Září 2012

část čtvrtá

23. září 2012 v 10:54 | Yuri
Měsíc jasně zářil na ulici, a osvětloval domy. Celá ulice klidně spala a nejevila známky života i dům Shiroyama byl v naprostém klidu.
"Yuri spíš" otevřeli se dveře a dovnitř nakoukla Anne. Yuri se rozvalovala na posteli a klidně spala. Anne přišla k posteli a naklonila se až k jejímu obličejí "Yuri" pošeptala a Yuri pomalu otevřela oči "ááááá" zaječela a prudce zvedla hlavu, čímž sestru srazila na zem.
Anne seděla a držela se za čelo "zbláznila ses" vynadal jí Yuri a držela si čelo "promin, nevěděla sem že budeš tak vivádět" omlouvala se Anne a koukala na sestru, která se podivně kolíbala "zase sem měla ty sny" sklopila Anne hlavu.
Yuri se na ní podívala a usmála se "tak fajn" a odsunula se do rohu postele. Anne se usmála a vlezla si k ní pod deku "děkuju sestřičko a budeš mi zas vyprávět" zeptala se Anne a s tázavým pohledem se koukla na rozespalou Yuri, které se pomalu zavírali oči "Yuri!" zvedla Ann trochu hlas a Yuri se vzpamatovala "jo jo budu budu" odpověděla Yuri a lehla si na záda. Anne se kní otočila bokem a čekala co se bude dít "tááák........"

PŘED 10 LETY
Stejná noc a dům Shiroyama klidně spal, až na malou hnědovlasou dívenku, která k sobě tiskla velkého slona a po tvářích jí stékali slané slzičky "mami, tati" pošeptala a převalila se na bok, co asi dělá Yuri, určitě už spí, pomyslela si a opatrně slezla ze své postele.
Potichu otevřela dveře na chodbu a vykoukla ven, celý dům byl v naprosté klidu. Opatrně přeběhla k portějším dveřím a otevřela je.
Její hlava nakoukla dovnitř a rozhlédla se po pokoji, až se nakonec zastavila u černovlasé dívky, která seděla na parapetu a zhlížela dolu na ulici. Černovláska se otočila a své černé oči zaostřila na malou dívenku "jakto že ještě nespíš, mazej do postele" vynadala jí, ale hned přestala, když si všimla že dívenka pláče, opatrně k ní přišla a svůj obličej přiblížila k ní "co se dějě? " zeptala se a dívenka zčervenala "měla jsem zlé sny" odpověděla a sklopila hlavu.
Černovláska se začala smát a objala jí "to bude v pohodě sim tě, chceš dneska spát semnou" zeptala se jí a pohladila jí po hlavě. Hnědovláska se na ní zmateně podívala a pak jen kývla.
Černovláska přeběhla ka sve posteli a strčila hlavu do mezeri mezi postelí a knihovnou, která byla v rohu místnosti, pak se zvedla a vruce držela modrý polštář se symbolem šneka "na chytej" zašklebila se a hodila ho po hnědovlásce, ta ho chytla a se zájmem si ho prohlížela "pěknej" usoudila po chvíli a vlezla si pod deku k dívce.
"Tak o čem si budem povídat?" zasmála se černovláska a zahleděla se na vyděšenou sestru "neměli by jsme spát, zítra vstáváme do školy" zeptala se, ale černovláska natáhla nos "ale nemel sim tě, přece nebudeme spát, kdyžtak mě ráno bolí v krku a ty máš kašel" jo zazubila se, ale to jí dívka přetáhla polštářel "nic takovýho, nerada lžu a chodim pozdě, takže žádý takový" vynadala jí a sevřela polštář v náručí "no jo jo jo" usmála se černovláska a šťouchla do ní, pak se zabalila do deky a zavřela oči.
"hele Yuri, stýská se ti někdy po rodičích" ozvalo se a Yuri otevřela oči "neříkala si že musíme spát" zeptala se, ale hnědovláska na ní upřela oči "no proč by se mi mělo stáskat spí vedle v ložnici ne" ukázala palcem a pak se zazubila "ne tydlety, tvoji pravý rodiče" vyštěkla dívka a Yuri se zarazila, pak od dívky odvrátila hlavu a sklonila ji "ne nestýská, nenávidim moje pravý rodiče" odpověděla a otočila se na bok.
Hnědovláska na ni překvapeně zírala "jak někdo nemůže mí rád svoje rodiče" nechápala a trochu do Yuri šťouchla"no tak". Yuri se posadila, ale neotočila se k ní "Anne, hele já neměla tak skvělé rodiče jako ty víš" odpověděla a utřela si právě stékající slzu z tváří.
Anne na ni nechápavě zírala "omlouvám se" odpověděla a položila Yuri ruku na rameno "zapoměla jsme, že nechceš mluvit o svých rodičích, ale mě to zajímalo jaký asi byly"
"to je v pohodě" usmála se Yuri a otočila se nani "moje rodina je tady a ty si taky moje rodina" zašklebila se dala Anne ruku na hlavu.
Anne se trochu začervenala a pak se na sestru usmála "takže jsme sestry"
"a ty nejlepší, jestli se to tak dá říct" usmála se Yuri a objala Anne , která jí obětí oplatila.
Najednou do pokoje vběhnul muž "coje co se to tady děje, hele holky vedle se spí" vyštěkl, ale když viděl dívky jak se objímají, jen se zarazil a v koutku se mu oběvili náznaky slz "taky vás mám rád!" zaječel, vrhnul se po dívkách a začal je objímat "tati udusíš mě!" ječela Yuri.
Ve dveřích se pak oběvila žena, s dlouhými rozcuchanými vlasy a s ospalým výrazem "co se to děje tatínku"
Muž se na ní otočil a s ubrečeným výrazm se usmál "jen ukazuji jak mám naše dcerušky rád, nechceš se přidat" zasmál se a nátáhl ruku směrem k ženě, ta se zasmála a skočila po manželovi a začala společně sním objímat obě dívky.
Yuri začala v otcove sevření brunátnět a Anne si mazitím snažila ukrýt svoje vlasy, protože vždy když se Yuri chtěla osvobidit jí muž nějakým způsobem stáhnul taky a zašmodrchal jí vlasy.
Když se Yuri konečně osvobodila strčila do muže a ten se svalil na zem. Yuri pak bojovně zakřičela a skočila po něm a začala se sním prát "a ted tě dostanu!" křičela a tahala ho za vlasy.
Anne se zatím schovávala v náručí ženy, která jí opatrně rozmotávala zašmodrchané vlasy.
I za takových klidných nocí nebývá dům Shiroyama v poklidném stavu, sousedi si zavýrají svá okna a přikládají polštáře na své hlavy. Ale kdo by rušil tak nádhernou rodinou atmosféru.

