Prosinec 2012

K project.....z pohledu Namaiki 2

18. prosince 2012 v 19:46 | Yuri
Jen co jsem zavěsila Mikotův rozhovor koukla jsem na překvapenou Ayuu, která měla svůj nechápavý výraz nejdřív něco zablekotala a pak spustila "Počkat! Co tohle všechno má znamenat? Proč mě tam nii-san posílal? Proč o něm ten blonďák mluvil? Co to…"
V tu chvíli jsem nevěděla, co jí mám nakecat, už ale byla dost stará na to, aby se to dozvěděla. Bohužel já asi neměla to právo jí to sdělovat, takže jsme to musela nechat na Mikotovi. Bože když jsem si vzpomněla na Mikota myslela jsme že vybouchnu, ale zachovala jsme si klid a s úsměvem jsem jí uklidnila "Ještě s tím chvilku počkej, dočkáš se."
Podle toho co mi řekl, Mikoto, jsme se měli setkat v blízkém parku, popadla jsem, svůj skate, Ayuu za ruku a táhla jsme jí za sebou, bylo to podivné ale vůbec neprotestovala a následovala mě.
"Jdeme do parku?" zeptala se mě
"Hai" odpověděla jsem, a to bylo asi jediné, co jsme pak řekli, čím víc jsme se přibližovali na místo setkání tím víc ve mně vřel vztek a bylo těžší se před Ayuu udržet v klidu, možná jsem jí i nevědomky trochu víc stiskla ruku, ale nic neříkala.
Kvůli rozloze parku, nám trvalo přibližně hodinu se dostat na druhej konec a tam byl, stál tam, rudovlasá budoucí mrtvola, jen se na mě podíval a svěsil hlavu "gomenasai" pronesl a já uctila že každou chvíli vybouchnu vzteky.
"Ayuu… Jdi prosím domů napřed" popostrčila jsem Ayuu směrem pryč od nás, nemohla jsem to už dýl udržet. Bylo vidět že se jí od bratra moc nechce, ale nechtěla jsme aby viděla to co přijde.
Sotva zmizela za rohem, můj vztek se uvolnil a bez jakéhokoli rozmyšlení jsem ve vší své rychlosti jednu Mikotovi vpálila, odletěl a zarazil se o strom. Nechápavě se kouknul mým směrem a zarazil se.
Moje rudé plameny mě obklopili a já cítila nával vzteku a síly, pomalu jsem se přibližovala "Zabiju tě" pronesla jsem a Mikoto si s úsměvem dal obě ruce před sebe, snad na obranu "ale no tak přece se nebudeme hádat ne" řekl s tím svým nevšedním líbezným úsměvem na tváři a to mě vytočilo o to víc.
Rozběhla jsem se s napřaženou pěstí a prorazila díru do stromu, kde dříve byla Mikotov hlava. Mikoto naštěstí uhnul a stále si mě s úsměvem prohlížel, otočila jsme se na něj a nahodila svůj ďábelský výraz "Namaiki neblbni!" zakřičel na mě, když uhýbal před mými pěstmi, které lítali rychlostí blesku "Zabiju tě a vůbec mě to nebude mrzet a Ayuu to nějak vysvětlím, sice mě bude nenávidět, ale bude to pro její dobro." Můj vztek se dal srovnávat s vichřicí, tornádem nebo tsunami.
"Proč seš tak naštvaná?" nechápal, Mikoto a chytil mě za obě ruce. Vztekle jsem se na něj koukla "za prvé nic si mi neřekl a za druhé nechal si jí tam jít samotnou !"zakřičela jsem, následně jsem vyskočila, odrazila se od jeho hrudí, což ho posadilo na zem a s přemetem jsme dopadla do dřepu, pak jsme vstala a zaťala pěstí i když jsem rudé plameny neměla moc v lásce teď se mi hodili, byla jsem si vědoma toho že jdu proti mému králi, ale král nekrál, když šlo o jeho sestru tak "Jsi nezodpovědnej parchant Mikoto!" zakřičela jsem na něj a ve vteřině jsem mu dýchala na krk, ta slova ho nejspíš překvapila.
Opřela jsem se hlavou o jeho záda "Suoh-sensei" zašeptala jsem. Mikoto se lehce naklonil hlavou ke mně a šlo vidět že se usmál "poslouchám"
