Červen 2012

Sarah Nox E.

28. června 2012 v 20:12 | Yuri |  Fullmetal Alchemist
Tááka tady je Sára bez masky....jiank info upa dole :)


Sarah Nox Eastvicková

28. června 2012 v 18:54 | Yuri |  Fullmetal Alchemist
Táák to je moje RPC do Fullmetal Alchemist...Sarah Nox Eastvicková.......tak a teď něco o ní......... Sára vyrůstala společně se svou starší sestrou Annou a rodiči jako úplně normální dítě. Její rodiče byli alchymisté z toho důvodu byli odvolání do Ishbalu kde...bohužel zemřeli. Sári a Anni se ujali v jednom neznámém klášteře, kde se o dívky starali. Anna se mezitím učila alchymií a po (? 4letém?) studiu se z ní stala výborná alchymistka stejně jako její rodiče. Jednoho večera obě sestry odvlekli z jejich pokojů, svázané je dotáhli do velké kamenné haly, kde je připoutali doprostřed velkého transmutačního kruhu, Sára nevěděla, o co jde, ale její sestra okamžitě poznala kruh a snažila se od tamtud dostat, mniši je chtěli použít jako obětní beránky pro vytvoření lidské transmutace. Anna během transmutace stihla nakreslit na zem menší transmutační kruh, aby ochránila aspoň svou sestru. Sára mezitím prošla branou a spatřila něco, čemu dodnes říká "pravda" za své vidění ztratila levé (omylem sem napsala práve xD ani strany už neumim) oko a část tváře, ale Anna mezitím aktivovala transmutační kruh a vyměnila si ze sestrou místo Sáře byla vrácená tvář a Anni levé černé oko, ale Anna za to vše již zaplatila životem. Sára se dostala po výměně do zvláštního transu, když se probrala na kamenné podlaze, kolem ní leželi mrtvá těla mnichů, svou sestru již nikdy nespatřila.
Sára nosí bílo černou masku, která se dá rozdělit a každá strana se dá nosit zvlášť. Sára si zásadně bílou část s černým sklíčkem místo oka nesundává. Její život spočívá v hledání pravdy o smrti její sestry a pomsta mnišskému řádku, který smrt Anni způsobil. Sára se stala tajemnou zlodějkou nazývanou alchymistka dvou tváři, kvůli bílé masce nosí při loupežích na hlavě kápi, aby se potom mohla klidně pohybovat mezi lidmi. Stejně jako Ed dokáže používat alchymii bez transmutačních kruhů. Ed a Al se později setkají s podivnou dívkou Nox (Sarah Nox Eastvicková), která umí stejně, jako oni používat alchymii bez kruhů dozví se pravdu o jejich skutečných záměrech.
Táák co myslíte ráda komenty, komenty xDDDD šup šup