"Koneeec" zaječela Yuri a zakrila si obličej dekou "joo příběh o králíkovi je stejně nejlepší, příště chci znova" strčila do ní Anne, ale nic se nedělo, když odkrila deku Yuri už sladce dřímala společně se svou zelenou žábou.
Anne se usmála a koukal se na modrý polštář se šnekem který ležel vedle ní "nejlešpí" zašeptala a přetáhla Yuri polštářem po hlavě, ta nadskočila z postele "coje co se děje, zbláznila ses zrovna se mi zdálo o Seobbiem!" zaječela a strčila do Anne, která stratila rovnováhu a sletěla na zem.
Yuri chvíli zůstala nehnutě sedět, ale pak se najednou skrčila a po čtiřech doběhla ke dveřím, které se najednou rozletěli a v nich stál muž "tady se spí krucinál" zakřičel, ale než se nadál Yuri mu skočila kolem krku "a mám tě" zaječela vítězoslavně a držela se otce jako batoh.
"mami!!" zaječela Anne a vběhla přihlížející ženě do náruče "dělej něco, nebo to tady rozboří" křičela a svírala matku.
Muž se začal smát a snažil se Yuri sundat ze zad, ale ta se stále odmítala pustit "když se pustim tak ty mě udusíš svou otcovskou láskou, zapomeň já se nepouštim do tý doby než to vzdáš" křičela Yuri a vši silou se otce držela.
Matka zatím stála a svýrala Anne v obětí.
Anne se usmála a po tváři jí stekla slza, nebyla to slza smutku, ale slza štěstí.
"sestry až na věky...............

