Srpen 2013

Welcome část čtvrtá

28. srpna 2013 v 19:17 | Yuri
"To jsem na to teda zvědavá" řekla jsem a podepřela si bradu rukou, ale stále jsem z něho nespouštěla oči, bože byl opravdu sladký když přemýšlel. Ani jsme si toho nevšimla, ale ponořila jsem se do svého světa, přivřela jsem nevědomky trochu oči a s brunátným obličejem jsem se začala sladce usmívat.
Z mého snění mě vyrušil DongWoon, který semnou zatřásl "seš v pohodě" zeptal se mě a vyděšeně si mě prohlížel, když jsem se vzpamatovala a zjistila že se na mě ostatní dívají s trochu poplašeným výrazem, chytla jsem se za hlavu a začala se přihlouple usmívat, což rozesmálo DuJuna "holka, tak ty máš vážně dost" říkal se smíchem.
Než se ale nadál praštila jsem ho po hlavě "nevím co je tady k smíchu" a následně jsem na něj vyplázla jazyk, trochu podivně se na mě zadíval, asi ve smyslu co si to vůbec dovoluje, pak si přejel rukou po hlavě "jak moje matka" a začala se znova smát. Nahodila jsem zmatenej výraz "a kdo z nás je ten mimo" a odešla jsem z jeho pohledem v zádech na své místo.
Konečně jsem se posadila, ale málem jsem byla opět shozena, upírali se na mě YoSeopovi oči a vypadalo to že mě za chvíli probodne.
"Hele kolikrát jsem ti říkal že pohledem nikoho neprobodneš" řekl s úsměvem DuJun, ale hned se umlčel, když se na něj YoSeop zahleděl stejně jako na mě. Při jeho pohledu se radši otočil a upil ze své sklenky.
YoSeop se nadechnul a znova nahodil svou sladkou tvářičku, musela jsem se pro sebe trochu zasmát, protože takového jsme ho nikdy neviděla, bylo to opravdu něco jiného než znám z videí a koncertů, nevím jak to popsat ale byla jsem šťastná.

Když YoSeop po hodině domluvil, zjistila jsem z toho jedině to, že si vezmeme jejich minibus, zavezou mě do školy, tam si vyzvednu úkol a vrátíme se zpátky.
"Nikdy bych neřekl že seš až tak ukecanej" řekl GiKwang a se zívnutím se zvedla a strčil do JunHyunga, který usínal na pultu.
DuJun vstal a jakožto nejstarší vytáhnul z kapsy klíče a zazvonil mi jimi u ucha, byla jsem trochu v polospánku, takže mi nejspíš pár věcí z té hodinové řeči uniklo.
Nemotorně jsem vstala a šoupala se za DuJunem, občas jsem zívla, takže jsem si ani neuvědomila že vedle mě si to vykračuje YoSeop a pořád na mě zírá.
Počkat zírá, proběhlo mi hlavou a já se na něj namátko otočila, hned upřel svůj pohled dopředu, pak se na mě kouknul a pohledem naznačil otázku Co?
Jen jsem zakroutila hlavou a dál pokračovala halou až k zadním dveřím, které vedli do soukromích garáží majitelů haly.
Vešli jsme do menší garáže, tak maximálně pro dvacet aut, ano to byla ještě malá garáž musím poznamenat. Její strop podepírali betonové sloupy a na zdech byly nakreslené umělecké grafity, které si tam majitelé nechali udělat, aby to tam nebylo tak smutné.
V zadní části stál černý minibus, který mě měl dopravit do mé školy.
Když jsme měli nastupovat, tak mi to teprve docvaklo "Bože vy jste se zbláznili" začala jsem trochu panikařit a ostatní se na mě koukli "Co se stane když vás uvidí, bože to bude děsně nenápadný, černej minibus a v něm sedí párek kluk to si rovnou můžete vzít fosforový oblečení a pobíhat po Soulu" byla jsme kapánek vyděšená, co by se tak stalo, kdyby mě s nimi viděli ostatní. Chytla jsem si rukama tváře "Můj poklidnej život by skončil, fotografové, noviny, kamery, zběsilé fanynky" v tu chvíli jsme si vzpomněla na ten šílený dav co se za námi hnal "ááááááááááááá!!!!!!!!!!!" zaječela jsem "bože doufám že si nepamatujou můj obličej, to by byl konec" začala jsem si sahat na vlasy a obličej "musím se nechat ostříhat, obarvit, koupím si kontaktní čočky, začnu nosit sukně" při té poslední větě mě trochu zamrazilo, takže jsem se celá zachvěla. GiKwang všude pobíhal za mnou a snažil se mě chytnout, ale vždycky jsme nečekaně změnila směr. YoSeop stál u auta a s otevřenou pusou na mě zíral.
"Ty holce asi přeskočilo" řekl HyunSeung
"Myslel jsem že jí to dojde dřív" zasmál se JunHyung, ale DuJun mu uštědřil pohlavek "hele, vůbec nám nepomáháš" vynadal mu, JunHyung si jen založil ruce a dál pozoroval jak tam šílím, pobíhám po celé garáží a v závěsu za mnou GiKwang, kterému to už začínalo lézt krkem.
"To je můj konec, prosíme tě bože smiluj se nade mnou, odpusť mi můj hřích" říkala jsem si stále dokola o občas jsem to proložila smysluplnější větou "To jste mě nemohli varovat, to jste to nemohli udělat trochu civilizovaněji, Ne oni HyeMun museli všichni vidět, božee ta holka" vzpomněla jsem si na holku na těch toaletách a zastavila jsem se, to do mě narazil GiKwang a porazil mě na zem.
"Zastav se už!" zaječel GiKwang a zvedl mě ze země, pak mě chytnul za ramena a začala semnou třást "vzpamatuj se prosím tě, nevím co to tady jako předvádíš, od čeho jsme tady asi mi ne" ječel a při poslední větě semnou přestal třást, teprve potom jsem se uklidnila a podívala se na ostatní, stáli u auta a usmívali se na mě.
YoSeop ke mě přišel, vytrhnul mě z GiKwangovo sevření a objal mě "hele, když se něco pude dít, tak se na nás můžeš spolehnout, pomůžeme ti jak jen to půjde" řekl až dospělým hlasem, až teprve teď jsem si uvědomila že je už vážně dospělý muž a Ne malý ukecaný kluk. Cítila jsme se v jeho objetí opravdu bezpečně, měla jsme pocit že na mě nic a nikdo nemůže.

