malej, furt jsem starší jak ty jo" zabručela jsem a strčila mu prst k obličeji "jo ,ale rozhodně se tak nechováš" a vyjel mi zubama po prstě, se kterým jsem radši uhnula "hele bacha jo, tenhle zrovna moc nedrží, kde bych si sháněla novej" a vyplázla jsem na něj jazyk. Shiro se začal smát a ostatní se přidali, zamručela jsem a se složenýma rukama jsme se posadila zpátky na svoje místo.
"MÁM TO !" rozrazili se dveře, které mě znova odhodili z místa a já přistála obličejem na podlaze "začíná se z toho stávat moje oblíbené místo" zašeptala jsem pro sebe a otočila se na Haru, která měla vítězství v očích, což napovídalo o tom že naše Dechi je zpátky.
"tak co jsi zjistila" zeptala se Miharu a zkoumavě si prohlídla její prsty, které byly od krve, nebyla jsme si zcela jistá, ale vypadalo to, že jí zajiskřili oči při tom pohledu.
"pekelnej pes a nejspíš se nám usadil ve sklepě" usmála se "šla jsem po stopě krve a snažila se přijít na její složení a pak se to konečně ukázalo, byla v ní DNA z toho psa"
"co by tady dělala pekelnej pes" zamyslel se Shiro a stejně tak i ostatní, kromě Erabu, který bylo naprosto jedno co bude lovit, hlavně když se to dá chytit a poslat na onen svět "to je teď jedno, jdu si pro něj" zasmála se a odhodlaně vyrazila, ale Shiro jí chytnul za límec a zastavil "uvědomuješ si jednu podstatnou věc, že ano"
"jakou ?" otočila se na něj "a to si říkáš lovec jo" odpověděl překvapeně Shiro.
"jestli myslíš to, že je neviditelnej, tak to už mám vyřešený" řekla a ukázala mu lahvičku s inkoustem, "stačí ho jen vyprovokovat aby se projevil a vylejt to na něj, pak budu přesně vědět kde je a dostanu ho"
"je fakt dobrá" řekla Satsujin, která se po dlouho době znova ozvala "já jdu do toho, byla by to překrásná loutka" zazářila a protáhla se "stejně co jinýho teď můžeme dělat"
"Satsujin má pravdu" přikývla jsem "co jinýho teď můžeme dělat, nejdřív chytíme psa, pak můžeme zkoumat kde a odkud se tady vzal, bůh ví co za tu dobu mohl ještě provést"
"od kdy ty se odvoláváš na boha" řekla Shiro a znova mi rozcuchal vlasy.

Společně jsme se tedy vydali do sklepení školy, kde na nás měla čekat bestie horší než samotný peklo.