Nový začátek

21. června 2012 v 14:26 | Yuri
"Kasumi" uslyšela jsem slabí hlas a pak jemný dotek na mém rameni. Pomalu jsem otevřela oči a zadívala se před sebe na čelní sklo, před kterým se táhla dlouhá černá silnice. Pršelo.
Kapky dopadali na sklo a lehce po něm sjížděli dolů.
Protáhla jsem se a upravila si zašmodrchané vlasy. "Vypadá to, že si se dobře vyspala" zasmála se Kazushi a prohlédl si moje zmuchlané šaty. Vrhla jsem po něm vražedným pohledem a sundala si mikinu, v autě bylo příšerné horko.
"Už tam budeme?" zeptala jsem se a kouklase z okna před sebou "jo jo už tam budeme, jinak bych tě nebudil" usmál se Kazushi a pak náhle natáhl ruku před sebe a ukázal na velký billboard, za kterým se táhnul další a další "jde vidět, že jsme blízko" usmála se a dál sledoval obzor, za kterým se začali pomalu tyčit výškové budovy hlavního města.
Tokio, konečně nový začátek zamyslela jsem se a opřela se rukama o řídící pult a koukala vpřed.
"těšíš se" zeptal se pochvíli Kazushi a pohlédl na mě jedním ze svých skrytých pohledů "sama nevím, to teprve poznám" odpověděla jsem, protože jsem usoudila, že to bude momentálně jedna z těch lepších odpovědí.
Netrvalo to dlouho a už jsme projížděli městem, bylo tak velkolepé a honosné. Prohlížela jsme si každé zákoutí, které jsem zastihla. Moje černé oči se nemohly zastavit ve vším tom úžasu.
Kazushi se při pohledu na mě musel začít smát "neříkej mi, že si tu nikdy nebyla"
"ne nebyla" vyplázla jsem na něj jazyk a pokračovala v pátrání po městě "Tadashi mi jednou slíbil, že mě sem vezme, ale slib nesplnil" doodpověděla, jsme a smutně se zahleděla z okna po pravé straně. Pak jsem ucítila dotek na levé ruce. Kazushi jí pevně stisknul a usmál se na mě "jeho slib mu vyplním" řekl a lehce do mě strčil "ale měla bys, na sebe momentálně dávat pozor aby ses někam nezatoulala"
"hele, já se umím orientovat docela dobře" vynadala sem mu a společně jsme se začali smát.
Kazushi trochu zpomalil, před jakousi velkou budovou "sem budeš chodit do školy" ukázal směrem k nádherné budově, která se tyčila do velkolepé výšky i šířky. Byla taková tajemná až kouzelná.
Upoutala jsem k ní své oči a nemohla si jí vymazat z paměti, byla prostě úžasná.
Jeli jsme dál. Nakonec Kazushi zajel na jedno parkoviště, snažil se co nejblíže k jisté budově. Byla menší než ostatní výškové budovy, měla obyčejnou barvu a spousty velkých oken. Tázavě jsem k ní zdvihla své oči.
"jsme tady" řekl Kazushi a vystoupil z auta, já jsem ho samozřejmě následovala. "počkej chvíli" zastavil mě Kazushi a vyndal si z kapsy mobil a začal někomu volat. Opřela jsme se o dveře auta a prohlížela si kolemjdoucí. I když to bylo skoro na konci města, lidí tu bylo dost, aspoň se tu nebudu nudit, pořád se tu něco děje.
Za chvíli jsem uslyšela něčí hlas "Kazushi" volal a já se otočila po jeho směru a spatřila ženu. Bylo vysoká a tmavovlasá na krátko střižená a sladce se usmívala. Za ní stal chlapec možná tak ve stejném věku jako já, měl stejně tmavé vlasy jako žena a tvářil se znuděně.
Kazushi se s nimi přivítal a naznačil mi ať přijdu, nemohla jsem si nevšimnout chlapcova okamžitě změněného výrazu.
"Tohle je Kasumi, je to sestra Tadashiho Akiya"
"ano ano já vím" usmívala se žena a natáhla ke mně ruku "já jsem Anna Suzume, ale říkej mi normálně Anno, bydlím naproti Tadashiho bytu, teda teď už tvého a tohle je můj syn Hachiro"
Hachiro se usmál a podal mi ruku "ahoj" pozdravil a pevně stisknul na pozdrav. Jen jsem kývla a vrátila se zpátky k autu.
"není asi moc společenská" zaslechla jsme Annu, která promlouvala na Kazushiho, ten jí okamžitě odpověděl "nesmíte se jí divit, prochází teď těžkým období, bratr byl pro ni vše a jestli si uvědomujete opustila zrovna své rodiče"
Dál jsme už nic nezaslechla, ale ani jsem se o to nestarala, proč taky že ano. Já chci začít znova.
Anna i její syn nám pomohly dostat krabice do Tadashiho bytu, nakonec se s námi rozloučili a nechali nás být.
Momentálně jsme stála ve velice prostorném bytě, z venku se to ani tak nezdálo, ale byty byli velké.
Kuchyně, obývací pokoj, ložnice a ještě jeden menší pokoj, koupelna a toaleta. Tadashi si tu žil v přepychu, měl to tu krásně zařízené, opravdu se mi to líbilo.
Sedla jsme si na černý a velice pohodlný gauč, opřela si hlavu a zadívala se na bílou zeď, na které byl nakreslený černá silueta dívčí hlavy, kdo to asi byl, zamyslela jsme se.
Byla jsem tak unavená a zmožená, že jsme nakonec usnula, spadla jsme hlavou do měkkých polštářů a spala a spala a spala…………………