Duben 2012


rozhodnutí

29. dubna 2012 v 11:53 | Yuri
Noo jaksi jsem se opět nudila a nemůžu přijít na pokračovnání dalšího dílu Gaari a Yuri, ale zase mě začalo bavit Ao no Exorcist někteří možná znáte XD a napadl mě tenhle příběh, i když je to sice zase dílovka, tak proč to sem nedát, třeba mě napadne další XD takže tady je ;)

Malá modrovlasá dívenka se natahovala po fotografii, kterou držel její opatrovník, ten se díval na fotku a usmíval se, pak si dřepnul a podal fotku, zhruba pětileté dívence.
Ta jí sevřela ve svých malých ručičkách a zadívala se na ni.
"Kdo to je strýčku?" zeptala se a svýma modrýma očima se zadívala na strýce.
"to jsou tví starší bratři" zasmála se její opatrovník a ukazoval prstem na fotku "tohle je Yukio ten mladší, je taky o dost chytřejší podle toho co mi psal Shiro a tohle je zase Rin, je prý až příliš energetický a Rinukio"
Dívenka se na opatrovníka podívala "ano strýčku"
"ten chlapec, Rin, je stejný jako ty"
Rinukio se zahleděla na stejně modrvolasého chlapce jako ona.
"Jsi mu tak strašně podobná Rinu" usmíval se opatrovník a hladil překvapenou dívenku po vlasech.
Dívence začali stékat z očí slzy "doufám, že netrpí tak jako já"
Opatrovník jí k sobě přivinul "nemusíš se o něj bát, jeho síla byla zapečetěna, omlouvám se ti, nezařídil, jsme pro tebe nic takového, než se tvoje síla projevila, je mi to líto Rinu"

Pevně jí svíral v náručích, ale dívenka se od něj odtrhla a usmála se "to je v pořádku strýčku, jsem ráda, že Rin je jiný" a mrkla na opatrovníka.
"Jiný" podivil se její opatrovník.
"žije si svůj život, i když v sebeklamu, má svého bratra a určitě i přátele, a to mě těší. Kdy je můžu vidět?" usmála se Rinukio a zářivě se podívala na opatrovníka.
Ten se na ní smutně zahleděl "teď to není možné Rinu, ale jednou ti to vysvětlím" vstal a odešel pryč z jejího pokoje.
I když byla Rinukio ještě malá, všimla si náznaku slz, které strýčkovi stékali z tváří, sama si pak lehla na měkký koberec a celé dny si prohlížela fotografii svých bratrů.