Poté mě kluci dostali po velké námaze do auta, když mě YoSeop pustil a vedl do minibusu začala jsem opět jančit, chytla jsem se nějaké trubky, co vystupovala ze země a vedla někam nahoru a odmítala jsem se jí pustit, bohužel poté kluci přišli na to že jsem šíleně lechtivá a to už jsem měla boj prohraný, dostali mě do auta a posadili dopředu vedle řidiče, což byl DuJun.
Ten si nasadil sluneční brýle, upravil si v zrcátku svoje drahocenné vlasy a konečně jsme se rozjeli.
Naštěstí byl opravdu slunečný den, takže jsme nebudili moc velké podezření když kluci vzadu zatáhli závěsy.

Konečně jsme dojeli ke škole.
DuJun zaparkoval šikovně, takže jsme měli celou budovu pěkně před sebou. Kluci se nahrnuli co nejvíc do předu to šlo.
"Nevěděl jsem že něco takovýho tady je" řekl užasle GiKwang a YoSeop jen souhlasně zakýval. Nechápavě jsem se na ně podívala, šáhla po tašce a vystoupila z auta.
YoSeop se zamnou zoufale podíval, až mě zamrazilo "zapomeň, už todle je maximum" řekla jsem s důrazem v hlase a zabouchla za sebou dveře, tak aby to vypadalo důvěryhodně naštvaně.
Kráčela jsem si to po venkovní dlažbě, cestou jsem si šáhla pro plánek pozemků, které byly rozmístěné ve vysokých zelených sloupcích pro prváky, ale já jsem ho využívala skoro pořád protože do teď si nepamatuji rozmístění tříd a nějakých budova, vždycky jsem na tohle byla trochu blbá a nedivte se, že se mi několikrát už podařilo přijít na hodiny pozdě.
Zahleděla jsem se do plánku a nakonec ho nesměřovala tak jak jsem stála, vydala jsem se dopředu, po zjištění že bych tam trefila i bez plánku, jsem ten drahocenný kus papíru hodila do tašky a šla.
Než jsem si to uvědomila darovala jsem můj obličejový autogram okennímu sklu. "Au" držela jsme si čelo a pokračovala skleněným vchodem dovnitř do budovy.
Když jsem konečně došla do velké třídy, kde se rozdělovali úkoly, stála u katedry zrovna moje spolužačka a probírala něco s naší učitelkou.
Shin JiJoo byla vyšší dívka, s krátkýma černýma vlasama, které měla obarvené, na sobě měla černé úzké jeansy, zelené triko a dlouhou šedou košili, vždycky mě fascinovalo její tetování, byly to hvězdy které se jí táhly od tváře až dolů pod bradu, kde už byly klíční kosti a taky její krásné kontaktní čočky, které měli tyrkysovou barvu, stejně jako její vlasy, měla tu barvu asi fakt ráda.
Otočila se na mě a se zívnutím mě pozdravila.
Pozdrav jsem jí oplatila a přemístila se ke katedře, kde stál učitel a s úsměvem si mě prohlížel "konečně jsi dorazila, už jsem se bál že nepřijdeš" jen jsem k němu s falešným úsměvem přišla a sedla si k jeho katedře. Učitel byl sice mladý a pěkný, ale zdál se mi jako uchyl, nechápu jak se mohl dostat na tuhletu školu a při mém nevelkém štěstí si mě vytipoval jako další oběť.
Položil přede mě pět složek "táák a teď si vyber" řekl s tím jeho líbezným úsměvem. Koukla jsem se na složky, pak na něj znova na složky a hodila nechápavý výraz "jsi na umělecké škole, musíme rozvíjet vaší tvořivost a fantazii" odpověďel okamžitě.
Pokrčila jsem rameny a hrábla hned po té prostřední, nejsme žádný troškař.
Rozloučila jsem se a už jsem si to nesměřovala tou nejkratší cestou k autu, kde čekali kluci, bůh ví co se tam za tu dobu nestalo.
Když jsem tam došla, snažila jsem se být co nejmíň nápadná a než jsem přešla cestu schovala jsem se za ozdobný keř, který byl před školou a zahleděla se směrem k autu.
Nikde nikdo, bedlivě jsem prohledala okolí "žádný fotograf, žádná zběsilá fanynka" oddychla jsem si a spokojeně jsem přešla silnici a namířila si to k nim.
Když jsem tam došlo tak jsem ještě stačila zabouchnout YoSeopovi dveře rovnou před nosem, protože už chtěl vylítnout a zkoumat co jsem si to přinesla.
Bolestě se chytnul za nos, do kterého narazil a zaplul zpátky na své místo.
Sedla jsem si k DuJunovi a ten se rozjel, ještě jsem otevřela složku abych zjistila téma mé práce, v tu chvíli jsem čekala atomový výbuch.

"FRESKÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!"

Han HyeMun

20. srpna 2013 v 17:04 | Yuri |  Life in the group
Před zrcadlem.......coby potencionální tanečnice, to oblečení je podivný ?_?


