Březen 2012


Tajemný společník

26. března 2012 v 19:23 | Yuri
Gaara nechvíli přestal ve své činnosti a zabořil se Yuri do očí "jak ses vyhnula mému písečnému útoku?" zeptal se a přidržel Yuri, která se mu v ten moment chtěla vyhnout.
"Byl to bunshin, použila jsem bunshin" a při té odpovědi odvrátila pohled od Gaarových očí.
"nemohl to být bunshin, cítil jsem silnou chakru a pak použil písek"
Yuri se na něj zmateně zadívala "použila jsme bunshin, měla jsem ho už připravený, věděla jsem, že jsi znejistil, a když si použil písek, stačila jsem se mu vyhnout"
Gaara ji k sobě víc přitáhnul a hleděl jí do očí "jseš záhadná Yuri, pořád tě překrývá rouška tmy"
Yuri, se znova odvrátila a snažila se mu vymanit ze sevření, ale Gaara jí pořád pevně svíral.
"co přede mnou schováváte, slečno Tsukiko" ptal se jí a zaručeně neměl v úmyslu jí pustit.
"je to tak jak jsem vám řekla kazekage-sama" řekla už trochu tvrdším hlasem a násilím se vyrvala z jeho sevření "a nehodlám se s vámi o tom bavit" otočila se a měla aktivované Tsubi "promin Gaaro ale o tom dle se nechci nijak dohadovat"
Rozeběhla se kolem Gaari a proskočila oknem, rozeběhla po stěně, nejdřív směrem dolů, ale když zjistila, že jí nikdo nepozoruje, vzala to nahoru přímo na střechu, nikdo si jí nevšimnul, vyskočila na špičku a sedla si do dřepu, rukou se přidržela a pak se postavila.
Jsi hloupá, neměla jsi, se nechat tak vyprovokovat ozvalo se jí v hlavě "už jsem to neudržela, nevím co mě to popadlo" odpověděla hlasu ve své hlavě pro příště si uvědom že tu sílu musíš sama zvládnout, já ti nepomůžupokračoval hlas, ale Yuri už neodpovídala koukala se do tmy a pak skočila, po hlavě dolů, pár metrů nad zemí udělala přemet a nohama se dotkla zdi po které se bezpečně dostala dolů, rychle pokračovala v běhu ulicí, proběhla kolem domů, kde se ještě svítilo, až k jejich domu, opatrně vylezla po střeš zpátky do svého pokoje, deaktivovala Tsubi, ale v tu chvíli jí začala strašně bolet hlava, spadla na postel a svíral se v křečích "NECH TOHO!" zakřičela a bolest v tu chvíli přestala, do jejího pokoje vletěl strýc, Yuri ležela na posteli a zhluboka oddychovala, pak se otočila hlavou na strýce "musíme pokračovat v tréninku"

Ráno, bylo opět slunné a poměrně klidné, dům kde přebývala rodina Tsuki, byl poměrně tichý, jen v jednom pokoji se líně převalila šedovlasá dívka a dál spokojeně spala, kde byl ten zbytek?
"Yuri musíš udržet kontrolu, jinak to neudržíš!" zakřičel strýc na vyčerpanou Yuri, která tak tak ještě stála na nohou, pod sebou měla svůj svitek a na něm zvláštní kruhovou pečeť.
Znova se soustředila, dala ruce do základní pečetě "Kai" zakřičela a kolem ní se udělala fialová roura (nevím jak to napsat XDD) směrem nahoru, bylo vidět, že se Yuri snažit soustředit, potom se roura změnila ve spirálu "ano udrž to, výborně" křičel strýc ve snaze jí podpořit.
Yuri začala cítit ten tlak ano, ano jde ti to výborně Yuri začal jí podporovat i její vnitřní společník "už to nevydržím" zadržovala Yuri jak jen mohla, po bradě jí začala stékat krev, zakousla se totiž do rtu a pak vytíženě klesla, strýc jí ještě stačil ze předu chytit a Yuri omdlela vyčerpáním.
Přetočil si jí do náruče "jseš výborná" pochválil jí a obejmul.

Nikdo si ale nevšimnul vzdáleného pozorovatele.
Gaara stál nehybně na skále, která kolem dokola obléhala celou vesnici, jen přihlížel, ale už jen to že Yuri při něčem takovém omdlela, se mu zdálo až příliš nejisté.
Co asi tak skrýváš, zajímalo ho doufám, že to není nebezpečné pro vesnici a nemohl bych dopustit, aby se ti něco stalo, Yuri.

