Únor 2013

K project.....z pohledu Namaiki 3

7. února 2013 v 17:15 | Yuri
"Cože si provedla?!!" Zakřičel na mě Mikoto když jsem mu tak nějak podrobně vylíčila co se včera stalo. Dala jsem si prst před pusu "pssssst nekřič, nebo tě uslyší Ayuu" a natočila jsem hlavu k jejímu pokoji, patrně si ničeho nevšimla.
Pak jsem se otočila na Mikota a při jeho pohledu jsem měla chuť zbalit si saky paky a odstěhovat se na druhej konec světa, možná i na jinou planetu.
S neviným úsměvem jsem si dala ruku za hlavu a dělala že o ničem nevím.
Zachvíli do kuchyně vběhla Ayuu a skočila mi kolem krku, pak natáhla ruku "směr lednička" vykřikla vůdcovsky. Znova jsem se usmála na Mikota, chytla Ayuu za zadek a vydala jsem se s batohem alá Ayuu k sobě do bytu.
Ayuu se mě držela kolem krku "stalo se mezi tebou a onii-san něco?" zeptala se. Trochu to ve mě hrklo "hehe jak si na to přišla" zasmála jsem se. Ayuu si opřela bradu o moje rameno a už nic neříkala.
Doma jsem ji opatrně postavila na židli ze které pak slezla a namířila si to k ledničce "Ayuu" zavolala jsem na ní, otočila se na mě s plnou pusou pomerančového džusu a se sendviči v ruce "hai"
"dneska si jdu pro výplatu, co kdybychom si udělali na oběd Yakitori (japonské špízy)"
"nyuuuu" zavýskala le pak se zamyslela a nechápavě na mě koukla "ty pracuješ?" zeptala se mě a posadila se na stůl, snažíc se dostat do obalu se sendvičema.
Začala jsem se smát "a z čeho myslíš že tě živim" nemohla jsem udržet smích "jestli sis nevšimla tak většinu času kterou u mě trávíš je v ledničce nebo v kuchyni u stolu a pak to sou obědy a večeře, aspoň že se Mikoto zmůže na to ti občas přichystat snídani a obědy máš ve škole, když tam teda jdeš"
Ayuu se zahleděla zymšleně ke stropu a pak se na mě usmála "tak to mě musíš vzít k tobě do práce" a z chutí se zakousla do sendvičů.
Když Ayuu vklidu snídala šla jsme se převléct do normálního oblečení abych vypadala jako člověk.
Hodila jmse na sebe tmavě modré džínové kalhoty, černí triko s bílým potiskem, které mi odhalovalo ramena s dvouma bílymi ramínky a nakonec modrá mikyna, kterou sem si pomocí dvou přezek a knoflíků mohla upravit tak abych měla rukávy dlouhé k loktům. Sundala jsme si i naušnice protože je šéf nerad viděl a nakonec jsem si vzala i čelenku kvůli ofině a málem jsem zapoměla i na sponky.
Když jsem vešla do kuchyně "ááááááááááááá!!!!!!!" zaječela Ayuu až sem se lekla i já "coje co se děje?" Nechápavě jsem na ní civěla.
"Kdo si a co si udělala s Namaiki?"
Musela jsem se začít smát "Namaiki se oblékla jako člověk" nemohla jsem udržet slzy.
Ayuu na mě stále nechápav zírala, pak ke mě přišla a začala si mě prohlížet a nakonec s prosíkem v očích "ale já mám ráda starou Namaiki"
Chytla jsme jí za hlavu "Namaiki nikam nešla jenom se oblékla jako člověk, bo její šéf nemá rád Namaiki rebelku" Ayuu se na mě usmála.
"Ayuu podej mi ještě tašku !" zavolala jsem na ní, když jsme odcházeli z bytu, Ayuu po mě hodila tašku a rozeběhla se po schodech dolů a hrála si se svým PDAčkem.
"Kde vlastně pracuješ?" zeptala se mě když jsme přecházeli ulici směrem k centru "v jednom obchodě" odpověděla jsem jí a stáhla jí ze silnice, když kolem ní proletělo auto. Nevrle jsem se za ním podívala a pokračovala dál v cestě.
"No to sem se toho dozvěděla" zanadávala Ayuu obdivujíc jednu výlohu obchodu.