Pokračuje........část pátá


část třetí

16. září 2012 v 17:52 | Yuri
Nedechnul se a "víš, je to její učitelka kytary a byla na ní tak milá, že z toho Anne měla vždy týdenní delirium"
"delirium?" podivil se Daisuke a nahodil nechápaví výraz. Kenichi se jen zasmála "víš to, jako že byla celej týden mimo" Kenichi nahodil svůj úsměv a mrknul po Anne, jestli se už vzpamatovala.
Yuri stále seděla skrčená nad Anne a ovívala jí bílým kapesníčkem.
"Učitelka na ní byla tak, milá že byla mimo?" nechápal Daisuke a stále skládal data, který mu Kenichi poskytnul, pak se znova podíval na Anne pak na Kenichiho "nechápu to"
"místo toho aby jí učila na kytaru, jí nutila oblíkat si šatičky a učila jí slušnému chování při stolování" ozvalo se za Daisukem. Daisuke se otočil a viděl Yuri, kterou očividně už nebavilo křísit sestru, naklonila se ke Kenichimu "švihej nebo tě tam dotáhnu" pošeptala mu šibalsky do ucha, čímž zavinila Kenichi okamžitý kolaps.
Daisuke vzdáleně přihlížel, jakoby je vůbec neznal, ale Yuri se nakonec podařilo Kenichiho dostat k Anne a vyměnit si pózu ošetřovatele.
Když zazvonilo Anne se probrala ze šoku a najednou místo do černých očí se zahleděla do modrých, které se nad ní shýbaly a úžasně se leskli "ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ" zaječela a vyskočila z Kenicho náručí, ale pak se zastavila jelikož si uvědomila že na ní začala zírat celá třída.
Jen si dala ruku za hlavu a usmála se jakoby se nic nedělo, ale nedalo se nepovšimnout její narudlé barvy, kterou sdílela společně s Kenichim.
Yuri se jen snažila aby nevybouchla smíchy a zadržovala slzy, které jí stékali po tvářích.
Pět minut po zvonění do třídy vešel mladý učitel angličtiny, kterého Yuri velice obdivovala protože jí připomínal jednoho zpěváka do kterého byla zamilovaná, tím způsobem že ostatní kluky nevnímala, proto si Anne během hodiny neodpustila škádlení své sestřičky "eee pane učiteli Yuri si včera cvičila ta slovíčka, myslím že by jste jí měl vyzkoušet" zasmála se Anne a škodolibě se podívala na Yuri, která vypouštěla ďábelskou auru "no proč ne" usmál se učitel a Yuri okamžitě zrudla a nahodila láskyplnou atmosféru když si to mířila k tabuli.
"výborně Yuri je to za jedna" usmál se učitel a položil Yuri ruku na hlavu "z této dívky by, jste si měli brát příklad" usmál se učitel a Yuri se začali podlamovat kolna "ee pane učiteli a můžete jí rovnou zkontrolovat ten úkol nemyslíte" zvolala Kenichi a uhnul Yuriinu pohledu, který kdyby uměl probodávat obětí, Kenichi by byl už po smrti.
Yuri naštěstí měla vše v pořádku, tak jen spěšně zaplula do své lavice a vypustila horkovzdušné ventily, které už začínali praskat to vám nedaruju poslala Anne a Kenichimu oční zprávu.
Anne a Kenichi se na sebe podívali, okamžitě zrudli a ohlédli se zoufale po Yuri, která s nimi očividně neměla slitování.
Hodiny ubíhali rychle a měli jsme tady polední přestávku.
Všichni tři seděli na dvoře pod velkým stromem, Yuri seděla mezi Anne a Kenichim, který dělali jako by se nic nestalo.
Yuri mezi nimi kmitala pohledem a snažila se vymyslet geniální plán pomsty, ale mozek se jí začal zavařovat, klesla hlavou do dlaní "bože to je marný, vy dva ste andílci" postěžovala si, ale v tom jí to došlo, nahodila ďábelský úsměv a oči se jí blyštivě zaleskly a je už na něco přišla lekla se Anne Yuriina výrazu "no tak já půjdu" zvedla se Kenichi, ale než stačil odejít držela ho Yuri za límec "nikam nejdeš, tady zůstaneš" a posadila ho zpátky na své místo "ee co sem provedl?" zapištěl Daisuke, ale hned dělal jako by nic neřekl když se na něj Yuriina ďábelská polovička zasmála "co budeme dělat?" zeptala se Yuri a nahodila běžný výraz.