Yuri se snažila vstát, ale nohy jako by jí neposlouchali "musíme pokračovat, už jsem ho měla skoro pod kontrolou.
"Ale Yuri, víš, jak je náročné dostat se do třetí fáze"
"já, byla jsem už blízko, vím to" a začala pomalu jít ke svému svitku, dostala se k němu a znova se jí podlomili kolena, ale někdo jí zachytil "strýčku pusť mě" vzepřela se, ale pevné sevření jí odmítalo pustit.
Yuri se otočila a spatřila Gaaru, který jí svíral ve svém sevření "nesmíš se tolik namáhat, nebo se ti něco stane" promluvil na ní něžným hlasem, zavřel oči a položil své čelo na to její "nevím co bych pak dělal, kdyby se ti něco stalo"
Yuri jen vyjeveně zírala "G-Gaaro", ale pak se uvolnila a nechala Gaaru aby si jí zlehka položil do náruče "omlouvám se ti" zašeptala a z očí ji začali stékat slzy " omlouvám se ti za ten včerejšek, nechtěla jsem tak vybuchnout, opravdu mě to mrzí" a hned na to ho objala, ale nečekala Gaarovu reakci.
Gaara se začal smát, ale byl to smích jaký Yuri a nikdo jiný asi nezažil "to je v pořádku, podle mě na tom mám i nějaký ten podíl vinny" řekl Gaara a přivinul si Yuri blíž k sobě.
Den skončil jako každý jiný, Gaara pomohl Yuri dostat se domů i když její strýc vypadal zmateně, nechal je být.
"myslím, že asi budete chtít vysvětlení kazekage-sama" přizval Ichiro-Jo (strýc) Gaaru ke stolu.
Gaara který zrovna scházel po schodech, jen přikývnul a sednul si na nabízenou židli.
"Tak kde začít" vzdychnul strýc a založil si ruce "tak co třeba od začátku" poznamenal Gaara a zahleděl se na nejistého Ichira.
"Každý v klanu Tsuki je svázán svou krví s Ryeem"
"Ryuu?" podivil se Gaara "nechtě mě prosím domluvit kazekage-sama" obořil se na něj Ichiro.
"Ryuu je příslušníkem hadího společenstva a v dávné minulosti byl poražen jedním z potomků zakladatele klanu, za svůj život vyměnil svojí svobodu a plnou oddanost ke klanu, tím se taky zpečetila smlouva o jeho životě a on se stal takzvaným hadím démonem, tudíž že nemůže zemřít, pokud patří prastarému klanu"
Gaara znejistil, jak se vyslovilo slovo demon, ale Ichiro to postřehl a začal ho uklidňovat "nejedná se o žádného démona, který by se měl zapečetit, jedná se pouze o kuchisen (vyvolávací technika) naší rodiny, ale jen příslušníci s plnou kontrolou chakry a třetí fázi naší kekkei genkai ho můžou přivolat, bez použití náročných pečetících znaku a svitku, ale pouze se jedná jen o část jeho zapečetěné duše a samozřejmě i chakry a vy jste spatřil Yuri, která se snaží dostat do třetí fáze kekkei genkai a získat chakrové spojení s Ryeem"
Gaara jen zmateně přikývnul a koukl se kamsi ke schodům "to je vše co bych vám tak mohl říct a chci vás ujistit, že Ryuu je už po dlouhou dobu našim věrným spojencem a také že tady určitě nedojde k žádným útokům na vesnici, na to až tuhle mou domovinu příliš miluji" a hned na to se na Gaaru usmál.
"Nejde mi jen o Sunu" zarazil ho Gaara "doufám, že si tím Yuri nijak neublíží" Ichiro při této otázce nejspíš konečně pochopil, usmál se na Gaaru a přišel k němu blíž "mohu vás naprosto ujisti, že ani já bych nedovolil, aby se mé milované neteři cokoliv stalo"
Gaara jen kývnul a nakonec odešel.

Noc byla ještě dlouhá a Yuri jí prospala celou, tma jí pohltila a ona uvolnila veškeré své myšlenky a nechala je volně plynout, nechala je, aby je vítr odnesl do hluboké noci, nechala je, aby si hráli s pískem, který se vznášel s poryvem větru v nekonečné poušti.