O 8 let později

"Rinukio"
"Ok, už letím"
Do kuchyně vběhla udýchaná modrovláska, podívala se na svého opatrovníka zvláštním pohledem, její modré vlasy, jí spadali kolem ramen a ofina zase přes oči.
"Měla by ses nechat ostříhat Rinu"
"mě se ale nechce" usmála se dívka a vycenila na opatrovníka své tesáky (úsměv) "takhle si připadám neviditelná" a hned na to vyskočila na linku a hledala něco ve vysokých poličkách.
"Rinukio okamžitě slez dolu" okřikl jí opatrovník.
Rinukio se na něj zašklebila a vytáhla pixlu sušenek, sedla si na linku a chroupala čokoládové sušenky, prohlížela si svého strýce a čekala, kdy od něj dostane ránu, ten jen zakroutil hlavou a dál se věnoval přípravě oběda.
"Itomi?" promluvila Rinukio, nestávalo se často, aby svého opatrovníka nazývala jménem, vždy to pro ni byl strýček, ale občas jí to ujelo anebo, si jen chtěla připomenout, že není z tohoto světa.
Ten se na ni podíval a jako by tušil na, co se bude chtít zeptat.
Rinukio sáhla do kapsy mikiny, kterou kdysi nosíval Rin, a vytáhla z ní fotografii, bylo na ní vidět, že je už hodně poškozená, byla popraskaná ve svých přehybech a i barva byla bledší.
Rinukio se na ní zadívala a usmála se "musím je vidět Itomi"
Itomi k ní přišel a položil jí ruku na rameno.
Rinu se na něj podívala jedním se svých zvláštních pohledů a ucítila nejistotu v jeho srdce.
Itomi se posadil na židli a vzdychnul "Rinu, když si byla malá, neustále jsi chtěla vědět, kdy budeš moc jít za bratry. Stále jsi jim posílala své obrázky, přáníčka a dopisy, ale vždy jsi byla smutná, že ti ani jeden z nich neodpověděl. Rinu je to tím že ani jeden z nich o tobě neví"
"Co" Rinu zpozorněla, naprosto vůbec nechápala, jak by o ní její vlastní bratři nemohli vědět, jak to že ona to ví a oni jí neznají.
"to není možné, hele jestli si nepřeješ, abych za nima šla tak si vymysli jinou historku jo" zakřičela Rinu a praštila do kuchyňské linky, která na místě trochu popraskala.
"Mohla by ses prosím uklidnit, snažím se ti to vysvětlit, mladá dámo" oplatil ji Itomi stejnou výškou hlasu, Rinu se posadila, tentokrát na podlahu a opřela se o linku.
"Je to tím že ty i Rin jste zdědili schopnosti po satanovi" Rinu se při vyslovení jména jejího otce trochu zachvěla a kousla se do rtu, ale její tesáky k tomu nebyli stavěné, tudíž jí po bradě začal stékat pramínek krve, ale Itomi si toho nevšiml, koukal do stolu a snažil se najít správná slova.
"ale ty "pokračoval Itomi "tobě síla nebyla zapečetěna, proto si byla od bratrů odebrána a předali tě mě, já tě měl mít na starost a naučit tě se udržet pod kontrolou. Což z mé strany vykazuje více úsilí, než jsem předpokládat"
"co to má společného s mými bratry" zvýšila Rinu opět tón hlasu, ale stále hleděla do země.
"nikdo se nesmí dovědět, že žijete Rinu nebo by vás zabili všechny tři, i když Yukio sílu nezdědil, stal by se stejným terčem"
Rinu jako by se jí v ten moment otevřeli oči, celá ta doba se jí vybavila před očima "ale" zašeptala "vím je to těžké, nesmíme riskovat, že by vás našli, a kdyby našli jednoho, je možné že by ho nechali žít i když to není tolik pravděpodobné, ale kdyby vás měli na ráně všechny"
Rinu začali po tváři stékat slzy "jsem jen obyčejný démon, co si tedy zaslouží smrt?" řekla a Itoki se na ni spěšně podíval "cože"
"jsme démon, co nemůže ani hnout prstem, aby někoho neohrozil, jsem démon, který má jen zabíjet, tak jestli je to tak zabij radši mě, protože nemůžu dovolit, aby ublížili bratrům"
Zakřičela a postavila se před Itomiho, vytáhla z jeho opasku zbraň a namířila jí na svojí hlavu.
Z modrých očí jí stále stékaly slzy, celá třásla, byla si jistá, že je to jediný způsob jak zamezit, aby bratři zemřeli.
Itomi vyrval svou zbraň z jejího sevření a chytnul jí do náruče, Rinu začala zoufale křičet a naříkat, Itomi se k ní sehnul a zašeptal "je i jiný způsob"
Rinukio zpozorněla "můžeš se stát exorcistou (vymítačem), stejně jako tvůj strýc Shiro, mladší bratr Yukio a nebo jako já"
Rinukio se zahleděla na svého opatrovníka "vždyť, ale to" zakoktala.
"nemohu tě ale teď poslat do školy, budu tě cvičit tady. Jistě znáš Mephista"
Rinukio přikývla "díky němu a strýčkovi Shirovi žiješ, tak jim neoplácej jejich laskavost smrtí a Mephisto je ředitelem akademie Pravého kříže, jsem si jistý, že jsme ti, o ní už vyprávěl" Rinu opět kývla na souhlas a dál čekala "na této škole se zaučují mladí exorcisté ale je to i normální škola pro obyčejné studenty, ale ty nejsi obyčejný student. Mephisto mi sám svěřoval správu, když mi tě předával, že pokud budeš ovladatelná a sama budeš chtít, máš místo ve třídě začátečnických exorcistů"
Rinukio se usmála "děkuju" zakřičela a objala svého opatrovníka.