"COOOO" zakřičeli oba a nechápali o co jde "coje?" podivila se Yuri "no já čekala, že vymýšlíš nějaký ďábelský plán" zapištěla zoufale Annea Kenichi jen přikyvoval "já už ho ale vymyslela" usmála se Yuri a Anne společně s Kenichim zbledli "ehm-jo-tak-jo no" zakoktal se Kenichi.
Yuri vstala a protáhla se, pak nečekaně oba chtila za ramena a přilepila je k sobě, Anne vyděšeně stála a dívala se do Kenichiho modravých očí a na rtech cítila něco hebkého a teplého "prohlašuji vás za muže a ženu" vybouchla Yuri a držela se za břicho, pak vítězně pozvedla ruku "já sem tak geniální"
Anne se mezitím odtrhla od Kenichiho a rudá jako čerstvé granátové jablíčko odkráčela stylem, zombií se vrací, Kenichi stál pořád jako přibytí a koukal někam do prázdna, pak ho ze zadu praštila Yuri do zad "nemusíš mi děkovat, to je v pořádku kamarádi si mají pomáhat ne" usmála se na Kenichiho.
Kenichi ani nepípl a kolíbavě se šoural do třídy z vyvaleným výrazem.
"Ty dva se skvěle doplňují" usmívala se Yuri a vydala se za nimi.
"Já jsem tak dobrá, já jsme tak skvělá, já jsme tak geniální" prozpěvovala si Yuri cestou od autobusové zastávky a táhla za sebou Anne, která byla stále mimo "já jsem tak dobrá, já jsme tak skvělá, já jsme tak geniální" opakovala si pro sebe "hele Anne jaký to bylo" otočila se zčistajasna na Anne "co co jako co?" zakoktala Anne "no ta pusa" šťouchla do ní Yuri a v očích se jí objevili zářivé hvězdičky. Anne zase nahodila barvu ala grantové jablko , pomalu se otočila a šla k domu "tis něco pila" řekla Yuri, která to usoudila z jejího kolébavého stylu chůze "nebo opisuješ pravidelnou křivku" zasmála se a dala jí ruku kolem ramena "no tak se uklidni, byla to jen pusa a to ještě od Kenichoho, to je jako bys dala pusu mě ne" uklidňovala Yuri Anne, která jí stále nevnímala "to je dobrý, to je jen sen" opakovala dokola Anne, když jí Yuri táhla za sebou.
"Sme domáááá!" zakřičela Yuri a sundávala sestře boty, z poza rohu vykoukla krásná, dlouhovlasá žena se zářivě zelenýma očima "pojďte do kuchyně, zrovna jsme uvařila čaj a upekla perník" usmála se na ně "perník!" zakřičela Yuri a pustila polomrtvou Anne, která se rozpleskla mezi dveřmi kuchyně, než se doplazila ke stolu Yuri už v sobě měla tři kousky "no tak dělej nebo to Yuri zlikviduje" ozvalo se za velkými novinami "nemám nějak chuť" odpověděla Anne a položila si hlavu na stůl "nestalo se jí něco" podivil se muž, vykouknul z novin a vyndal párátko, které přežvykoval. Žena jí položila ruku na hlavu "Anne ty úplně hoříš" vylekala se "to je dobrý dostala pusu od Kenichiho" uklidnila jí Yuri "Yuri!" zaječela Anne a podívala se na oba rodiče "ee…tooo…mnooo-za to může Yuri" zakřičela Anne a strčila Yuri prst před obličej "strčila do mě, byla to nehoda" zakoktávala se a snažila se to co nejobstojněji vysvětlit.
Žena i muž se začali smát, Yuri nechápavě zírala na špičku sestry prstu a strčila si do pusy kus perníku "já za nic nemůžu, to samo" odpověděla, když perník spolkla. Muž se dosmál a pohladil obě po hlavě "máme to ale skvělé děti, že maminko"
"samozřejmě" usmála se žena "zítra je sobota že, co kdybych si udělali pěkný den" navrhla "piknik!!" zapištěla Yuri a začala otci vyjmenovávat všechny jídla, který by měl připravit "Yuri, Yuri uklidni se" řekla otec, vzal si tužku a papír "můžeš od znova" zasmál se a podrobně vypisoval to co Yuri vyjmenovala, když skončil s jídlem o 20 chodech otočil se na Anne "a co ty zlato co by sis dala"
Anne se chytla za bradu a začala přemýšlet "tousty"
"to už tam je"
"táák mamčin ovocnej koláč"
"to už tam taky je" předčítal otec ze seznamu "tak co tam není" zeptala se Anne "je tam vlastně všechno" zasmál se otec a položil seznam na kuchyňskou linku "já jsem tak dobrá, já jsme tak skvělá, já jsme tak geniální" začala zpívat Yuri a žena se k ní přidala "my jsem tak dobé, my jsme tak skvělé, my jsme tak geniálnííííííí"……………….