Welcome část třetí

9. srpna 2013 v 22:57 | Yuri
Musela jsem si celým štěstím tu mmsku přečíst znova. Jen jsem viděla ty jejich usmívající se tváře, tak jsem měla srdce až v krku. Nemohla jsem přestat skákat na posteli, byla jsem najednou plná energie. Ale jak už mě znáte, skákala jsem a skákala až na kraj postele najednou skočím a plesk, valím se na zemi.
Bolestně jsem zakňučela a chytla se za nohu, byl to tvrdej pád.
Když jsem se konečně vzpamatoval, hodila jsem na sebe mikinu a seběhla po schodech. Babička měla puštěné rádio a jak jinak slyšela jsem staré dobr známe 4minute, babička si tancovala u plotny a zpívala s nimi. Musela jsme si dát ruku před pusu abych nevybouchla smíchy, vypadalo to opravdu vtipně.
"Tak už jsme se vyspali" řekla babi, aniž by se na mě koukla, ale usmála se což naznačovalo dobrou náladu a hlavně to že na mě nebyla naštvaná. Sedla jsme si na barovou židličku, co měla před linkou, rukama sem si podložila bradu a sledovala jí očima jak protancovávala kuchyní. K ledničce, ke sporáku, pak k umyvadlu. Byla to opravdu skvělá sestava, měla bych jí navrhnout na zkoušce. Jo to jsem vám asi neřekla, chodím na uměleckou a studuji umění, ale občas ve volném čase tam nacvičuji tanec, nemám ho sice jako hlavní obor, ale mohu ho provozovat. I když dobrá v tom taky nejsem, proto jsem radši zůstala u umění.
"Nikdy bych si nepomyslela že tvůj koncert může dopadnout tak zajímavě" pronesla babička zčistajasna, když hleděla do ledničky. Nebylo mi hned jasný že mluví na mě, spíš to vypadalo že si rozmlouvá s něčím v ledničce, teprve potom mi došlo, proč by se něčeho v ledničce ptala na koncert. Váhavě jsem k ní upřela oči, ale najednou mi to došlo otevřela jsem pusu, vyvalila oči a, a pak nic.
Zůstala jsme strnule zírat do prázdna a promítala jsme si včerejší večer až k bodu kdy jsem tam úspěšně musela usnout. Zvláštní bylo to "Hele jak jsem se vlastně dostala do postele?" Zeptala jsme se a svůj tupý výraz jsme hodila po babičce, ta se jen zachichotala a dál sledovala hrnec na sporáku, "Hele babi!" Zvýšila jsem hlas a postavila se, nohy sem měla samozřejmě opřené o opěradla stoličky a rukama jsem se zapřela o linku, byla jsem tudíž větší a tím pádem by babi měla mít vůči mě větší respekt. Bohužel skutek utek.
"Sedni si mladá dámo, na mě hlas zvyšovat nebudeš" uzemnila mě okamžitě babička, což mě samozřejmě posadilo zpátky na mé dosavadní místo. Uraženě jsem si znova podepřela bradu a oči sklopila k lince a čuměla do prázdna.
"Večer" začala babi, ale nevnímala jsme jí, částečně "přijelo jaké si černé auto a z něj vystoupili dva mladíci, jeden tě nesl v náručí a druhý se velice pěkně usmíval. Měla jsem dojem že jsem je odněkud znala. Teprve až když přistoupili blíže jsem si vzpomněla, že to byli ti tvý idolové" okamžitě jsme se napřímila a s otevřenou pusou jsem bedlivě poslouchala, celé vyprávění "pokračuj, pokračuj" pobídla jsme jí.
"No, jeden se mě zeptal kde máš pokoj tak jsem ho nasměrovala a on tě tam odnesl a ten druhý mi začal vysvětlovat co se stalo. Velice příjemný mladík, to musím uznat, hned mě přešli myšlenky na úchyláky" dala si ruku před pusu a s červenými tvářemi se zachichotala.
"Když přišel ten druhý, ještě chvíli se semnou bavili a vše mi vysvětlovali a poprosili mě, abych o tom nikomu neříkala, aby kolem toho nebyl povyk. Přeci jsou to jen slavní idolové" řekla babi s naprostou vážností v hlase, musela jsme se zasmát, když zvedla oči k rádiu kde zpívali 4minute.
Babi mě ještě informovala o pár podrobnostech a vlastně mi tím i schválila se s nimi bavit a dokonce i stýkat, prý takovou příležitost nemohu promarnit.
Při dokončení rozhovoru jsem jí musela obejmout.
"Jsi naprosto skvělá babi"
"to se mi dvakrát říkat nemusí" oplatila mi obětí a s úsměvem mě políbila na čelo.
Pak už jsme se jen v klidu nasnídali, teda v klidu do té doby než mi přišla další smska, která se mě pokusila shodit ze židle, naštěstí jsem vstala dřív než se svalila k zemi.

Telefon:
Přijď dneska do klubu kde jsme měli koncert, budeme tam na tebe čekat. BEAST

"Nyahuuuu" vyskočila jsem a začala běhat kolem stolu, spíš jsem bruslila protože v ponožkách to fakt klouzalo, takže se nebudete divit že jsem za chvíli přistála na zadku. Nemotorně jsme vstala a držíc si zadek jsem vyběhla do svého pokoje. Samozřejmě jsem hned odepsala. Pak jsme se zarazila "co když pořád spím" promluvila jsem a otočila se na plyšovou žábu, jako bych od ní čekala odpověď, bohužel se mi nedostala.
Hodila jsem mobil na postel a seběhla do kuchyně, proběhla sem obývák halu a zaplula do koupelny, tam jsem si opláchla obličej studenou vodou a dokonce jsem se nechala poté od babičky štípnout do tváře, když jsem došla do pokoje byla jsem již plně přesvědčena o tom že nespím.
Přesně do hodiny jsem byla se vším připravená, babičce jsme vysvětlila vše podstatné a s velkou radostí souhlasila a s úsměvem mě vyprovázela.

