Březen 2013

Asa no Yuki část šestá

23. března 2013 v 15:05 | Yuri
"Ááááááá!!!!" ozval se výkřik a hned na to rána. Anne se nemotorně posadila na postel a přes své vlasy zaměřovala cosi podivného pobíhajíc po pokoje.
"Kde je Gamakichi!" křičela Yuri a rozhazovala polštáře a deky po celém pokoji, rozběhla se k posteli sestry a zaletěla za ní, nohy jí čouhali ven a tělo bylo pod postelí "ksoooooo! Tady taky neni" nadávala, "coby asi tak u mě dělala tvoje žába, nevíš" zamumlala Anne a spadla zpátky do měkkého polštáře, kdyby s ní Yuri nezačala třást, možná by ještě usnula "musíme ho najít, musíme ho najít" ječela Yuri nepřestávajíc třást se svou sestrou.
"Dej mi pokoj" odstrčila jí od sebe Anne, přetočila se na bok a dál spokojeně dřímala. Yuri seděla na zemi se založenýma rukama "no počkej to ti přijde draho" zamumlala a dál hledala svého drahocenného plyšáka.
Po neúspěšném dvojhodinovém hledání se odebrala nešťastná Yuri do kuchyně, kde jejich rodina poklidně snídala. Yuri se dobelhala se svěšenou hlavou ke dveřím.
"Ohayou Yuri-chan" pozdravila jí matka s úsměvem "včera sis tu něco zapomněla". Yuri bleskurychle zvedla hlavu a spatřila svojí žábu. Skočila přes stůl a svírajíc svojí žábu doletěla na druhej konec místnosti, kde se zarazila o stěnu, posadila se a držela se za čelo "Au" pronesla a celá rodinka se jí začala smát.
Po snídani byl naplánován výlet. Ani jedna z děvčat se do toho moc nehrnula Anne měla naplánováno celý den pročíst, protože si sebou vzala nějaké knížky a Yuri zas za přítomností své milované žáby prospat.
"Žádný spaní, žádný čtení, de se!" přikázal otec a obě vyhodil před barák. Yuri se zabořila hlavou do nejbližší hromady sněhu a když se jí konečně podařilo vylézt, přistála na ní Anne "arigatou onee-chan" usmála se Anne, ale to se Yuri nakonec podařilo jí shodit. Ukázkově si vyhrnula rukávy a znova napochodovala do baráku, ale to jí otec znova prohodil, teď už oknem do sněhové hromady "máš to marný" zakřičela na ní Anne ze svého pohodlného dolíku, který si vyseděla na sněhové hromadě.
Yuri celou cestu remcala a táhla za sebou Anne, která se odmítala postavit na nohy.
"Už nemůžu!" křičela Yuri a vydechovala bílou páru "Bolí mě nohy a Anne je děsně těžka" a následně pustila Anne, která spadla zádama k zemi, natočila hlavu směrem vzhůru a sledovala Yuri, která si protestancky sedla na zem.
"Nastydnete jestli tam budete ležet dlouho" usmála se na ně matka, což bylo ještě přijatelné od toho co přišlo potom.
Otec přistoupil blíže, Anne si vzal na rameno a uraženou Yuri pod paždí a vydal se po cestě za svou manželkou, když ale přišel kopec obě postavil na zem "A nahoru, kdo tam bude poslední je bez večeře!" zavelel, na což okamžitě zareagovala věčně hladová Yuri. Chytla sestru za šálu a raketovým pohonem jí táhla za sebou, tou dobou Anne konečně poznala postavení své sestry, když jí táhla v podobě signalizační vlajky na autobus. Když se konečně dostali nahoru Anne vykazovala známky přidušení, čehož si zadýchaná Yuri nějak nepovšimnula.
Na vrcholku obě dostali horký čaj, který je příjemně zahřál.
Jejich otec je nakonec donutil i k sněhové válce, což rodičovský tým, s přispěním otcova švindlování, vyhrál. Neušli ani soutěži o nejlepšího sněhuláka, Yuriino přesvědčení že sněhulák v podobě žáby musí být nejlepší, bylo rychle ukončeno, když se jejich matka vytasila s uměleckým vypodobněním Sfingi, nad kterou ani otcova hranatá koule neměla šanci vyhrát.
Dívky byly obě ke konci úplně zmožené, stačili ještě úsměvně zapózovat na společné fotografii a vyčerpáním padli k zemi. Do chaty se doslova doplazili.
"Mám hlad" bědovala Yuri a ležela na stole, Anne zabrala křeslo a v polospánku cosi žvatlala o Kenichiho kole, které přijelo z vesmíru. Obě probudila nádherná vůně matčiny večeře, která se táhla celou chatou. Yuri se ládovala jako kdyby měsíce nejedla a Anne si nabírala do misky každou druhou minutu aby jí sestra náhodou všechno nesnědla "heeeee mami, Yuri snědla všechny krevety" zaječela Anne, ale to jí Yuri strčila do pusy kus mrkve "nemel a jes" zašklebila se na ní a dál se cpala další miskou rýže.
"Sem plná" vykřikla Anne a položila svoje hůlky na misku, poděkovala za jídla a za neustálého zírání Yuri jejím směrem zmizela za rohem dveří. Yuri stále se smaženou krevetou v puse hleděla směrem kterým odešla, polka "to hubne nebo co" podivila se a nabrala si další misku rýže. Když dojedla vydala se nenápadně po schodech nahoru, když se doplazila do pokoje našla Anne jak leží v křesle a spokojeně dříme s mobilem v ruce, na kterém blikala SMSka, když se Yuri nenápadně nahnula na obrazovku uviděla blonďáčkovo jméno "Kenichi" pak se musela usmát, protože si uvědomila že od té pusy, kterou způsobila se Kenichi Anne neustále omlouvá. Vyndala jí opatrně mobil z ruky a hodila přes ní svojí fialovou deku s kožíškem, pak se trochu začervenala, když si uvědomila že si svojí sestřičku prohlížela jak spí.
Klekla si na kolena a opřela si bradu na opěradlo naproti obličeji svojí sestry a upřela na ní své černé oči a prohlížela si ji "Milují tě" pronesla tiše a políbila sestru na čelo a než by si to uvědomila usnula vedle ní.
Miluji tě..........