"slíbila jsme že tvou sestru ochráním za každou cenu, přede všemi i před tebou samotným. Tak mi prosím tě víc věř"
"nikdy jsem neřekl, že ti nevěřím" pronesl po chvíli, otočil se na mě a dal mi ruku na hlavu "jsi jediná, která dokáže mojí sestru ochránit před tímhle světem a uznávám jsem nezodpovědný". Usmál se.
V té chvíli mu přiletěla další rána, která ho ode mě odstřelila "musím uznat, že ta tvoje brutální síla je opravdu zničující" stačil na mě zavolat než jsem se do něj zase pustila.
Ještě chvíli jsme se tam prali, ale bylo vidět, že se Mikoto vůbec nebránil, což mě ještě víc vytáčelo, nakonec jsme oba padli vyčerpáni k zemi.
Utřela jsem si krev, která mi ztékala z koutku úst a nemotorně jsem se postavila a namířila si to zpátky k baru "kam deš?" zakřičel na mě Mikoto "Mám chuť někoho ještě zmlátit a něčeho se napít a to můžu jenom na jednom místě, navštívím tvoje kamarády" a zvedla jsem ruku na rozloučenou.
Když jsem se konečně dostala k baru, ještě se tam svítilo, nadechla jsem se a s tím jsem rozrazila dveře. Přítomní zděšeně vyvalili oči a překvapeně otevřeli ústa.
"TY!!!" zakřičel blonďák za barem a červenovlásek sedící u baru se na mě otočil.
"Co ty tu chceš, ta holka už tu není" řekl blonďák a stoupnul si k Misakimu. Svrchovaně jsem se na něj koukla a promnula si pěsti "Víte mám děsnou chuť se něčeho napít a někomu rozbít hubu" řekla jsem a pomalu vykročila vpřed, prošla jsme kolem těch dvou, až k baru a natáhla se pro flašku, kterou jsem si hned strčila do pusy.
Vypila jsme asi půlku a položila jí na stůl "co si myslíš že děláš" řekl Misaki a chytil mě za ruku, ale to neměl dělat, byla jsem poněkud v rozmrzelé náladě, takže mi bylo prakticky všechno jedno.
Bleskovou rychlostí jsem se postavila za něj, chytla mu hlavu , sklopila jí a kolenem jsem ho nabrala do obličeje plnou silou. Normálně bych něco takovýho neudělala, ale v mé opilecké a rozčílené náladě jsem byla všehoschopná.
Misaki se svalil na zem a svíral si momentálně krvácející nos "Ty svině" zakřičel a rozeběhnul se po mě, stačila jsem chytnout vlašku ležící na baru a uhýbajíc před jeho pěstmi jsem z ní upíjela. Zachvěli jsem ucítila další energii, pohověj jsem se sehnula a vyhla se ohnivé kouli která kolem mě proletěla.
Otočila jsem se na rozzuřeného blonďáka, byla jsem už fakt opilá "ale no tak Izmo-chan, přece bys neublížil holce, škit" zasmála jsem se a nakopla jsem Misakiho, který se po mě ohnal pálkou.
Naklonila jsem hlavu a prohlédla si Izumovo vzteklí obličej "Izumo-chan,škit" zasmála jsem se a spadla jsem na zem, právě v tu chvíli kdy nade mnou proletěl Misaki ve snaze mě chytit. Dopadl do dřepu a prohlížel si mě.
"Co si zač?" zakřičel Misaki a postavil se. "Já" ukázala jsem na sebe "škit" a zasmála jsem se "já jsem bodyguart, Mikotovi sestry" smála jsem se.
Oba se na mě velice překvapeně podívali "cože jsi?" zopakoval blonďák a s překvapeným výrazem popošel o krok dopředu, ale to už jsem mu dýchala horký vzduch na krk. Izumo zůstal stát jako kámen, pak se otočil hlavou a ve výraze bylo vidět překvapení a zároveň zděšení.
Šibalsky jsem se usmála a ve vší síle jsem mu jednu vrazila, Izumo ode mě odletěl a přistál na křesle.