Pokračuje....část čtvrtá


část druhá

5. září 2012 v 17:53 | Yuri
Pátek ráno a Kyoto se probouzí do krásného zimního rána. Všude klid ticho pohoda jak má být, za to dům rodiny Shiroyama nezůstává v poklidném stavu nikdy.
"Sníh" podivila se rozespalá Yuri, která momentálně stála napůl v polospánku napůl vzhůru v domovních dveřích a pozorovala vločky, které dopadaly na jejich předzahrádku "pohyb, pohyb!" ozvalo se za ní a Yuri jen o kousek uhla když kolem ní prosvištěla Anne, dneska ale neměla štěstí zakopla o práh a rozvalila se na chodníčku. Yuri kolem ní jen prošla a zadívala se na svoje hodinky "he, měli by sme pohnout autobus přijede za deset minut"
"COŽE DESET MINUT!" zakřičela Anne a než se Yuri nadála, opět hrála svojí roly signalizační vlajky, která měla upozornit kohokoli, kdo momentálně není mistrem v běhu na 60 metrů.
Yuri si cestou poklepala na hodinky a uvědomila si, že se jí nejspíš na dobrých deset minut zastavili "COŽEEE ZASTAVILI!!" křičela na ní Anne, obíhajíc autobusovou zastávku "já za to nemůžu, asi mi došla baterka, tak se uklidni" uklidňovala jí Yuri, ale udržovala si od ní dostatečnou vzdálenost.
"To není možný, to je snad zlej sen todleto" nepřestávala křičet Anne "na co se vždycky spoléháme"
"na moje hodinky" vysypala ze sebe Yuri "a měli by být tedy co?"
"měli by fungovat deno deně za jakékoli situace, i kdybych skočila z mostu do řeky a objevila se v Severní Americe musí ukazovat přesní čas" odříkala Yuri zcela bez chyby "a to znamená" pokračovala Anne, která nervózně přecházela sem a tam, "že se o ně musím s velikou a náležitou oddaností starat, tečka" dokončila Yuri větu a znova poklepala na svoje hodinky.
"Co se tu děje" ozvalo se za ní, Anne se naklonila a v očích se jí zaleskly blond krátké vlasy a každodenní úsměv "Kenichi" zvolala a otevřela překvapením ústa. Yuri se je otočila, zamhouřila očima a jako každé ráno zvedla pouze ruku na pozdrav a "zdárek Kenichi, kde máš křoví" zasmála se a vyhla se Kenichiho pohlavku.
Anne se přiřítila ke Kenichimu a chytla ho za obě ramena "Kenichi" zakřičela a Kenichi v tu chvíli zrudnul jako čerstvé rajče, které se hodiny a hodiny slunilo na slunci "eh-to-mno-co-je" vykoktal a nepřestával sledovat Anne "kolik je hodin" řekla Anne a začala, sním klepat "je…přesně….za…dvě…minuty….půl…."
V tu chvíli Anne vypustila všechny horkovzdušné uzávěry a padla na chodník, kde se okamžitě rozehřálo kolečko "tak mi skočili jen o dvě minuty" řekla po chvíli Yuri s úsměvem a ukázala na svoje hodinky, kde ručička začala zběsile klimat do kolečka.
Autobu za dvě minuty přijel, přesně na čas jako vždycky všichni tři společně nastoupili i když Yuri musela Anne, která byla stále mimo dotáhnout na místo do zadních řad, kde měla Yuri opět možnost provokovat Kenichiho, ale jako vždy usnula, než vůbec něco mohla načít. Cestou se k nim připojil i "DAISUKE!" zakřičel Kenichi "poď si sednout k nám" odsednul si k oknu a uvolnil Daisukemu místo, ten k němu přišel, podivně se zatvářil a radši si sednul na protější sedačku a zaostřil na Anne a pak na Yuri "to jako vážně spí" zeptal se "to je upa normálka" začal se smát Kenichi, ale to ho někdo ze zadu nakop "teď už ne" zívla si Yuri a zamhouřila očima "už tam jsme?"