…………….pokračovaní příště ;)……………………..

konečně jsme tě našel

25. března 2012 v 19:11 | Yuri
Yuri smutně seděla na převisu a sledovala černou tmu "nestůj tam tak, pojď si sednout" řekla Gaarovi který stál za ní a nehybně jí sledoval.
"vím jak ti je, tedy aspoň myslím i já zažil krušné dětství" řekl jí, když se vedle ní posadil, posadil se těsně u ní a cítil její tělo, které žhnulo.
"je tady krásně nikdy bych si nemyslela, že mi písek bude tak chybět" pokračovala Yuri a vzala si pár zrníček písku, které byli všude kolem ní, lehce do nich foukla a nechala je plout po větru.
Postavila se a zahleděla se do hloubky pod sebou, nasála studený vzduch, který jí projel plícemi.
Gaara ji stále pozoroval, cítil tu temnotu ukrytou hluboko v jejím srdci, ale stále nemohl pochopit že se nedostala ven "na co myslíš" zeptal se jí a stále jí sledoval.
"na nic" odpověděla Yuri"nechám myšlenky volně plynout, nechci nad ničím přemýšlet, chtěla bych být volná jak ten písek"
Gaara ani nevěděl, na co se má ptát, díval se na Yuri, která byla zahalenou rouškou tmy a ta stále hleděla kamsi do dálky, až se nakonec na něj otočila, klekla si a zahleděla se mu do jeho očí.
Gaara nechápal, o co jí jde, tak na okamžik odvrátil hlavu, ale rozum ho nepřemohl a zase se jí zadíval do černých očí.
Yuri, se zlehka naklonila a darovala mu polibek, pak se odvrátila "děkuji ti Gaaro" a seskočila směrem k městu.
Gaara tam ještě asi dalších pět minut nehybně seděl a zíral někam pryč, jako by nebyl ani přítomen, pak se otočil směrem, kam zmizela Yuri a usmál se, ale už to nebyl ten skrytý úsměv, tenhle byl opravdový.

Yuri mezitím přišla k domu, opatrně a tiše otevřela dveře, ale jak strčila hlavu do místnosti přistál jí pohlavek a ona spadla na zem "auuu, co jsem provedla" zakřičela a podíval se na svého strýce, který byl rudý vzteky "kde si prosimtě byla!" začal na ní křičet, ale Yuri se začala smát, chytla se za břicho a válela se na zemi v záchvatu smíchu.
Její strýc stál na chodbě, měl na sobě zářivě růžovou zástěru, v ruce koště a brunátný obličej.
Yuri se začal smíchem dusit přetočila se na všechny čtyři a z očí jí stékali slzy, když se po ní strýc ohnal koštětem uhnula a posadila se v křečích na schody.
Strýc se posadil vedle ní "nesměj se mi je to těžký starat se o domácnost, když tu není tvá teta" a smutně se zadíval ke dveřím.
"kde té je vlastně konec?" zeptal se Yuri a položila strýci hlavu na rameno "no, když jsem odešel s tebou, zaučila, tady malou Arisu v domácnosti, nechtěla jí pouštět na žádnou akademii, byla to škoda, Arisu byla vždycky nadaná, ale moc dobře víš, že jsme k tomu měli své důvody"
Yuri jen vzdychla a strýc pokračoval "pak odešla do skryté vodopádove za svým bratrem, ale zatím jsem od ní nedostal žádné zprávy, stejně jsme byli pořád na cestách tak by se to ke mně ani nijak nedoneslo, ale budu rád, až se vrátí zpět" usmál se a objal Yuri "zatím tu mám jen vás dvě a nesmím vás za žádnou cenu ztratit"
"neboj neztratíš strýčku" zasmála se Yuri a objetí mu oplatila "Arisi už spí tam buď potichu" okřiknul jí, ale následně se začal smát také.
Yuri, vešla potichu do pokoje a koukla se jestli už Arisu spí, pak pokoj zase zavřela a přešla do toho svého, rozvalila se na svou postel, naklonila hlavu aby se koukla ven z okna, měla krásný výhled na budovu kazekageho.
Ještě jsi nezhasnul, asi máš plno práce, vzpomněla si na Gaaru a začervenala se doufám, že tě brzo uvidím a zavřela oči asi na pět minut, když je otevřela, vylekala se, nad ní se shýbaly ty krásné zelenomodré oči a prohlíželi si jí.
Yuri byla vylekaná ani hlásku nevydala, nechápala, jak mohl být tak nenápadný, že si ho nevšimla ani ho neslyšela.
"musím ti něco vrátit" zašeptal Gaara a usmál se na Yuri, která byla rudá, jak jeho vlasy pak se nad ní naklonil a daroval jí ten samí polibek jako ona jemu "dobrou noc Yuri" políbil jí na čelo a pak ho pohltil písek, který zmizel otevřeným oknem.
Yuri stále zírala teď již do stropu a srdce jí bušilo o závod, po další půl hodině vystřelila z postele jako raketa a přiběhla k otevřenému oknu, písečný vítr jí znova pročesal vlasy a ona potichu vylezla oknem a sladce se usmívala.
Pomalu slezla po stěně domu a nenápadně se rozběhla k nejvyšší budově, když tam doběhla, stále se tam svítilo, pomalu a tiše vylezla po stěně, divila se, že si jí nikdo nevšimnul, dolezla až k malému kulatému oknu a zahleděla se do něj.
Měla dobrý odhad, natrefila na jeho kancelář, stále tam seděl zabořený do papíru, které si pečlivě pročítal a něco i sem tam podepsal.
Yuri se dívala oknem a usmívala se na toho, do kterého se zamilovala, věděla že ty oči nikdy nemohou lhát, že ji nikdy nezradí a měla také pravdu.