Položila jsem flašku společně s penězi na bar a prošla dveřmi, kolem Misakiho, který se ani nehnul.
Vyšla jsme ven a nasála studený noční vzduch do plic, vytáhla jsem PDA a koukla se na čas, pak jsem napsala krátkou zprávu Ayuu, abych se ujistila jestli je Mikotov v pořádku.
"Kruci"řekla jsem, když jsem si uvědomila, že jsem v parku nejspíš nechala můj skate, hlava se mi sice točila, ale na místo kde jsem se poprala s Mikotem jsem se ještě dostala. Můj skate ležel netknutě na zemi, jen jsem se zasmála a zvedla ho ze země "Tady v tom stavu si na tobě moc nezajezdím" zašklebila jsem se a pomalu se vydala domů.
Ráno jsem vstala a myslela jsme že se mi hlava rozskočí, všechno mě bolelo, čekala jsem že asi omdlím.
Pomalu jsem se zvedla a vzala do ruky PDA na kterým mi blikala zpráva 'PŘIJĎ'.
Pomalu a opatrně jsem se zvedla, oblékla jsem se a namířila jsem si to za Suhoem a Ayuu, vyškrábala jsem se do schodů, zaklepala na dveře o který jsem se opřela, když Mikoto otevřel málem jsem se rozplácla o zem, ale Mikoto mě naštěstí chytil "jsi v pořádku?" zeptal se mě a nechápavě se na mě zahleděl "jo sem ,ale včera sem to trochu přehnala, co ty? Jo a za to včera se omlouvám"
Mikoto se usmál a poslal mě do svýho pokoje abych vzbudila Ayuu, naklonila jsem se nad její obličej a usmála se, vypadala tak roztomile když spala "Heej! Vstávejte vy lenoši!" řekla jsem ,ale Ayuu dělala jako by mě neslyšela. Mikoto se jen na mě usmál a vzal si ručník, který mu ležel na posteli a ukázal na kalendář a na hodiny a mě to hned došlo . "Ayuuuuuuuuuuuu! Tys ani nešla do školy! Sou tři hodiny odpoledne, jestli to nevíš!" zakřičela jsem na ní .
"Ty máš co říkat Nama-chan, v kolik si vstávala ty?" řekla Ayuu, přetočila se na posteli, ze které následně spadla a rozplácla se na zemi, nemohla jsem si odpustit úšklebek. Ayuu se rozhlížela po pokoji pak se na mě otočila "K-kde je?!" ukázala prstem na postel.
"Už vstal, přišel mi otevřít a teď je asi v koupelně" řekla jsme a snažila se zamaskovat to, že se nejspíš každou chvíli skácím vedle ní na postel.
"Aha, tak to jo." řekla, promnula si oči a vstala z postele, když procházela kolem mě . "Jsi dobrá, když dokážeš zmlátit červenýho krále tak, že se vrátí a usne v náruči svojí sestry" řekla a ve mně se v tu chvíli něco hnulo a čekala jsem že popadnu to postel a omlátím jí Mikotovi o hlavu, ale v tom mi došlo jak jí to asi mohl říct. "J-jak to o něm víš?!" Vystartovala jsem v případě že mu pudu znova rozbít hubu.
"Včera… Už si to moc nepamatuju, šla jsem domů a narazila do sloupu. A ze země mě zvedl Yata-chan a dotáhl mě do Homuri a řekli mi tyhle základní informace, nic víc." odpověděla okamžitě Ayuu a šal do kuchyně. Můj výjimečný klid byl přerušen okamžitým plánováním, ale v tom sem si uvědomila co jsem včera provedla a tudíž by to mělo být vyrovnáno a já si říkala že když jsem vešla do baru cítila jsem povědomou energii.
Šla jsme do kuchyně a Ayuu seděla na židli a čuměla do blba, Mikoto kolem mě prošel "vezmi jí k sobě, ať něco sní" jen jsem kývla hlavou.
"Jestli máš hlad, pojď ke mně, něco se tam určitě najde. Ale nejdřív se jdi převlíct" řekla jsem Ayuu a trochu jí popostrčila aby sebou hnula.
"Hai, hai, už spěchám" usmála se a ztratila se ve svém pokoji……….