"ještě ne" uklidnila jí Anne a Yuri se opřela bradou o přední sedačku a znova usnula.
Daisuke se na ní chvíli díval a pak si sednul na sedačku na které usnula a šťouchnul do ní "hele co to děláš" zakřičela Anne a nakopla ho "au to bolí" vynadal jí Daisuke a dál pozoroval Yuri "hej zloději míst nečum na ní tak, nebo tě tady anděl strážnej utopí, pak tě nakrájí, pak ty kousky nechá shořet a ten prach pak zamkne do nezničitelného trezoru, kterej pak zamkne 50 m pod zem" uvedl ho Kenichi do oběhu ještě dřív než Anne stačila vyslovit jedinou hlásku "ještě si na něco zapomněl nakopla ho "jo a ještě než tě utopí tě oběsí" zasmál se Kenichi.
Daisuke si sedl opět na své místo, nasadil si sluchátka a nehybně se koukal z okna.
Cesta do školy uběhla velice rychle a všichni čtyři společně vystoupili.
Yuriina nechuť byla známa už zdálky, to Anne byla pro dnešek nadšená no ostatně ona měla vždycky dobrou náladu nehledě na to jestli musí do školy "tak se vzchop ne" praštila Yuri po zádech "dneska je Pátek zítra můžeš spát do dvanácti ne" usmála se na ní a Yuri jí úsměv oplatila.
Třída byla už plně obsazena a všichni jen očekávali, kdy se do třídy vřítí třídní učitel, když v tom se rozrazili dveře a dovnitř vešla vysoka postraší žena, byla upravená, na sobě měla béžový kostýmek a za brýlemi se leskly dvě ďábelské černé oči. Třída se postavila a s pokynutím předsedy se uklonila na pozdrav "posaďte se prosím" zavelela žena a všichni se naráz posadili a zůstali sedět, jako zkameněli "jsme profesorka Mayumi Nyoko a dnes budu zaskakovat za vašeho třídního učitele, kterému se udělalo nevolno"
Yuri si prohlédla na učitelku a v tu chvíli se obrátila na sestru, která byla bílá jako stěna "a jaj" dodala si pro sebe a celou hodinu nespouštěla ze sestry oči, jen čekala kdy se Anne zhroutí, když zazvonilo vystřelila ze svého místa a chytla zrovna omdlívající Anne "hej, ségra žiješ" poplácala jí po obličeji "to byla moje blížící se smrt" vykoktala ze sebe Anne celá bledá se za pomoci Yuri posadila "co se stalo!" vehnal se k nim Kenichi a zadíval se na bledou Anne "ale navštívila nás její učitelka kytary" zasmála se Yuri a dál ovívala polomrtvou Anne, Kenichi se trochu otřásl "je mi to jasný nic nevysvětluj, je mi to jasný" poplácal Anne po rameni.
"Co se stalo" zeptal se pochvíli Daisuke "ale Anne navštívila stará známá" zasmál se Kenichi a vyhnul se Yuriina vražedného pohledu "to jako ta učitelka" podivil se Dasuike
"no přesně ta víš, to je trochu složitější" chytnul ho Kenichi za rameno a odtáhnul stranou "víš" nadechnul se a………….