Gaara něco vycítil a prudce se otočil k oknu, nikdo tam nebil, projel celou řádu, ale nikdo to se mi musela jen zdát, zapřemýšlel a zase se otočil ke svojí práci.

Yuri byla, přitiskla ke stěně a držela si srdce, které hlasitě bušilo, i když to nejspíš slyšela jen ona.

Gaara si byl již vědom toho že ho někdo pozoruje, ale nebyl si zcela jist kdo to je jen jeden, to zvládnu, musím přijít na to kde je soustředil se a ucítil silnou chakru, byla rozpoložena mezi dvěma okny, přišel k nim a zlehka se dotknul stěny a uslyšel výkřik, který byl okamžitě utlumen, prorazil stěnu a vysypal obsah písečné kapsy na svůj stůl nikdo tam nebyl, Gaara znejistil ale pak ucítil něčí ruce, které se mu svazovali kolem krku, chtěl uhnout, ale ruce ho k přitiskli k tělu na kterém byli a pak ten hlas, který dobře znal "omlouvám se Gaaro, nechtěla jsem tě vylekat, ale musela jsem ti něco vrátit, byl to totiž dar jen pro tebe"
Gaara se otočil a viděl Yuri, která se na něj zasněně dívala, pak se vyhoupla výš a vrátila mu políbení, ale Gaara jí chytil, přitisknul k sobě a polibky jí opětoval.

………..pokračování příště ;)…………………

Galerie

23. března 2012 v 22:35 | Yuri

FACEBOOK

DEVIANTART

YOUTUBE


Slzy a věčný strach

23. března 2012 v 20:36 | Yuri
Slunce zapadalo za písčité duny a ještě naposledy se dotýkalo zrníček písku, které začaly pomalu chladnout.
Pomalu chladly a s nástupem tmy začali blednout a černat, stejně jako srdce dívky, která se plně uzavřela do sebe a nechtěla k sobě nikoho připustit, bylo to srdce dívky, která ve svém dětství zažila muka a její oči spatřili to co oči dítěte, nikdy spatřit neměly.