Nama-chan po ránu

18. prosince 2012 v 17:28 | Yuri |  K project
Namaiki v pižamu po ránu xDDDDD

Namaiki and Ayuu

18. prosince 2012 v 17:27 | Yuri |  K project
Tak sem dělala collba s Anne onee-chan, která vlastní postavu Ayuu Mikoto :D Text je můj a samozřejmě i Namaiki Ayuu dělala onee-chan :D


Atsunee Dragneel_dragons symbols

18. prosince 2012 v 17:25 | Yuri |  Fairy Tail
"Můj dračí symbol na oku, když se ho dotýkám vzpomenu si na otce. Tak moc mi chybí"

K project.....z pohledu Namaiki

2. prosince 2012 v 12:41 | Yuri
Byl to den jako každý jiný, teda aspoň mě se to tak zdálo. Městská rána nestála za nic, hlasité motory aut a pokřiky kolem jdoucích lidí, byli i v 12 patře domu slyšet, jako kdybyste v tom ruchu stáli.
Nemotorně jsme se přetočila v posteli a hodila si na hlavu polštář, ale moc mi to nepomohla, asi za deset minut mi moje PDA začalo zběsile tancovat po nočním stolku "Mikoto" promluvila jsme překvapeně a stiskla příjem hovoru "hai" promluvila jsem do prázdna.
"Namaaaaaa-chaaaaaaan" rozkřičelo se v PDAčku až to semnou projelo, jako elektrický proud.
Hlas mladé dívky, byl plný nadšení a radosti "Nama-chan nii-san chce, abys za námi přišla, počkej, hned jsme u tebe" ozvalo se znova a následně hovor zavěsila.
Ani ne za deset minut jsem slyšela kroky mířící z horního patra a pak následné "Nama-chaaan já vím, že už nespíš, dělej, otevři mi", ale než jsme stačila vstát, dveře se rozletěly a výbušná dívka vběhla do mého bytu a následně vletěla do mé postele "Nama-chan nii-san má pro mě prý na dnešek překvapení, ale aby ho mohl uskutečnit tak s tebou chce prý mluvit."
Nechápavě jsme na ní čučela a promítala si myšlenku, co Mikoto, vymyslel za blbost, jak sestru dostat do nebezpečí nepočítaje mě. Klesla jsme hlavou na postel a přikryla si tvář, ale energetická dívka mi nemínila dát chvilku pokoje nejdřív semnou začala zběsile cloumat a cosi žvatlala, shodila jsem jí z postele a přetočila se na bok, ale nemínila se vzdát.
Strhla mi deku a hodila po mě mé oblečení "Nama-chan honéém, za chvíli musím do školy"
"a to tam mám jít s tebou nebo co" vyštěkla jsme na ní. Dívka se na mě uraženě podívala a dala si ruce do kříže, zvedla obočí a nahodila svůj vysoce postavený pohled a spustila "už jsme ti několikrát říkala, že nejsi moje chůva, a nebudu ti to stále opakovat. Neznamená že mě máš za URČITÝCH okolností hlídat, čemuž jakože nerozumím" a dál jsem jí neposlouchala, neohrabaně jsme vstala z postele a za její přednášky jsme se stihla obléct "tečka" dodala a já jsme jí procházejíc kolem ní směrem do kuchyně rozcuchala vlasy "nemáš hlad" zeptala jsme se a vykoukla ze dveří kuchyně "Mikoto říkal že udělá snídani, což je vysoce překvapivé a seš prý pozvaná" řekla mi a postavila se vedle mě a zkoumavě si prohlížela pomerančoví džus co jsem si nalila do skleničky "co je to" zeptala se mě, protože v Japonsku nenajdete v dnešní době něco takového "to je pomerančoví džus co mi bratr posílá z Evropy" řekla jsme a mrkla na ní. Zvědavě šmátla po skleničce a upila z ní žlutou tekutinu, nejdřív se trochu zašklebila, pak si dodala víc odvahy a napila se víc.