Pokračuje...část třetí


Asa no Yuki

4. září 2012 v 18:22 | Yuri
Asa no Yuki (Sběhové ráno)
Příběh o dvou dívkách, které si prožili opravdu krušné děství. Byli adoptované do stejné rodiny, kde se společně setkali a začali znova žít, ale i tak někde v hlouby srdce stále drží svá tajemství, které nerady odkrývají ostatním v okolí.
Jako sestry spolu drží a zažívají obyčejný školní život a vracejí se zpátky ke své rodině, která se jich ujala a nabídla jim nový život.



část první

4. září 2012 v 18:22 | Yuri
"AAAAAAAA!!!!!!!! DEME POZDĚ" ozval se ohlušující výkřik z dívčího pokoje a v tu samou chvíli dlouhovlasá brunetka nadzvukovou rychlostí prolétla přes kuchyň, koupelnu a zaletěla do protějšího pokoje "deme pozdě!" zaječela na černovlásku, která se s poklidem rozvalovala na celé délce své postele, tiskla k sobě velkou plyšovou žábu a nedalo se nepovšimnout sliny, která jí stékala z otevřených úst.
"Yuri deme pozdě!" zvýšila hlas brunetka, ale Yuri se jen pootočila a dál spokojeně spala. Brunetka neváhala a roztáhla závěsy, takže Yuri okamžitě osvítilo slunce, které své paprsky namířilo přímo na její obličej a ještě se hlasitě rozeznělo Yuriino rádio.
Yuri nadskočila a rozplácla se vedle své postele, zmateně se posadila a zadívala se vysoko nad sebe na rozzuřený obličej "Pomoooc příšera!" zaječela a doslova vylítla ze svého pokoje.
Tento den byl velice studený a Kyoto se probouzelo do krásného zimního dne, i když tady moc sněhu nenapadne, s opravdu studenou zimou se tu setkáte.
"Anne nepospíchej ták" popotahovala Yuri a vlekla se za svou starší sestrou, která měla očividně naspěch "nemel a hejbni kostrou nebo nestihneme autobus " dirigovala jí Anne. Yuri jen svěsila hlavu a dál si neslyšně pro sebe cosi žvatlala "pozoooor!!" zaječela kdosi a dívky bez jediného zaváháni ustoupili o krok, právě v tu chvíli, kdy kolem nich zuřivě projel jakýsi mladík na svém kole a následně zahučel do blízkého křoví.
Dívky zcela klidně prošli "dobré ráno" pozdravila Anne a darovala mu jeden ze svých úsměvů a dál pokračovala ve své cestě "zdárek" zaremcala Yuri, zvedla ruku na pozdrav a bez jediného pohledu na něj se šourala za Anne "a že byste počkaly!" zaječel chlapec a snažil se vymanit z trní "tak sebou hejbni!" odpověděla Yuri a otočila se na něj "Anne nemá ve zvyku čekat na opozdlice, já jsem příkladem" usmála se a ukázala palcem na sebe "ale má mě tak vytrénovanou že bych za ty ranní atletický výkony měla dostat zvláštní školní pochvalu"
"moc dobře tě slyším" ozvalo se za ní, Yuri se otočila, zbledla a dodala do svého kroku raketový pohon, když Anne a chlapec dorazili na autobusovou zastávku rozvalovala se na lavičce a "zase usnula!" zakřičela Anne a začala cloumat Yuri "ještě ne mami, ještě chvíli"
"heeeee" zvedla hlas Anne a začala s ní lomcovat na všechny strany "nespi, jede autobus!" zakřičela jí do ucha. Yuri vyskočila ze svého místa "kde je kde?"
"kde je kdo" zeptala se Anne zmateně "no ta velká dango rodina co nás navštívila"
Anne natáhla obličej a chlapec vybouchnul smíchy "no vy ste teda rodinka" řechtal se dokud mu nepřilítla jedna z dobře mířených Aniných rán "jo jo už jsme zticha" zabručel a nastoupil společně se svým kolem do autobusu "hele Kenichi" štouchla Yuri do chlapce "coje" utrhl se na ní Kenichi, ale hned nahodil andělský výraz když se na něj zdálky zadívali dvě modré rozzuřené oči "copak potřebuješ" usmál se na Yuri "proč pořád jezdíš na tom kole, když to máš jenom kousek"
Kenichi se zadíval do blba "já sám nevim, prostě mě to baví" Yuri nahodila otazník "stejně vždycky skončíš v křoví" zasmála se a posadila se vedle Anne, Kenichi po ní hodil vražedný výraz a šel si s kolem sednout do zadních řad.
Autobus se rozjel směrem k centru města, Yuri během cesty opět spokojeně usnula na Annině rameni, ale dnes měla poměrně pěkné probuzení, protože sestře neposlintala kabát.