"Yurii!!" zakřičel muž na dívenku, přiskočil k ní a uhnul výskokem před výbušným lístkem a svou dceru pevně stisknul ve svém náručí. Dívenka zoufale brečela a tiskla se k otci, který nadále uhýbal před útoky kunaiů.
Vyskočil na jeden z balkonů vyšších domů a ukryl se za stěnu a dceru stále tisknul k sobě, pak se jí zahleděl do uhelných očí, pohladil ji po tvářích a i ve své nepříznivé situaci se na ni usmál "Yuri neplakej, vše bude v pořádku" a následně jí políbil na čelo.
O něco později se k němu připojila mladá žena s delšími šedivými vlasy, vzala si od něj dívenku a než odešla, políbila svého muže a nechala ho jít do vřavy bojů, sama pak seskočila z balkonu s dcerou v náručí. Rozeběhla se nejkratší cestou k druhému konci města, vyhýbala se bombám a nepřátelským nástrahám ve snaze uchránit dceru, během utržila i několik ran, ale nedávala jim pozornost, dívku k sobě tiskla a co nejrychleji se jí snažila dopravit na bezpečné místo.
Když došla na místo, kde se evakuovali obyvatelé, předala dívku do náručí jednoho z učitelů, políbila jí na čelo a vytratila se.
Dívka zmítající se v náručí učitele se snažila za každou cenu vyrvat z jeho náručí "Mami!!!!" křičela dívka, ale učitel jí svíral v pevném sevření, a i kdyby se jí podařilo utéct, stejně by jí zase chytli.
Zapojila se mezi ostatní děti a ve skupinkách pokračovala v cestě, v tom zahlédla možnost, byla tam mezera mezi ploty, okamžitě využila situaci a proklouzla skrz škvíru a vyběhla směrem, kam se vydali její rodiče.
Byla neopatrná a zbrklá, ve svém osmiletém věku na ni bylo vidět, že jí nezajímal její vlastní život, chtěla pouze za rodiči.
Běžela mezi troskami domů, slyšela nářky lidí a ninjů, kteří přeskakovali ze střech.
Snažila se skrýt a dostat se zároveň co nejblíže, chtěla je najít donutit je odejít s ní, až nakonec je spatřila, viděla svou matku, která sotva stála a otce, který jí přidržoval a uhýbal dál útokům.
Chtěla se rozeběhnout za nimi, ale pak, její oči zčernali ještě víc, a srdce se jí rozbušilo.
Jeden z nepřátelských ninjů, vyrazil ze svého úkrytu a vrazil do mladé ženy katanu, ta se okamžitě svalila na zem.
Muž jí začal bránit, ale sám utrpěl několik smrtelných ran, ale nepřestal bránit svou ženu, ta se snažila vstát, snažila se mu pomoci, ale nohy už jí neposlouchaly.
Dívenka se skrčila k domu a přihlížela, jak její rodiče umírají, už se chtěla rozeběhnout, chtěla jít za nimi, ale ucítila na hlavě ránu a v mdlobách se svalila na zem.
Naposled zamrkala na své rodiče, kteří se k sobě tiskli a nepřestali bránit životy vesnice i na pokraji života.
Dívenka se probrala až na nemocenčním lůžku, strašně jí bolela hlava, ale ani jedno z toho jí nezajímalo, ze své postele vystřelila jako raket, ale hlava se jí zamotala a ona spadla k zemi, nevzdávala se, vzpomněla si na rodiče, dodala si síly a vstala, rozběhla se p nemocnici, všichni na ní koukali a snažili se jí zastavit, ale marně dívka vždy proklouzla a oběhla všechny pokoje, nakonec se zastavila až na konci sálu, kde byl seznam úmrtí.
Projela očima seznam a zastavila se na dvou jménech, do očí se jí nahrnuly slzy bolesti a zoufalství, padal na kolena a nespouštěla oči ze seznamu.
………………
…………….
………………..
………………..
…………….
Yasuo Tsuki
Aimi Tsukiko
……………..
(atd.)

Mladá dívka, se uhelnýma očima dopadla s hořkými slzami a bolestí na kamennou náhrobní desku, byli tam stovky dalších, ale ona si vybrala tuto, vybrala si ji, protože to byla deska jejích největších hrdinů, hrdinů, kteří jí milovali a nasadili životy za její záchranu.
Dívka smutně vzhlédla k nebi a zoufale zakřičela
"Mami!, Tati!"

Dnes je to pro tuto dívku, její největší noční můra, je to pro, ni černá díra, do které vždy tak neochotně spadne a nedělá nic proto, aby se někde zachytila.
Její srdce je hluboko uvnitř černé a smutné a čeká, až někdo najde klíč k zamčeným dveřím a pustí světlo tam, kam se nikdy dostat nemohlo.

…………….pokračovaní příště ;)……………………..