V tu chvíli se jí rozzářili oči, skočila po krabici a přitiskla si jí k sobě "táák tohle si vezmu a příště napiš bratrovi, ať ti toho pošle víc, jo a pojď, deme k nám na snídani, mám hlad" prohlásila a čapla mě za mikinu, zoufale jsme zapištěla, protože moje oblečení činilo jenom triko přes hrudník, mini kraťasy, a dlouhá červená mikina nad kolena.
Po úporných mukách na chodbě mě dotáhla o patro víš, do jejich bytu.
Mikoto zrovna vylezl z koupelny a na sobě měl jen kalhoty, zkoumavě si mě prohlédla a já si připadala najednou jak v horkých lázních, zrudla jsme jako rajče a otevřela pusu, ale než jsem něco stačila říct "dělejte snídaně je hotová" zabručel, Mikoto a zalezl do kuchyně.
Moje horkovzdušné ventily se vypustily a já napochodovala v závěsu za jeho mladší sestrou do kuchyně "co si to jako myslíš, budit mě takhle ráno" než jsem něco stačila doříct, jeho sestra mi strčila do pusy rýžovou kouli a zazubila se na mě "jaký to je, dělala jsme to sama."
Spolkla jsme trochu přesolenou rýžovou kouli a olízla si zrníčko z koutku úst "není to špatný, ale příště dávej míň soli"
"heem, děláš, jako kdyby tis byla lepší kuchařka než já" zamračila se a pokusila se mě nakopnout, naštěstí jsme uhnula stranou a chytla jí za nohu. Chvíli tam tak poskakovala a nadávala, dokud jsme jí nepustila.
V klidu jsme posnídali, bylo to opravdu pěkné, připomínalo mi to jako s pravou rodinou, ale na něco takového jsem nebyla připravená.
Po snídani mě chtěl, Mikoto donutit, abych jeho sestru odvedla bezpečně do školy, ale jak ona tak já jsme, neodmítli a ta malá mu ještě vynadala jako jeho matka, byl to opravdu zábavný okamžik.
Když jeho sestra odešla, sednul si ke stolu a zadumaně se na mě podíval a pak "chci, aby ses postarala o Ayuu" řekla svým vážným tónem a já se na něj zmateně podívala "to dělám už docela dlouho" zasmála jsme se a sedla si ke stolu.
"Chci jí představit ostatním, mají právo se o ní dozvědět" řekl a podíval se na mě jedním ze svých prosebných pohledů, ale ve mně se najednou něco hnulo.
"Zbláznil ses! To jí chceš vystavit na pospas tomu všemu, to jí rovnou můžeš hodit k nohám těm modrejm parchantům!!" zakřičela jsme na něj a v tu chvíli jsme měla chuť s ním prorazit zeď "uklidni se, nemyslíš, že to nevím" okamžitě mě uzemnil svojí královskou hrdosti "ale jako můj nástupc…"
"to ještě nevíš" přerušila jsem ho a drtila ve své ruce hranu stolu, pak jsem se postavila a chtěla odejít, nakonec jsme se zastavila a uvědomila si, že se začínám chovat jako její matka a přitom s ní nemám nic společného, je sice pravda že mě Mikoto pověřil na její ochranu, je pravda že sem díky tomu převzala klanovou schopnost a to že mě donutil se přestěhovat do stejného domů, kde bydlí oni, naštěstí jsem se nemusela připojit k jejich skupině i když jsem nosila znak Homury. On byl můj král a mojí povinnosti bylo chránit jeho sestru, zhluboka jsme se nadechla a otočila jsme se na něj "dobře, ale já půjdu s ní, jestli se jí bez mého povolení jen dotknou…" chvíli jsem zaváhala slov, ale dodala jsme si odvahu "zaplatí za to"
"jde vidět, že to s tou ochranou myslíš vážně" zastavil mě Mikoto, jen jsem se zašklebila "nemám ty tví kluky moc v lásce, dělají tu moc velkej bordel a štve mě to, že chceš tu holku zatáhnout do svých problémů, jako kdybys myslel, že ona všechno vyřeší"