Ayuu ze mě celou cestu nezpuštěla oči "coje?" zeptala jsem se jí, protože mě to popravdě začínalo dost štvát "štve mě to že vypadáš tak nějak dospěle"
"co tě na tom tak štve" zeptala jsem se jí a podávala jí jahodovou zmrzlinu. Lízla si "Namaiki co znám je rebelka,skáče z baráků, jezdí na skateu a pere se s klukama. Tahle Namaiki jí ničím nijak nepřipomíná, ale když jde jen o práci tak to nějk snesu" Teď jsem byla zas překvapená já, jakým způsobem dokáže používat slova. Nenápadně jsem jí nadzdvyhla ruku se zmrzlinou když ulizovala, takže se jí nos zabořil do sladkého krému. Když se na mě podívala, šibalsky jsem na ní vyplázla jazyk.
Když jsme došli do nákupnícho centra Ayuu celá zazářila, celou cestu jsem jí musela táhnout za kapuci, protže ta holka by snad obdivovala všechno, když jsme došli k obchodu kde jsem pracovala mále zkolabovala "GAME" přečetla nápis a vehnala se do obchodu.
Musela jsem jí zase stáhnout k sobě "Ahoj Namaiki" pozdravil mě kolega a Ayuu se na něj otočila a začala si ho prohlížet.
Byl to vyšší černovalsý kluk s milou tváří, byl tak o dva roky starší jak já a usmíval se na překvapenou Ayuu, která pak do mě strčila loktem "kdo je to"
"to je můj kolega Shota"
Shota se začal smát "co je to za krásnou mladou dámu?" Ayuu trochu zrudla když se na ní zadíval "to je Ayuu, už jsme ti o ní říkala"
"jo vzpomínám si" usmál se "a kam ty jdeš?" zeptal se "jdu si pro výplatu, dneska bych jí potřebovala v hotovosti" v tom se Ayuu chytla mé mikiny, myslím že se bála toho abych jí tam nenechala se Shotou. Chytla jsem jí kolem ramen a šoupla dopředu k pultu, společně jsme ho obešli a prošli dveřma za nimi, pak po schodech nahoru do kanceláři. Nechala jsem Ayuu u okna, kterým bylo možno vidět do celého obchodu a pak šla sama do kanceláře. Opatrně jsem zaťukala a vešla dovnitř, bylo štěstí že mě měl šéf v oblibě takže to ani netrvalo tak dlouho a já dostala své peníze. Když jsem vycházela z kancelíře zapípalo mi moje PDAčko "Mikoto" podivila jsem se a zahladěla se na Ayuu která seděla na schodech a koukala na obchod "zkusíme to dneska znova přiveď jí do baru"
"cože ses zbláznil!" zaječela jsem nevědomky a Ayuu se na mě otočila "cože" zeptala se mě.
Zamračila jsem se a prošla kolem ní "tvůj stupidní bratr chce abychom přišli do baru"
"Ale já mám hlad" zakňučela Ayuu což mě podivilo ještě víc, normálně by se na mě vykašlala a rozeběhla se do baru, ale teď byla naprosto vklidu.
Usmála jsem se a skrčila se k ní "půjdeme do restaurace jednoho mého známeho, dělá výborný ramen" a pohladila jí po hlavě
Ayuu se rozzářili oči, čapla mě za mikinu a vyvlekla mě z obchodu "tak a teď kudy" zeptala se "doleva a nakonci haly" nasměrovala jsem jí a Ayuu se rozeběhla k malé restauraci nakonci obchodního centra. Když jsem tam došla cpala do sebe už misku ramen.
Stařík se na mě usmál "ta je tvoje" jen jsem zakývala hlavou "vždyť jsem to říkala Sozoshi Namaiki" řekla Ayuu s plnou pusou nudlí. Musela jsem se začít smát a stejně tak stařík.
Dnešek se mi opravdu líbil Ayuu sem měla stále na očích a užívala si klidnn odpoledně, horší to bylo když jsme došli domů a já si při pohledu na Mikota uvědomila kam musíme jít.
"Nemusel si četkat, doprovodnou eskortu opravdu nepotřebuju" zamračila jsem se když jsem si nasazovala kšiltovku jako poslední prvek mého běžného oblečení.
Ayuu mi opět skočila na záda "kupředu můj oři", zamračila jsem se na Mikota a vydala se s Ayuu na zádech směrem k baru, cestou jsem neřekla ani slovo Ayuu cosi pořád nadšeně žvatlala a bavila se s bratrem.