Vzpomínky

20. března 2012 v 15:49 | Yuri
Yuri se do očí vehnaly slzy, nevěděla co říct, jak reagovat.
Gaara to měl podobně, jen stál a díval se na překvapenou Yuri, ale nevěděl, co jí má říct.
Yuri ale vše zvládla za něj, rozběhla se a skočila mu kolem krku ani nevěděla, proč to udělala, něco jí k tomu nakonec donutilo a ona si dodala odvahy to udělat. Gaara jí objal, usmál se a okamžitě mu naskočil rudý ruměnec, když se k němu Yuri víc přitiskla.
"Myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím" vzlykala mu Yuri do ramene.
"To já také" odpověděl jí okamžitě Gaara.
"Bála jsme se, že mě budeš nenávidět po tom, co jsem odešla bez rozloučení, bez jakéhokoli vysvětlení" pokračovala a slzy nemohla stále zastavit.
"to by se nikdy nestalo" mluvil Gaara dál v naprostém klidu.
"Myslela jsem, že jsi odešel z vesnice" mluvila Yuri a stále polykala slané slzy.
"né neodešel naopak" odpověděl Gaara na její otázku.
Yuri při té odpovědi trochu znejistila a povolila své sevření a začala pomalými kroky ustupovat, aby si Gaaru lépe prohlédla, vyrostl jsi, ale to asi není ta jediná věc, při té myšlence si uvědomila, koho vlastně objímala.
"Stalo se něco" zeptal se tázavě Gaara a teď už si se zájmem prohlédl tu, se kterou v dětství trávil tolik drahocenného času, hodně se změnila, ale zkrásněla a při své myšlence maličko zčervenal, ale jen tak nepatrně.
"To ty jsi kazekage" přerušila Yuri jeho přemítání svým tichým a neklidným tónem v hlasu, dál hleděla na Gaaru, ale to nebilo jediné, co se jí momentálně promítalo v hlavě, vzpomněla si na samotného hokage, který poslala její rodiče na smrt. (Stále si nemohla uvědomit a pochopit, že její rodiče odešli z vlastní vůle, aby chránili vesnici, rodinu, Arisu a ji a že měli svou ohnivou vůli, který je držela až do samého konce.)
Yuri smutně vzhlédla k nebi "mami, tati" zašeptala vysoko k nebesům a podívala se na Gaaru, který jí byl naprosto fascinován "moc ráda jsme tě zase viděla, jsem ráda, že si neodešel" a rozběhla se směrem k vysoké zdi, na kterou vyskočila a nakonec u jejího okraje přes ni přeskočila.
Najednou spatřila, jak se kolem ní znova formuje písek, rychle vyskočila do vzduchu a zachytila se na stěnu domu, po které následně vyšplhala až na střechu domu.
Začala přeskakovat z jedné střechy na druhou a v očích se jí objevili další náznaky těch neživí a slaných potvůrek, které tak neměla, v oblibě promiň Gaaro, ale vzpomínkám nerada utíkám a zatím se mi to ještě nikdy nepovedlo.
Přeskakovala ze střechy na střechu, co nejrychleji to šlo, ale nepatrně sledovala co se děje pod ní a všimla si, jak se písek kolem domu tiše šoupe směrem, kam běžela.
Skočila do jednoho výklenku, aby jí nebilo vidět, v pohybu chakry ucítila (omlouvám se, jestli to ke Gaarovi nesedí) že se písek zastavil, to přesně potřebovala, udělala jeden bunshin, který nechala jít opačným směrem, pak zase ucítila, že písek změnil směr přesně podle jejího očekávání přímo za bunshinem.
Vylezla nenápadně ze svého úkrytu, slezla ze střechy a vmísila se mezi lidi, někdo někam pospíchal, jiní si zase užívali pěkného dne, děti nezbedně poletovali po všech stranách a Yuri se mohla nenápadně vytratit.
Když došla na konec ulice, rozběhla se postraní uličkou směrem k bráně, vyšplhala po strmém skalním převisu a sedla si na jeho okraj směrem k poušti, písek se tam líně povaloval v porivu větru a nechal se hřát od paprsků žhnoucího slunce.
Yuri klesla hlava a po tvářích jí začali stékat slané pramínky, ale né štěstím, byli to slzy hořkých vzpomínek a pocitů, které se Yuri vracela.
"Je hodně věcí, kvůli kterým se dá brečet, ale jen málo kvůli kterým se dá smát" ozvalo se tiše za ní, Yuri jen sklopila hlavu níž a nechala slzy odkapávat do klína.
Oba dva tam zůstali jeden jako neslyšní strážce a druhá, která se utápěla v nemilosrdných vzpomínkách minulosti.

…………….pokračovaní příště ;)……………………..