Mikoto sklonil hlavu a usmál se "má velkej potenciál" řekl a kouknul směrem k oknu, pak se na mě otočil a kývnul hlavou "postarej se o ní, všechno jí řeknu předem." Kývnutí jsem oplatila a vyšla jsme ven.
Hodina po hodině ubíhala a já jsem přemýšlela nad Ayuu. Co ta holka jednou zmůže, moje myšlenky se obracely ke dni, kdy mi jí Mikoto, představil, jsou to asi tři nebo čtyři roky zpátky, přemýšlela jsme a vybavila si její překvapený obličej, když si mě prohlížela. Ty modré oči co mě každým dnem propalovali skrz na skrz, než si zvykla na mojí přítomnost a myslím, že se z nás stali dobré kamarádky.
Najednou se ozvalo moje PDA a já vystřelila z postele, blbě jsem čuměla do zdi, než jsem si uvědomila, že jsem vlastně usnula.
Popadnula jsme svoje PDA a div jsme se nezhroutila "pomoc mi prosím" stálo ve zprávě a já čekala okamžitý kolaps, když jsem si přečetla jméno odesílatele.
Oblékla jsme si svoje kraťasy a mikinu, popadla jsem, svůj skate a vyběhla ven.
Projela jsme kolem stromů, co stáli před domem a přeskočila obrubník co oddělovat silnici od chodníku. Prokličkovala jsme přes zběsile brzdící auta a škodolibě jsem zamávala rozzuřeným řidičům.
Na pěší zóně jsme se už trochu víc rozvášnila a zrychlila jsme a nemohla jsme si odpustit laciné triky. Vyskočila jsem na kamenný plácek a sjela po železném zábradlí, které se táhlo společně se schody dolů do uličky, stále jsem bedlivě sledovala svoje hodinky, na kterých blikal kurzor na místo, odkud byla zpráva odeslaná.
Za chvílí, jsem dojela k známému baru, nečinilo mě to nijak šťastnou, ale co jsem měla dělat. Opravdu mě nenapadlo, že by Ayuu byla něčeho takového schopná.
Nahlédla jsme nenápadně oknem do baru a spatřila několik osob, samozřejmě že jsme je všechny poznala, ale co víc mě rozrušilo, bylo to, jak rudovlasá dívenka seděla na gauči, tiskla k sobě batoh a se sklopenou hlavou, klečel u ní chlapec s modrou čepicí a dívala se na ni, v ruce držel baseballovou pálkou, ale co víc mě dopálilo, bylo to, jak po ní natáhnul ruku.
Bez rozmyšlení jsme vykopla dveře, rozběhla se po chlapci a odkopla ho od ní. Chlapec se zarazil o bar a rychle ke mně vzhlédnul a začala si mě prohlížet. Nedalo se nepovšimnout, jak mu okamžitě naskočil ruměnec.
"Nama-chaaan" zakřičela Ayuu a chytla se zezadu mé mikiny a pohlédla na překvapené přítomné osoby.
"Hej uvědomuješ si, kde seš!" zakřičel na mě blonďák za barem, který následně přeskočil a namířil si to ke mně. Ayuu se mě ještě víc vyděšeně chytla a přitiskla se ke mně.
Blonďák ke mně přišel a přes své modré brýle si mě prohlédnul "kdo si myslíš, že seš, že si sem můžeš jen tak vpadnout"
"a co ty, že se ty tví kumpáni dotkly mé svěřenkyně" odpověděla jsme mu drze a nasměřovala pohled na chlapce, kterého sem před chvíli odkopla od Ayuu. Blonďák se ušklíbnul a znova si mě prohlédnul "seš nějaká drzá, holčičko"
"seš nějaká drzá, holčičko" přerušila jsem ho jeho vlastními slovy, jen se na mě naštvaně podíval a sednul si na barovou židličku "vstávej Yata-chan, nebudeš tady ležet na zemi jak nějakej pytel" řekl stále překvapenému chlapci, který následně vstal nespouštěje ze mě oči.
Nervózně jsme chytla Ayuu ruku "nechte jí odejít a jestli to nepůjde po dobrém, pude to po zlém pánové" řekla jsme a nasměřovala Ayuu směrem k východu, než jsem se za ní otočila, uslyšela jsme šeptání "ta holka je asi blbá" pošeptal nějaký kluk druhému stojícímu vedle sebe.