Když jsme se dostali k baru, Ayuu už nebyla tak vyděšená jako minule seskočila mi ze zad a rozrazila dveře "tak sme tady mládeži" a zazubila se na všechny, Izumo, Yata i ostatní jí úsměv oplatili a Ayuu zakotvila na gauči vedle bělovlasé dívenky, která se na ní usmála.
Když jsem vešla ucítila jsem něci ruku jak mě stáhla. Mikoto mě chytil za krk a donutil mě abych se uklonila "NAMAIKI!" zakřičel. Ayuu kolem něj začala poskakovat jako co že sem to provedla. Byla jsem vzteky bez sebe, ale Mikoto to tentokrát myslela vážnš a to jsme proti němu neměla sebemenší šanci, víc mě sehnul "tak dělej, Namaiki!"
"Hai, hai!" zakřičela jsem na něj "Gomenasai, Hontoni gomenasai mina (pomlouvám se opravdu se omlouvám všichni)"
Pak mě pustil, jen jsem na něj vztekle zasičela a pak ke mě přoskákala Ayuu "co si provedla?" zeptala se mě "jen jsem si trochu pohrála s jeho kamarádama" zašklebila jsem se a podívala se na Yatu, který si při pohledu na mě chytnul nos.
Ještě chvíli se tam něco řešilo a vysvětlovalo Ayuu.
"A kdy dostanu taky svůj znak" zakřičela. Zvedla jsem se z barové židličky a přišla k ní, položila jí ruku na rameno "Ayuu hlavně mi hned nenadávej, ale až budeš starší, ted je to moc velké ryziko tě vystavit nebezpečí" Ayuu se na mě zamračila "to jako myslíš modrý, ale já se jich nebojim" zakřičela.
"Bože, já to říkala Mikoto!" rozkřičela jsem na něj, pak jsem se znova otočila na Ayuu "Neměla by si proti nim sebemenší šanci, jak dostaneš znak doví se to a horší je k tomu to že si sestrou rudého krále, to by tě vystavilo ještě většímu nebezpečí"
"Vždyť jsi mi pořád v patách" založila si ruce do kříže. Natočila jsem hlavu na stranu "ani já bych nic nezmohla, kdyby si pro tebe přišli"
Co by taky zmohla obyčejná holka, zasmál se jeden kluk. Hodila jsem po něm vzteklej obličej, byl to ten samej co měl keci, když se sem dostala Ayuu poprví "jestli ti to nestačilo minule můžeme to zopakovat, ale věř tomu že budeš potřebovat novou úpravu obličeje" vyjela jsem po něm. Mikoto mě chytnul když jsem se po něm chtěla rozběhnout "pusť mě laskavě!" vyjela jsem i po něm.
Ayuu se na mě zděšeně podívala "Nama-chan" zašeptala. Nic jsem neřekla, nakopla jsem židli, že odlítla na druhej konec baru "Dělejte si co chcete, jako kdybych tu nebyla". Sama jsem si pak sedla do rohu k oknu a nevěnovala jim už sebemenší pozornost.
Proč mi nikdy nevyjde nic tak jak si to naplánuju, ale nesmím jim dovolit aby si Ayuu označkovali jako majetek co jim patří.
Sledovala jsem je, ale nemám sebemenší tušení jestli stim přijetím mezi homury počkají nebo ne, ale jestli jí označkujou už teď, tak už tu nebudu zapotřebí.
Vztek a smutek se ve mě pomalu hromadil, nemohla jsem to vydržet. Pomalu jsem se zvedla a vydala se k východu "kam si myslí že deš" přehradil mi cestu Izumo "dej tu svojí špinavou pracku pryč nebo jí už nikdy nepoužiješ" pohrozila jsem mu a on mě nechal jít, než se zavřeli dveře uslyšela jsem ještě Ayuu jak na mě zakřičela.
Celou dobu jsem se toulala po městě, když jsem se vracela domů byla už noc, pouliční lampy jasně zářili a osvětlovali celé město. Vylezla jsem ještě na střechu jednoho domu a zahleděla se na město. Začínala jsem si připadat tak nějak sama, znak homury na mích zádech byl jasně vidět i když jenom já a Mikoto jsme o něm věděli.
Když jsem se doplahočila do mého bytu Ayuu ležela na mojí posteli a spala, nechápala jsem co tam dělá, ale asi na mě musela čekat. Postavila jsem se k oknu a zahleděla se na černé nebe, na kterém nebyla vidět ani jedna z hvězd.

Atsu and Happy

6. února 2013 v 14:37 | Yuri |  Fairy Tail