Stačila jsem tak akorát doběhnout na zastávku autobusu, na který jsem se nalodila a nechala se zavést až do centra. Za necelou třičtvrtě hodinu jsem vystoupila v centru.
Procpala jsem se davem, který stejně jako já vystoupil, měla jsem tak, tak štěstí že jsem nezůstala sedět v buse.
Za další půlhodinu jsem došla ke klubu a byla úspěšně po přesvědčení hlídače vpuštěna, což mi zabralo asi dalších dvacet minut plus mínus.
Ano a už to tak bylo, najednou jsem byla znova objímaná. První se přihnal KiKwang a po něm hned ostatní.
Tentokrát jsem objetí s úsměvem oplatila, dokonce i YoSeopovi, ale hned na to jsem si musela sednout kvůli menší srdeční zástavě.
Seděli jsme u baru a bavili se spolu, skvěle jsme se bavili. Oni zpovídali a mě a na to hned já je, dokud mi nezapípal mobil ohlašující upozornění. Koukla jsem na něj
"Kruci" zabědovala jsem, první kdo byl aktivní byl YoSeop, který si hrál s deštníčkem "Co se děje" zeptal se, DuJun zvedl zvědavě obočí a podíval se na mě.
"Dneska si musím vyzvednout zadání ze školy k letnímu úkolu"
"Letní úkol" podivil se HyunSeung.
"jak můžeš dostat úkoly na léto, se tam u vás zbláznili ne" zasmál se KiKwang.
"Co vlastně studuješ" zeptal se poté, chytře JunHyung.
Odtrhla jsem oči z obrazovky a divně se na ně podívala, pak znova na obrazovku a začala jsme si hrát s mobilem se slovy "uměleckou, jaká jiná škola by dávala úkoly na léto" řekla jsem a dál si hrála s mobilem "kruci, nejde to vypnout" nadávala jsme a snažila se vipnout otravné pípání.
"UMĚLECKOU!" Řekli všichni dohromady a zůstali na mě vyset očima, když jsem se na ně koukla lekla jsem se jejich výrazu "hele co je, je na tom něco zvláštního, nebo co?"
"Co studuješ?"
"Tanec?"
"Zpěv?"
"Hudební nástroje?"
Mluvili jeden přes druhého a zvědavě očekávali mojí odpověď, kterou jsem jim hned poskytla "Ani jedno, studuju výtvarné umění" řekla jsem a hodila mobil do tašky. Pomalu jsem se zvedla a chtěla se připravit k odchodu, ale v tom se přihnal YoSeop s hvězdičkami v očích "můžeme jít s tebou" a nahodil ten nekrásnější úsměv, který by vás posadil na zadek.
"Hihi" couvla jsem několik kroku, nespouštějíc z něj oči "mě je to jedno, ale nevím jak to chcete udělat. Nepotřebuju aby každej věděl že se s vámi stýkám, to bych se rovnou mohla odstěhovat na severní pól" zasmála jsem se.

"Na to je jednoduché řešení" usmál se znova sladce YoSeop a sdělil nám svůj skvělý plán.