Nenávidím kluky, kteří si myslí, že jsme jen slabá holčička, opravdu mě to naštvala. Dostala jsme se k němu a rukou mu přitlačila ten jeho povýšený ksicht k baru "říkal si něco, ty rudej ubožáku," než jsme stačila cokoli dodat, ucítila jsme něčí ruku, jak mě od něj odhodila, přistála jsem na gauči a blonďákova ruka na mém hrdle mě přiškrtila. Z dálky se ozval výkřik Ayuu, ale pak utichnul.
Viděla jsme Yatu jak jí přidržel a chytil za ústa, ale když jsem cokoli chtěla udělat, ruka mě ještě víc přiškrtila a já pohlédla do modrých brýlí "tak ty si tu hraješ na hrdinku jo" usmál se na mě tím svým škodolibým úsměv, ale nijak jsme ho nevnímala, musela jsme se dostat pro Ayuu, která vztekle cosi nadávala a vykřikovala. Chytla jsme ve vzteku jeho ruku a ucítila nával síly, kterou jsem tak nerada používala, okamžitě se na mě zděšeně podíval a povolil.
Využila jsme situaci a nakopla ho do slabin, vystřelila jsem ze svého místa a odtrhla Ayuu od Yaty a schovala si jí za záda.
Jen jsem na ně koukla z vrchu a rozběhla se s Ayuu ke dveřím, ještě naposled jsme se koukala na blonďákův vyplašený výraz a zabouchla dveře.
Když jsme byli od baru co nejdál, chytla jsme se za ruku a klesla vyčerpaně k zemi, nejsme zvyklá používat tu sílu, proto se vždycky rychle vyčerpám "zbláznila ses!!" zakřičela jsme na vyplašenou Ayuu, které se do očí mále nahrnuli slzy, chytla jsem se rukou obličeje a zvedla hlavu k nebi. Ayuu se začala omlouvat, takhle jsme jí ještě neviděla, nejspíš byla opravdu vyplašená. Ta statečná Ayuu, která nosí stejný výraz jako její bratr.
Jen jsem se začala smát a Ayuu se na mě zmateně podívala "ještě jedno to uděláš a přísahám, že ti zlámu nohy" řekla jsme a Ayuu začala křičet a chtěla se rozběhnout, naštěstí jsme jí stačila chytit a přitáhnout k sobě.
Chytla jsem jí za hlavu a přitáhla k sobě "ty hlupáčku, dělám si legraci, tobě bych nikdy neublížila" řekla jsme a cvrnkla jí do čela.
Ayuu se chytla za čelo a usmála se "gomenasai Nama-chan" řekla a sklopila hlavu. Jen jsme jí usměv oplatila a v tom mi zazvonilo PDA, přijmula jsme hovor, a kdopak to nebyl "gomenasai Namaiki, ale asi to nestihnu" ozval se známí hlas, vztekle jsem stiskla PDAčko a zakřičela "JÁ TĚ ZABIJU MIKOTOOO!!!!!"

K project..

2. prosince 2012 v 12:39 | Yuri
Svět jako každý jiný.....Povídka z pohledu dvou dívek. Mladší Ayuu Mikoto, mladší sestra Suoha Mikoto se učí novému životu a konečně za pomoci přátel otvírá oči a hledí do skutečného světa. Starší Namaiki Sozoshi (moje RPC), která si prožila jíž svůj krutý život se spříteluje s Mikotem Suhoem a násoedně ho příjmá ze svého krále, s podmínkou že bude za cenu svého života střežit jeho mladší sestru Ayuu........pojďte s námi a pohlednéte do jejich světa....


Autor obrázku: Mikoto Ayuu

Namaiki....

1. prosince 2012 v 21:47 | Yuri |  K project
Namaiki po koupeli, zde vidíte symbol Homury.


Namaiki and Misaki Yata

1. prosince 2012 v 21:46 | Yuri |  K project
Já vim moc se mi to nepovedlo lee jen to vidm tak NYAAAAAAAA ♥.♥


Nama-chan

1. prosince 2012 v 21:44 | Yuri |  K project
Nama v plné kráse......a její skate.


Já nic neprovedla.....

1. prosince 2012 v 21:43 | Yuri |  Fairy Tail