Probuzení

19. března 2012 v 15:39 | Yuri
Yuri se probudila do krásného rána, slunce jí prosvítilo skrz okno a na tvářích jí polechtali paprsky slunce.
Posadila se na postel a musela se zasmát, když zjistila, že si Arisu lehla k ní a nejspíš u ní spala celou noc, přikryla jí a vylezla z postele.
Přešla nejdřív oknu a vyhlédla ven, na ulicích už běhaly neposedné děti a lidé se procházeli, ale né v spěchu užívali si poklidné a pěkné ráno.
Přišla do koupelny a umyla si obličej, oblékla se a přišla do kuchyně, kde jí už očekával její strýc "Yuri jsem rád, že jsi vstala tak brzo" a usmál se na ni, ale Yuri jen zívla sedla si na židli "tak jako tak by si mě vzbudil, protože každé ráno máme trénink" a napila se sladkého mléka, které měla postavené na stole.
Strýc se na ni podíval s úsměvným pohledem a vstal od stolu "tak když to říkáš, tak by jsme měli vyrazit"
"hmmmm" okomentovala Yuri a znova si zívla.
Trénink pro Yuri ubíhal až moc pomalu, se strýcem byli za hradbou města a Yuri pečlivě trénovala zemní jutsu a svůj kekkei genkai.
"Nechápu, jak si se mohla tak rychle naučit používat ohnivé a vodní jutsu a se zemní máš takové problémi" (Pokud nevíte jakto že dovede ovládat tolik elementů, koukněte se na klan: Tsuki a kekkei genkai: Tsubi)
Yuri byla vyčerpaná, rukama se držela kolen a oddechovala, pak se posadila a nakonec si lehla na horký písek "už nemů-žu"
"dělej, vstávej a seber se, takhle by tě dostal každej druhej" křikl na ní strýc a vyslal po ní další zemní jutsu, Yuri pohotově vyskočila a oplatila mu to ohnivou kouli, ale strýc je pohotově odrazil zemní stěnou.
"Yuri řekl jsem pouze zemní jutsu"
"Ale mě to nejde tak dobře" zaskřehotala Yuri a dopadla vyčerpaná na všechny čtyři.
"No dobrá pro dnešek si dáme pauzu, možná ti nedělá dobře to slunce" usmál se strýc a vzhlédl vysoko k nebi, kde se třpytilo slunce a vydávalo nevýslovný žár "a to není ještě poledne" zavolala Yuri, která opět ležela na horkém písku.
Písek jí hřál na záda a ona usínala, vzpomínala na červenovlasého chlapce, pak ale otevřela oči, protože jí někdo zastínil "Yuri vstávej, jdeme domů, odpočineš si tam" řekl Ichiro a podal jí ruku, aby jí pomohl vstát.
Yuri se doplazila domů, okamžitě zalehla, jen jak se položila na svou postel, usnula.
"Arisu!" okřikl strýc svou mladší neteř, která se potají snažila vlézt do pokoje, kde spala Yuri "nech jí spát"
Arisu sklopila hlavu a sešla po schodech "dobře" řekla, když procházela kolem strýce, ten se na ni usmál "zatím jí můžeš připravit něco na zub, určitě bude hladová, až se probere"
"dobře" zasmála se Arisu a vběhla do kuchyně.
"Arisu" zavolal na ni ještě spěšně strýc.
"No" odpověděla Arisu "půjdu za svým přítelem, tak nic neproveď a hlavně Yuri nebuď"
"Hai" usmála se Arisu a dál pokračovala ve své činnosti.
Yuri by prospala skoro zbytek dne, vzbudila se a koukla na strop, kde je mu asi konec proletělo jí hlavou.
Mezitím někdo zaklepal, Arisu otevřela a ve dveřích spatřila Temari.
"Kde je Yuri?" zeptala se a bylo vidět, že nemá na vybavování náladu.
"Nevím, asi spí" odpověděla Arisu a chtěla zavřít dveře, nikdy moc neměla ráda Temari, ta jí ale zastavila rukou a dveře znova otevřela "tak jí vzbuď, chce jí vidět kazekage"
"já jí budit nebudu, je po tréninku se strýcem a je unavená a já mám výslovně zakázáno jí budit" vyštěkala na ni Arisu.
"to mě nezajímá" oplatila jí to Temari stejnou výškou hlasu, ale Arisu se nedala, nahodila drzí úšklebek a dodala" kazekage může počkat", ale to Temari už vytočilo, napřáhla se a nevědomky v plné síle vrazila Arisu facku, ta se praštila o dveře a sesunula se k zemi.
Najednou bylo za Arisu slyšet praskání, Temari se za ní podívala a spatřila Yuri, která ve své ruce drtila dřevěné zábradlí "TO SI NEMĚLA" řekla Yuri a pustila zábradlí, které bylo na místě, kde ho držela doslova rozdrcené.
Temari poodešla ke dveřík a sledovala Yuri, která se k ní pomalu přibližovala, v očích měla aktivovanou oční techniku klanu Tsuki, ale to nebylo jediné co Temari viděla v jejich očích VZEK A ZUŘIVOST.
Temari došla až ke stěně protějšího domu a sundala ze zad obrovský vějíř, kterým se byla nachystaná bránit, ale to ovšem Yuri nijak nebránilo.
Veškerou svou rychlostí se proti ní rozeběhla, Temari tak tak stihla uhnout, když Yuri na místě kde spočívala dříve hlava Temari prorazila do stěny díru.
Temari proti ní vyslala větrné ostří, ale Yuri i ve vzteku stihla udělat zemní stěnu, která dokonala, zablokovala Temařin útok.
Yuri udělala klon a rozeběhla se proti Temari, jeden z jejich klonů vyskočil a provedl zemní jutsu, za Temari se objevila obří stěna, ta pravá Yuri útok zopakovala, ale místo zemního jutsu použila ohnivé, Temari ho zablokovala větrnou clonou (omlouvám se jestli jutsu nesedí), ale stejně musela uhnout, protože Yuri, nepřestávala útočit.
Nakonec se Temari další útok vydařil a odrazila Yuri, která přistála na zemi, pohotově vstala, ale najednou ucítila další silnou chakru, sehnula hlavu a kolem ní prosvištěli dva kunaie, pak zblokovala další útok mířený na její nohy.
Okamžitě se začala vyhýbat útokům jakési loutky, kterou ovládal neznámí mladík "jsi v pořádku" zakřičel na Temari, která zrovna zlikvidovala Yuriin klon.
Yuri chtěla útočit dál, ale najednou se nemohla hnout, cosi jí drželo za nohy písek, chtěla použít ruční pečeť, ale ruce už měla spoutané také, písek jí pomalu obsypával, už byl u hlavy a pak tma.
Yuri ještě cítila, jak se písek kolem ní svíjel, ale z ničeho nic ucítila na svém boku něčí ruku, jako by jí k sobě někdo táhnul, pak už jen omdlela a kolem ní se rozprostřela hustá a temná černota.
Bylo to pro ni jako věčnost, než uslyšela, jako by na ni někdo volala, reflexně dopadla na všechny čtyři a vykašlala trochu písku, zbytek se jí pomalu začal sesypávat z těla.
Otevřela oči a ucítila pevnou zem, žádný písek, zvedla trochu hlavu a natočila se kolem sebe, uviděla jen, že se kolem ní rozkládala obezděná plošina.
Hlavu zvedla, víš a všimla si vysoké mužské postavy, ale nepodívala se jí do tváře, jen do té doby než "Yuri" její jméno vyslovil tiše, skoro ho ani nemohla rozeznat.
Dodala si odvahy postavila se na nohy a nakonec se odhodlala a podívala se muži do tváře.
Zelenomodré oči, které znala, se na ni usmívali
"Gaaro" zašeptala.