Welcome část druhá

9. srpna 2013 v 0:13 | Yuri
Najednou DuJun přestal psát, jako by se zaseknul na místě. Pomalu zvednul hlavu a s překvapivým výrazem si mě prohlédnul, pak otevřel, pusu, následně jí zavřel a zas otevřel "ta Hye-Mun" zeptal se. Jeho otázka mě podivila, divně jsme se na něj zadívala s otázkou v očích, ona je snad, která nebo ten, zajímalo mě, ale nahlas sem to neřekla, jen jsem zakývala hlavou. DuJun se otočil na YoSeopa, který seděl vedle něj a stejně jako ostatní při zjištění mého jména na mě nesmyslně zíral. Pak už mi to ale přišlo trapné, protože se na mě všichni kolem začali divně koukat, otočila sem hlavou "COJE" zvýšila jsem hlas, tak že dívky blíže vedle mě leknutím nadskočili.
Znova jsme se otočila na DuJuna, který mí naznačil rukou, abych se k němu naklonila, vypadalo to, že by mi rád něco pošeptal. Neprotestovala jsem a naklonila se, bohužel opak byl pravdou. Najednou jsem ucítila jeho ruku na mé pravé ruce a DongWoonovo na mé levé, ani jsem nestačila zamrkat a přetáhli mě přes dlouhý stůl. Nic jsem nepochopila.
Najednou začali všechny holky hlasitě pištět a dokonce se pokoušeli lézt přes stůl, otočila jsme se na ně, ale to už ostatní kluci začali zdrhat a samozřejmě já sem byla tažena za nimi.
Nikdy jsem si neuvědomila, jak může tak krotký dav, tak rychle zdivočet. Dívky se přehnali přes stůl a hnali se dlouhou chodbou za námi, jejich zděšené výrazy mi probodávali celé tělo, křičeli a natahovali v běhu ruce. Mám dojem, že jedna z dívek zakopla a smetla sebou další, které přes ni přelétli, takže to byla skvělá letecká podívaná. Ovšem zbytek se nemínil vzdát a stále nás pronásledoval, už už jsme cítila jejich ruce na svém obličeji a v tu chvíli jsme si představila, jak si v obchodě vybírám nějakou paruku, abych zakryla holá místa, které mi šílené fanynky vyškubali. Myslím, že jsme dobře udělala a oblekla se tak lacino, opravdu by mi bylo líto těch věcí, ale tu mikinu jsem měla ráda.
Nevědomky jsem zaječela, kdyý už byli jejich ruce u mě, ale to už mě něčí ruka vtáhla do dveří, které se následně zabouchly. Sjela jsem na zem a hlasitě jsme oddychovala, boleli mě ruce, za které mě drželi, myslela jsme si, že mi rozdrtí kosti na prášek. Chytla jsme si navzájem obě paže a zlehka si je promasírovala, ale než jsme stačila pokračovat, znova mě popadli. Bolestně jsem zasyčela.
Podle toho jak to bolelo, mi bylo jasné, že je k ničemu se bránit. Prošli jsme další chodbu, tentokrát kratší až do jakési místnosti, jak to tak vypadalo, byla to jejich převlékárna. Přistála jsme na modrém gauči.
Zatřásla jsem svěšenou hlavou, abych se pokusila o probuzení, ale když jsme uslyšela hlas, jak na mě promluvil, pomalu jsem zvedla hlavu a zůstala strnule zírat na jediný obličej, který se přede mnou nacházel.
DuJun si jistě neuvědomoval svou blízkost, ale skoro se mi dotýkal nosu a hleděl mi upřeně do očí, dokud mu někdo nepoklepal na rameno a on se neprobral z transu. GiKwang ho postavil stranou a zářivě se na mě usmál, jako by si myslel, že jedním úsměvem se vše omluví. Bohužel jsem pořád zírala dopředu, bylo jasně vidět, že jsem mimo, spíš mi připadalo, že jsem spala nebo byla v nějakém prapodivném omráčení. Zamračila jsem se do prázdna při vzpomínce na ďábelského barmana, bůh ví co semnou provedl.
Ale když se ke mně naklonil YoSeop a promluvil "psala jsi nám někdy dopisy, komentáře k videím a článkům co jsme zveřejňovali?"
To jsem se už probudila, začala jsme se okamžitě rozhlížet kolem sebe, pomalu jsem se sápala po gauči nahoru, když se ke mně kluci přibližovali, aby uslyšeli mou odpověď, ale jako vždy štěstí nestálo na mé straně a s výkřikem jsme zajela do mezery mezi gaučem a zdí. Bolestně jsme se chytla za hlavu "probuď se, probuď se, probuď se" opakovala jsem si a třela jsme si rukou místo na hlavě, do kterého jsme se praštila.
Zachví-li, se mi tam vlasy samozřejmě zašmodrchali, do jednoho velkého uzlu. GiKwang mi poté pomohl vstát a znova mě opatrně posadil do gauče, sedl si vedle mě a opatrně mi upravoval zašmodrchané vlasy, snažila jsem se ho celou dobu nespustit z očí, ale vždycky mi chytil bradu a natočil jí tak aby mě měl z profilu. Trvalo to docela dlouho, než mi vysvětlili, abych byla v klidu, ničeho se nebála a hlavně to že opravdu nespím nebo nejsem v deliriu.
JunHyung zachví-li přišela v ruce měl pár listů popsaného papíru, nepučil mi je do ruky, zakryl totiž podpis.
Samozřejmě jsme hned poznala můj rukopis, natáhla jsme se pro ně, ale on ucuknul a s úsměvem naznačil prstem, že mi je nemíní půjčit, jen tak zadarmo "jestli jsi to ty, tak se prokaž, jak ses podepisovala?"
"Hele nech jí bejt, koukej, nevidíš je celá mimo" řekl DuJun, samozřejmě se do toho hned zapojil i YoSeop "jo má pravdu" usmíval se vítězoslavně a stejně jako já před tím, se bezúspěšně natahoval pro listy papírů.
"Jak jinak poznáme, že je to ona, může to být zase nějaká šílená fanynka" poznamenal JunHyung, a ostatní nakonec kývli. DuJun si přisunul židli a dřepnul si na ni s upřeným výrazem na mě, aby mu ani vteřinka mého počínání neunikla.
Vzdychla jsem " teddy bear" odpověděla jsme okamžitě "říkala mi tak mamka, kvůli hnědým vlasům a očím, prej jsem byla její mazlíček a pokud vím, tohle jsme vám taky jednou psala, důvod mého podpisu ".
Zůstali na mě užasle zírat. KiKwangovi se roztáhli ústa do šťastného úsměvu. Okamžitě mě chytil kolem krku, přitáhnul k sobě a nevím, jestli se tomu dalo říkat obětí, protože jsme se v tu chvíli začala s brunátným obličejem dusit. Když se mi konečně podařilo vymanit z jeho sevření, naskytlo se mi to samé ještě od HyunSeunga, DongWoona a pak nakonec přiskotačil i YoSeop, ale naštěstí jsme se mu vykroutila dřív, než mě sevřel. Srdce mi začalo hlasitě bušit a už jsem slyšela vyzývaví tón záchranné služby.
Opět mi bylo namáhavě vysvětleno, to na co jsme vlastně nikdy nepomyslela. Dozvěděla jsme se, že se všechny moje dopisy k nim dostaly. Většinou jsme je psala, když jsem slyšela o nějakém úspěchu, nebo porážce, nesmyslné hádce atd. atd. Dokonce prý díky dopisům začali číst moje komentáře ke článkům a videím, ale zpět k dopisům.
Líčili mi, že když se k nim dostal můj první dopis, byli jím nadšení, nikdy prý neviděli nic podobného, tak je to nadchlo, že si vyžádali, aby se jim doručovali přímo. Prý jim několikrát opravdu pomohli, při neshodách nebo při neúspěchu.
Byla jsem nadšená, štěstím bez sebe, ne jen že jsme tu mohla být s nimi, ale také proto, že díky mě se něco málo změnilo, že jim pár řádek hloupého textu, obyčejné holky dokázali pomoct.
Ještě dlouho jsem tam s nimi seděla a povídala si, dokonce jsme neušla ani YoSeopovu obětí, který mě málem přivedl na ošetřovnu. Nikdy bych si nemyslela, že se mi něco tak úžasného může stát, DongWoon mi dokonce do očí řekl, že jsem naprosto skvělá fanynka, hned po tom co jsme jim vysvětlila, že nemám potřebu vyvádět jen kvůli tomu, že jsou v místnosti, vždyť jsou to jen obyčejní lidi, jako já, ale naprosto úžasní lidi. Tenhle večer jsem se opravdu bavila, díky tomu že měli druhý den volný si semnou povídali dlouho do večera. Dokonce mě donutili k tomu, abych si s každým z nich vyměnila své telefonní číslo a e-mail.
Bohužel padla půlnoc a to je pro mě odzvoněno, padali mi víčka únavou a než jsem se nadála, dopadla jsem na něčí rameno a usnula.
Ráno jsme se probudila ve své posteli, okamžitě jsme se vylekala, ale pak jsme se smutným výrazem dopadla na polštář "přeci jen to byl sen, ale krásný sen", ani jsme si to neuvědomila, ale z očí mi spadla slza a schoulila se na mém polštáři, ale než stačila vyschnout, zapípal mi telefon ohlašující mms zprávu.
Když jsem se na ní koukla, oči se mi radostně roztáhnuly a já vyletěla se smíchem z postele, skákala jsme po posteli a objímala můj telefon.