Byla noc a měsíc zářil vysoko na černé obloze.
Rinukio ležela na střeše domu a vzhlížela k němu stanu se exorcistou a udělám pro to všechno, pak se ale najednou zarazila, posadila se a koukla na svůj ocas, který má od té doby, (stejně jako špičaté uši a ostré zuby,) co aktivovala ve svém malém věku satanovu moc, ale jsme přeci démon, proč bych se měla stát exorcistou, pak vzhlédla opět k nebi, stanu se jím protože chci chránit bratry a pokud to bude nutné, nasadím za ně i svůj život.
Pak zdvihla k nebi pěst a stiskla vší silou, po ruce jí začal stékat pramen krve.
"TAK PŘÍSAHÁM!!"


Okumura Rinukio NIGHT

27. dubna 2012 v 22:44 | Yuri |  Ao no exorcist
Hlavně se moc nekoukejte na ty oči XDD a hlavně nehledejte tu strašnou chybu tam joo díky XDD........................."Noc je zvláštní, měsíc se vždy houpe na obloze a já sedim na prahu našeho domu a svýrám v náručí plyšáka od strýčka Shira, jak se asi mají bratři, tolik se mi stýská"


Rinu music

27. dubna 2012 v 16:26 | Yuri |  Ao no exorcist
"Svět kolem mě se stával nesnesitelný, ale moje vysvobození byla hudba, kterou jsem mohla poslouchat stále dokola a ona mě bránila a ani táta (satan) na mě nemohl s mími prvními sluchátky se změnil život"


Rinu

26. dubna 2012 v 15:43 | Yuri |  Ao no exorcist
"Satanova síla mě vždy pobízela k tomu dělat špatné věci, byla jsme dítě, kterého zžírali krvelačné a děsivé myšlenky, prý sem dokonce jednou napadla bezmocnédítě, které je teď díky mě na vozíčku, ale vůbec si to nepamatuju, bylo to pro mě strašné, díky tomu jsem se uzavřela nikdy jsem neměla žádné přátele, a jediné věci které mi připomínali bratry byla Rinova mikina a Yukiova kniha a kravata, ale proč na mě jen zapoměli. Časem jsem se nakonec dozvěděla že o mě nesměli nic vědět, díky tomu že i já jsem ten kdo zdědil satanovu moc tak i Rin, ale co Yukio ten měl asi větší štěstí než mi dva, ale už nevím jestli na tom Rin byl stejně jako já"

Rinukio

24. dubna 2012 v 18:23 | Yuri |  Ao no exorcist
"Byla jsme podivné dítě, už jen to že jsme vyrůstala bez bratrů mě ničilo a nakonec ta satanova síla. Narozdíl od Rina se ve mě síla probudila už tak v raném věku a já začala šílet, nedokázala jsme jí ovládat, myslela jsem že zemřu, ale v myšlence na ochranu bratrů jsme vzdorovala jak jen to šlo, ale i tak jsem se prý pokusila zabít pár lidí, nebýt mého učitele, možná by už nežili"

Rinukio child

24. dubna 2012 v 16:52 | Yuri |  Ao no exorcist
Rinukio jako dítě-sorrky to oko tam se mi moc nepovedlo XD...................."Byla jsem malá a neviná, v mé hlavě mě pořád cosi zabíjelo a nemohla jsme se toho zbavit, proč se mi to dělo proč zrovna mě, chtěla jsme za mími bratry, proč mě za nimi nechtělí pustit, ani na mé dopisy nedpovídají, proč mě se to musí dít"

Lizi - airbender

22. dubna 2012 v 20:02 | Yuri |  Avatar (poslední vládce větru)
Lizi s rozpuštěnýma vlasama....Sooka jí schodil společně s Aangem do vody, ale její schopnosti jí umožní rychle vyschnout XDDD

Lizi

22. dubna 2012 v 19:59 | Yuri |  Avatar (poslední vládce větru)
Lizi.....Aang přo své cestě s přáteli potká podivnou dívku, po delším zkoumání zjistí že i ona je airbender (vládce vzduchu) dovídá se že že její rodina byla po staletí stíhaná, a ona jako jediná zdědí prastaré ovládání vzduchu po svých prarodičích (nebudu vyjmenovávat těch 100 let), nakonec po jejím narození byla matka zabita vlastním manželem (fairbenderem) při ochraně jejich dcera. Lizi pak jako malá utíká před svoují rodinou ohnivých vládců a ukrývá se.