Říjen 2012

Asa no Yuki část pátá

13. října 2012 v 20:38 | Yuri
"Nééééé sněžííí" zakřičela zoufale Anne, vyhlížejíc z okna sestřina pokoje "eee coje?" vzbudila se vyděšeně Yuri a rozhlédla se po pokoji "hele jestli si to neuvědomuješ tak je dneska víkend a když je víkend…." svojí větu už nedokončila, když spatřila Anne, které se do očí nahrnuli slzy "Anne?" zeptala se zvědavě. Anne se na ní otočila a začala křičet, pak se následně vrhla sestře kolem krku "nééhéééééé já se tak těšilááááááá" Yuri jí chytla za ramena a nastavila její tvář proti té její "ty seš pako, myslíš si snad, že v zimě by, jsme měli piknik venku"
"he" podivila se Anne a následně si to začala uvědomovat "a JOOO!!!!!!" zakřičela a vylítla z pokoje "jede se na chatu, jede se na chatu, jede se na chatu" začala skákat po bytě a prozpěvovat si.
Yuri klesla hlavou na postel a přikryla se polštářem obličej "bože zač mě trestáš, to jenom JÁ musím mít tak jetou sestru" postěžovala si.
"Yuri, Yuri vstávej vstávej" přiběhla Anne po deseti minutách a stáhla z rozespalé Yuri deku "COJE!" zaječela Yuri a odmítala se vzdát své deky "dělej vstávej, oblíkat, umýt, snídat nemusíš, ale dělej nemáme na to celej den" prala se s ní Anne o její deku. Yuri se pak škodolibě zasmála a pustila deku, Anne s křikem vylítla i s peřinou a rozplácla se na zemi "to neplatííí, podvádíš" křičela a vyhrabávala se z pod deky, když se vyhrabala byla již Yuri v kuchyni a cpala do sebe matčin koláč.
Celá rodinka byla nakonec nachystaná a připravená na zimní dobrodružství.
Vchodové dveře se otevřely a ven vykoukly, krátké černé vlasy "zimááá" postěžovala si Yuri a chtěla se vrátit do teplého bytu, ale to kolem ní prolítla Anne a chytla jí za fialovou šálu a táhla k černému autu "nemel a pod" přikázala a táhla za sebou Yuri, která zoufale natahovala ruce k matce, která se na ní usmívala ve dveřích.
Když Anne konečně dotáhla Yuri ke dveřím, tak jí pustila, ale to se Yuri vysmekla a chtěla se rozeběhnout, ale mrštná Anne jí přehladila cestu "nikam nejdeš, tady budeš" zasmála se.
"Chytej Yuri!" ozvalo se za ní. Yuri se otočila a spatřila letící bílý flek, ještě se stačila sklonit, když Anne otevřela oči a na obličeji jí přistála sněhová koule.
"JÁÁÁÁJ" začala se Yuri kácet v záchvatu smíchu a ukázala na otce, který momentálně dělala, že zde není, vítězný palec "dobře ty tati, jen jí dej."
"Připraveni" zasmál se otec a podíval se na zadní sedadla, kde seděla stále uražená Anne a Yuri s úsměvem od ucha k uchu "krásnější ráno si neumím představit" dořekla a otec se rozjel.
Bílé sněhové vločky jemně dopadali na přední sklo a sluneční paprsky prosvitovali skrz šedé mraky. Anne byla opřená obličejem o sklo a dívala se vysoko na nebe, pak sklonila hlavu ke svému rameni, kde jí poklidně dřímala Yuri a zasmála se.
"Copak Anne?" ozvalo se před ní a v předním zrcátku se odrazil otcův úsměv "ale nic, jen si říkám, jak je super být tu s vámi" odpověděla Anne a znova se opřela o okno.
Auto asi po tří hodinové cestě zastavilo, u zasněženého lesa "jsme tady, vystupovat" ozval se matčin hlas, pak se otočila a lehce zatřásla s Yuri "Yuri vstávej, jsme tady"
"koblihy!!!!!" vylekala se Yuri a zadívala se zmateně před sebe "cože?" zadívala se na ní Anne "no, koblihy" zasmála se Yuri sama sobě "no ty máš dost" strčila do ní šibalsky Anne.
"Heej pojďte mi pomoct" ozval se výkřik. Když sestry zběsila vyběhli z auta, hned se svalili k zemi v záchvatu smíchu.
Jejich otec byl po pás zapadlí ve sněhu a nad hlavou držel košík "coje na tom k smíchu!" otočil se a vyplivnul párátko "vám je váš otec k smíchu!" zakřičel a sestry se postavili do pozoru. Yuri si zakryla oči a Anne si držela ústa. Obě pak pomohli otci dostat se z díry "nechápu jak tady mohlo napadnou tolik sněhu" stěžoval si když ho Anne a Yuri s brunátnými obličeji tahali ze sněhu.
Po úmorném vyčerpání, klesli na zem a jedna o druhou se opřeli.
Y: " nechápu"
A."jak můžeš"
Y:"bejt tak"
AY:" TĚŽKEEEEEJ!!!" zvolali sborově a začali usmívajícího otce probodávat očima.
"Hele holky už jsme vám, říkal několikrát, že očima mě fakt probodnout nemůžete", ale to mu v obličeji přistála sněhová koule.
Když si jí setřel z obličeje obě dívky uháněli tryskovým pohonem k malé chatce.
"Heej nepřejte si mě!" zakřičel otec a klidným krokem se vydal za svojí milující rodinou.
Chata rodiny Shiroyama nebyla ani veliká ani malá, byla postavena ze dřeva a střechu zakrývala, široká a vysoká střecha postavená z tradičního japonského materiálu.
Vevnitř to bylo velice útulné, čtyři malé místnůstky a toaleta.
"tatii Anne mi schovala Gamakichiho!" ječela Yuri a prohrabávalo se ve svých věcech "Yuri pojď už na večeři a nehledej tu podivnou žábu!" křičel otec z kuchyně "Nikam nejdu, než najdu Gamakichiho!" křičela Yuri."Yuri pojď sem!" Zakřičel otec a do kuchyně se vehnala rozzuřená Yuri, ale když spatřila svojí zelenou žábu, jak sedí na jejím místě radostně po ní skočila a posadila si jí na klín.
Rodina spolu strávila poklidný večer.
Noc byla černá, jen osvětlená měsíčními paprsky, které zářili na padající vločky.
Anne a Yuri seděli v půdním okénku zachumlané v dekách a s horkým kakaem v ruce a koukali se do údolí, které bylo prosvětleno městskými světli.
"vypadá to jako moře" řekla Anne "a světla jsou jako parníky, které si líně plují na tom moři" dodala Yuri a usmála se na svou sestru.

Pokračuje........část šestá