Telefon:
"Dobré ráno, doufáme, že ses dobře vyspala, bude možné, abychom tě zas viděli. BEAST"

Welcome část první

8. srpna 2013 v 0:43 | Yuri
Byl letní měsíc, slunce přes den velice hřálo, takže jsem většinu času proležela na verandě, v lehátku s ledovým čajem na stolku, abych ho měla při ruce a velkým slaměným kloboukem přes obličej. Sem tam jsem se ohnala rukou po otravných mouchách, které se mi uvelebovali na holých nohách, protože byla veranda na druhé straně od ulice, nosila jsem na sobě jen dlouho triko pod zadek a spodní prádlo, bylo totiž opravdu šílené horko.
"Přišel ti dopis od otce" ozvalo se z vnitřku domu, jen jsem nadzvedla slamák, vysunula se výše na lehátku a svěsila hlavu dolů, bylo zajímavé mít přicházející babičku obráceně. Dlouho jsem takhle nevydržela, nahromaděná krev v hlavě mi neudělala moc dobře, takže se semnou trochu svět zatočil.
Babička mi do ruky podala dopisní obálku s mým jménem a naší adresou a fakt byla tam odesílatel můj otec. Podivně jsem se na to zadívala "to nezná ten multifunkční vynález s názvem telefon a to si říká elektronický víceprezident" zasmála jsem se a otevřela jsem obálku, vytáhla jsem bílý list papíru, z něhož vypadli dvě vstupenky. Zadívala jsem se na ně a nedalo se nepovšimnout, radostného úsměvu, jenž mi naskočil na tváři.
"JOOOOO" zakřičela jsem radostně a vyskočila se ze své nynější pozice. Vylítla jsem na zahradu a začala radostně skákat "Nyahuu táta se někdy umí předvést" výskala jsem r, ale zachví-li, se mi pod návalem horka podlomila kolena a spadla jsem na trávu "Fuj to je horko" oddychovala jsem, pak jsme naklonila hlavu směrem k domu, kde seděla babička a usmívala se na mě.
"Doufám, že tam půjdeš semnou babi" zavolala jsem na ní, ta se chytla za kolena a začala se smát "no to určitě, odvezu tě tam a pak arive derči, jedu domů, moc dobře víš, že mě ta vaše moderní muzika nijak nenadchla"
"co kecáš babi" zakřičela jsem s úsměvem "vždyť posloucháš 4minute" zasmála jsem se "jo ale to jsou mladé dívky, plné energie, víš, jak dobře se mi u toho vaří."
Obě dvě jsme se začali hlasitě smát, a když na mě přistála voda z hadice, bylo mi hned jasný, že sousedka se musela taky dobře pobavit, drbna jedna zvědavá.