Autobus zastavil před školní budovou, dívky společně s Kenichim vyšli z autobusu a jako jedna osoba se zhluboka nadechli "tak už sem tady byla, můžu jít domů" usmála se Yuri a otočila se zpátky k autobusu "nikam nejdeš" zvolala Anne s Kenichim a zároveň chytli Yuri za zadní límec kabátu a táhli jí za sebou "to je tyranie, utrpení, muka" trousila za sebou Yuri.
Anne vešla do třídy táhnouc za sebou nabručenou Yuri "hele!" co to má jako bejt" zaječela Anne, Yuri se jen podívala přes její rameno "mno někdo ti nejspíš sedí na místě" zasmála se a zapadla do své zadní lavice u okna, nasadila sluchátka a sledovala, co Anne bude dělat.
Anne se postavila před neznámého chlapce, ten se na ní otočil a Anne nahodila úsměv "ahoj já jsem Shiroyama, Shiroyama Anne, ale říkej mi Anne" pak ukázala prstem na Yuri "a támhle je moje sestřička Yuri"
"ňuhů" zvedla Yuri ruku na pozdrav.
Chlapec se zadíval na černovlásku, pak se otočil na Anne "já jsem Takahashi Daisuke, těší mě, mohu ti z něčím pomoct" a usmál se na Anne, která začala pomalu rozkvétat, ale pak nahodila ďábelský úsměv "měl bys zdrhat" zavolala Yuri na Daisukeho, pak si radši pro jistotu přidala hlasitost a sledovala přibližně pětiminutovou přednášku, kterou Anne zpustila.
Po tom všem se radši Daisuke zvedla a odešel na druhý konec třídy. Anne se spokojeně posadila na své místo a připravila si věci na stůl.
Konečně zazvonilo na konec výuky "booože to bylo neskutečně dlouhý, připadám si jako bych tady strávila věčnost" zanadávala si Yuri, když si vytahovala věci ze skříňky a začala se pomalu oblékat, ale to kolem ní v té chvíli proletěla Anne čapla jí za límec "nestíháme, nestíháme!" ječela a probíhala přes školní pozemek k hlavní bráně.
Yuri mezitím zezelenala, protože jí Anne dusila "honem, honem, hejbni sebou!"
"připadám si jako signalizační vlajka!" nadávala Yuri, jak vlála za Anne, která měla oproti ní energie dostatek.
"sou to ale podivný holky co?" šťouchnul Kenichi do nového spolužáka (Daisuke) "nepřijdou mi jako sestry" odpověděl Daisuke a stále vysel pohledem na ty dvě.
Yuri popadala dech a Anne poskakovala na všechny strany a vyhlížela autobus, Yuri jí pak vrazila pohlavek a začala se sní hádat.
"mno oni to taky nejsou sestry, teda jo, ale nevlastní, nebo jak bych to řekl, jo nemají stejný rodiče, obě dvě byli adoptovaný do, stejný rodiny" Kenichi se nad svou inteligencí usmál a čapnul svoje kolo, míříc na autobusovou zastávku "hele tak já musim jít, aby stihnul autobus, měj se" zamával Daisukemu, který stále sledoval počínání sester "sou fakt podivný" zamumla si pro sebe a vydal se za Kenichim.
"ty jedeš taky?" zeptal se ho Kenichi "hmmm" zamručel Daisuke "odkaď si sem přišel" zeptal se Kenichi "z Tokia, rodiče se chtěli přestěhovat někam kde je větší klid"
"Tokio" zadivil se Kenichi "docela dobrý, netypoval bych tě že přídeš z velkoměsta" a usmál se.
"Hele zloděj míst jede taky" zasmála se Yuri a praštila Anne, která okamžitě zčervenala "hej Yuri, chceš dostat pár facek"
"si zkus" vyplázla Yuri na Anne jazyk "blee" oplatila jí to Anne.
Když přijel autobus, tak si sestry sedli úplně dozadu společně s Kenichim, Yuri s sedla za Kenichiho a celou cestu ho tahala za vlasy a všemožně provokovala "hej Kenichi kde máš kolo" zapištěla ustrašeně, že Kenichi vylítnul a než si uvědomil že si ho postavil vedle sebe přelítnul přes ně na protější sedačky, Yuri okamžitě propukla v záchvat smíchu a Kenichi se sní začal hádat.
Anne si sedla vedle okna, o které se opřela a koukala někam do dálky a v tu chvíli začal padat sníh.
Den uběhl jakoby nic. Yuri mezitím opět usnula a spadla hlavou na sestry rameno, ta se jen usmála a svou hlavu si opřela o tu její.
Možná jako sestry nevypadaj, ale rozhodně se tak chovají, zamyslels se Daisuke, který je celou dobu pozoroval ze svého místa.

Pokračuje...část druhá