Už čtyři hodiny před začátkem koncertu jsem byla celá nesvá, přecházela jsem v pokoji a nevím proč, kdykoli jsem prošla kolem zrcadla, jsme se sama sebe lekla, pak jsem se zadívala na svoje kaštanové oči, pak na celkovou vizáž, která spočívala v modré mikině s krátkým rukávem, kapucí, délkou pod zadek a v černých džinách. Pořád jsem si svazovala vlasy do culíku a zase si je rozpouštěla.
Když už jsem se asi po třicátý lekla sama sebe, praštila jsme se do hlavy "co to tu předvádíš, jdeš na normální koncert a rozhodně tam z tebe nikdo nebude šílet a kluci budou jako vždy úžasní "
Musela jsme se usmát nad svou inteligencí, dala jsem si ruku do pasu a imaginárně zastřelila svůj odraz, pak už jsem vylezla z pokoje, pak jsem se ale vrátila a držela sem se za hlavu "seš debil" opakovala jsem. V rohu jsme sebrala tašku přes rameno, hodila do ní mobil, klíče, peněženku a vstupenky, které se na mě usmívali z postele. Nakonec jsme si strčila MP3 do kapsy a sluchátka si zavěsila kolem krku, pak už jsem spokojeně mohla opustit můj pokoj. Zamávala jsem plyšové žábě a zabouchla dveře.
Po očekávání jsme se konečně dostala před budovu, kde se konal neoficiální koncert chlapecké skupiny BEAST, byla jsem nadšena, protože nikdy jsem neměla možnost je vidět z takové blízkosti, natož abych se k nim dostala pro podpis.
Babička mě ještě před halou políbila na tvář "užij si to, než to skončí tak mi napiš, abych pro tebe mohla přijet"
"dobře babi" usmála jsme se na ní a vystoupila z auta. Vlasy mi pročechral větřík, takže když jsem vešla do haly, vypadala jsme spíš jak strašák než normální holka. Rychle jsem zaplula na záchody a urovnala jsme si vlasy, jak jen to šlo, bohužel jsem nebyla ten typ holky, co si bere kabelku a do ní si nacpe celou kosmetiku. Naštěstí tam vlezla, docela milá holčina, krátké černé vlasy se jí rýsovali k ramenům, vysoká štíhlá postava, černé šaty a bylo vidět, že ona jedna z těch typů je.
"Ehm" začala jsem, otočila se na mě a usmála, což pro mě bylo pozitivní "vím, že je to blbé, ale neměla bys hřeben" a malinko jsem se začervenala, reakce byla oproti tomu úspěšná. Dívka se začala smát "samozřejmě, taky se mi to už stalo" prohrabala se v kabelce a vytáhla velký červený kartáč, s úsměvem jsem si ho přebrala a trochu si pročísla vlasy. Ano teď už jsem vypadala jako člověk, zasmála jsme se na sebe.
Hřeben jsem po úspěšném vypůjčení vrátila a vyhnala se ze záchodů, koukla na hodinky "kruci, ještě pul hodiny" rozhlédla jsme se po hale a spatřila bar "doufám, že se tady nevede jen alkohol" zamručela jsem, ale k mému nevelkému štěstí se všechny nápoje míchali s nějakým druhem alkoholu.
Když jsem barmana poprosila o to, aby to tam nelil, divně se na mě kouknul, pohled jsme mu samozřejmě střelbitě oplatila "hele přišla jsme sem, abych si poslechla kluky, ne abych se opila do bezvědomí" a myslím, že moje poznámka byla nanejvýš úspěšná, barman mi připravil pití bez alkoholu, a bylo to fakt dobrý pití.
Koncert konečně začal, opravdu začal, nemohla jsme tomu uvěřit, když kluci přišli na pódium a popřáli nám dobrý večer a ať si užijeme koncert. Začali písničkou Shadow, byli opravdu úžasní, ale také bylo vidět, že to byl neoficiální koncert, všechny fanynky byly spořádané, jak se patří, žádný vřískot nic. Ty mladší samozřejmě stáli u podia a natahovali k nim ruce, sem tam nějaká zavýskala, ale nic tak velkého jako na jejich mega koncertech, když to tak řeknu. Zpívala jsme s nimi každé jejich slovo a měla jsem chuť s nimi i tanči, když začali s Beautiful Night, moje tělo jako by se hýbalo samo, držela jsme se, ale stejně sem se pohupovala v rytmu jejich zpěvu. Některé holky tam začali tančit bud sami nebo se svými partnery. Opravdu se mi to líbilo, bylo to prostě něco jiného. Upřeně jsme sledovala každého z nich, ale popravdě jen jednoho z nich nejvíc, jeho malá postava, momentálně zrzavé vlasy a krásný úsměv, který jsme prostě milovala. Vždy jsme se při této myšlence imaginárně propleskla, abych se vrátila do reality.
Po pár písničkách se udělala pauza, nechápu, jak se mohli vyčerpat, když skoro nic nedělali, zasmála jsme se a sedla si k baru a upila ze své skleničky s magickým pitím bez kapky alkoholu, ale po třech skleničkách sem toho barmana začala podezřívat, protože když jsme se postavila svět se semnou kapánek točil "to musí dělat to teplo" ovívala jsem se papírovým ubrouskem, který nemínil spolupracovat.
Další část koncertu mě nadchla stejně jako ta předešlá, plus s tím že mezi písničkami do toho kecali nesmysly, takže jsme se i nasmála. Když jsem poté obvinila barmana, že se mě pokouší opít, vzal mi moje magické pití a začal mě tam napájet obyčejnou vodou a ještě bez ledu, celou dobu jsem ho propichovala pohledem, ale bylo jasně vidět, že mi to v ničem nepomáhá.
Když jsem se po mém alkoholovém prožitku vzpamatovala, chystali se kluci k autogramům a tehdy přišla má chvíle, vytáhla jsem pečlivě uložený diář a pomalu se blížila ke stolu, kde seděli vedle sebe a usmívali se na své fanynky, které kdyby mohli, přelezli by stůl a po klucích by nezbylo nic. Ale byly jsme přeci kultivovaní.
Konečně jsme se dostala na řadu, stála jsem právě před Dong Woonem a srdce mi hlasitě bušilo. On se na mě jen usmál a podškrábl se mi do diáře a s úsměvem mi ho vrátil "prosím, mladá slečno" dodal a já mu úsměv oplatila, přesunula sem se takhle ještě k Jun Hyungovi a stejně jako předtím se mi dostalo jeho úsměvu. Bohužel další mi měl změnit celý život. Přiblížila jsme se k Du Junovi, ten se na mě usmál, naklonil se nad diář "komu to mám věnovat?"

"Hye-Mun, Han Hye-Mun" dodala jsem pohotově, ale kdo by řekl, že mé jméno vlastně všechno zaviní.

To jsem já

7. srpna 2013 v 22:14 | Yuri
"áááááááááá" zaječela jsem, když kolem mě proletěl modrej gumovej míč, odrazil se od zdi a nechal na mém uměleckém výtvoru, který jsem tam kreslila, obří flek. Párkrát sem zamrkala a vrátila sem se zpátky do místnosti, zrovna když ke mně běžel Du Jun "seš v pohodě" ptal se mě a zadíval se mi do očí, které kmitali po místnosti. Zaměřila sem se na jeho pohled, pak jsem se otočila a po zjištění co mi udělala na obrázku, jsem se sladce usmála, zvedla sem ze země štětce a "NE NEJSEM V POHODE!!" rozkřičela sem se a začala sem ve vši síle po něm ty štětce, házet. Když doběhnul ke dveřím a otočil se na mě přistála mu špička štětce uprostřed čela. Na chvíli jsem se lekla, jestli sem mu něco neprovedla, ale jakmile mu štětec spadnul z čela, nemohla jsme to vydržet a svalila sem se v záchvatu smíchu na zem. Du Jun tam stál, přihlouple na mě zíral, s červenou tečkou uprostřed čela, jako malá indická dívka, které dostala svůj první pohlavek od naštvaného otce. Slzy se mi řinuly z očí a já je nemohla zastavit, dlouho jsem se takhle nepobavila, proletělo mi hlavou.

Už je to tak. Ahoj jsem Han Hye-Mun a žiji v chlapecké skupině s názvem BEAST. Cože že lžu, ne myslím to vážně. Žiji s nimi a dělám jim no něco jako "chůvu" i když jsem z nich nejmladší, teda papírově, ale rozumově sem tak o dvě století dopředu. A jak se to vlastně stalo, to vám ráda povím.

Můj otec Choi Je-Rim je viceprezidentem prosperujícího velkopodniku s elektronikou, proto na mě nemá vůbec čas, stává se jen málokdy, že se s ním vidím, je pořád ponořen do papírů, chodí na schůzky a tak podobně, znáte to. Zato moje maminka Gina Masako, byla sólová umělkyně z Japonska a při jedné z výstav v Korei poznala mého otce, no a jak už to tak je měli mě.
Bohužel i takhle šťastná rodina má jednou svůj konec, rodiče se rozvedli a já se s matkou přestěhovala do Japonska, ale jak už to tak bývá, ani tohle nemělo šťastný konec. Matka zemřela při tragické autonehodě, já sem byla poslána zpátky do Koreje ke svému věčně zaneprázdněnému otci a ten mě poslal za tím nejúžasnějším člověkem v mém dosavadním životě.
Věčně energetickou, talentovanou a pořádnou Anh Hwa Soon, mojí úžasnou babičkou, která se o mě začala starat. Musím uznat, že život s ní nebyl vůbec nudný, babička ráda nakupuje, chodí po obchodech, do kin a divadel, miluje svojí zahrádku u její chaty na venkově, provozuje jógu a turistiku a její kuchyně musím poznamenat, se nedá srovnávat s profesionálními kuchyněmi v Koreji.
To je tak všechno a teď něco málo o mě.
Právě dokončují uměleckou školu tady v Soulu, z čehož vyplívá, že moje cesta je spíše umělecká po matce, než obchodní po otci. Nedokážu si sama sebe představit jako víceprezidentku v tak rozsáhle společnosti, natož s mojí zbrklou a zároveň línou povahou. Nejspíš by mě zahltili štosy papíru a už by mě nikdy nikdo nenašel. I když mi otec vždy při návštěvě hučí do hlavy, že už bych měla po ukončení školy nastoupit do jeho firmy a přiučit se anebo aspoň začít studovat nějaký obchodní obor. Myslím, že jednou možná, ale teď se mi do toho opravdu nechce a jak babička říká "času máš habaděj, tak pomalu" a já si s úspěchem jejich rad velice cením.
Odjakživa jsem byla fanouškem skupiny BEAST, jeden čas sem dělala i prezidentku jejich fanklubu, ale nakonec mě to šílenství přešlo a já se stala normálním fanouškem, co je bral jako obyčejné lidi, ne jako bohy. Ráda sem komentovala jejich videa, články a psala sem jim povzbuzující dopisy, ale nikdy jsem netušila jak něco tak malého, může zapříčinit něco velkého.

Stalo se tomu, když jsem se po dlouhé době dostala na jeden z jejich menších neoficiálních koncertů a jakožto dcera viceprezidenta, jsem se tam samozřejmě dostala a tam to všechno vlastně začalo.

Život ve skupině....

7. srpna 2013 v 21:30 | Yuri
Pravé jméno: Han Hye-Mun (jap.jm. Masako)
Přezdívky: taddy, puppy
Pozice: uklízečka, pečovatelka
Datum narození: 31.říjen 1992
Místo narození: Soul
Vzdělání: Korea National University of Arts
Dovednosti: vaření, kreslení
Záliby: tanec, umění

Popis:
Výška/váha: 164cm/55kg
Krevní skupina: AB
Její hrdina (vzor): Babička
Oblíbená japonská anime postava: Naruto
Oblíbená pouťová atrakce: Dokud se to netočí tak vše
První dojmy po setkání s ostatními členy BEAST: Si děláš srandu ne.

Hye-Mun dcera viceprezidenta Koreiské pobočky pro výrobu elektroniky a sólové japonské umělkyně. Po rozvodu rodičů žila nějaký čas v Japonsku, ale po autonehodě, při které její matka zemřela, se přestěhovala zpátky do Koreie, kde se o ní začala starat její babička (matka jejího otce).


Jakožto fanoušek skupiny BEAST, ráda komentovala a psala skupině povzbuzující dopisy, které si ovšem bez jejího tušení skupina opravdu četla a velice je nadchla. Při jednom z jejich koncertů se Hye-Mun dostala až k nim v období autogramiády, po uvedení svého jména, byla skupinou nevědomky vtažena do jejich světa.

Nikdy nevíte co může jeden dopis změnit.........

Galerie postav