…………….pokračovaní příště ;)……………………..

Jsem zpět

18. března 2012 v 20:16 | Yuri
"Ááá" zívla mladá kunoichi, dala si ruce za hlavu a vzhlédla vysoko k nebi "Yuri" ozvalo se vedle ní "No tak Yuri, kde zase lítáš, vnímej mě" okřikl jí strýc, kterému očividně vadilo chování jeho neteře.
"Toto jutsu je velmi složité, musí se užívat za pomoci svitku, dokud nebude majitel schopen sám zformovat charku" zopakovala drze Yuri, aby strýce přesvědčila o opaku jeho mínění.
Ten jí na oplátku věnoval jeden ze svých pohlavků "au!" zapištěla Yuri "co jsme provedla" a vyhla se dalšímu pohlavku a nadále sledovala se svým typicky drzým pohledem svého naštvaného strýce.
"Yuri, je to už 5 let co jsme odešli ze Suni, již výš vše o svém klanu a kekkei genkai, v Konoze si se skvěle zlepšila…"nedokončil větu a Yuri už na něj pyšně zhlížela a opět si dala ruce za hlavu a strýce nevnímala, ale ten pokračoval už trochu zostra "Ale pořád si drzá, lína a věčně lítáš mimo své aktuální tělo!!!" ten konec zakřičel Yuri do ucha, tím způsobem že to Yuri projelo jak nožem na máslo.
Yuri, se znova sehnula, aby se vyhla dalšímu pohlavku, ale když spatřila zem, zůstala nehybně stát "písek" zašeptala a její strýc se zasmál "ták, už jsem skoro doma" a vzal si hrst písku do rukou a poslal ho po větru.
Yuri se zahleděla do nekonečné pouště a vzpomněla si na malého rudovlasého chlapce už na mě nejspíš zapomněl, ale z jejího přemítání jí vytrhl strýc "Yuri co jsem ti o tom dle říkal"
"Hai" odřekla Yuri a dál pokračovala v cestě, ale pak se zastavila a ohlédla se na strýce, který rozkládal na zem jeden ze svých svitků, pak udělal jednoduchou pečeť a před ním se objevil bílý deštník se znakem Tsuki klanu.
Yuri na něj nechápavě zírala "co to děláš strýčku?" zeptala se.
"to písečné slunce mi vadí, tak jsem si sebou něco vzal"
"cože" začala se smát Yuri "ty celí život žiješ v Suně a vadí ti slunce" a hned na to dostala záchvat smíchu, když viděla strýce, jak si to opatrně našlapuje po písku a v ruce drží né deštník ale doslova slunečník.
Cesta pouští byla úmorná, slunce hřálo a na obzoru se stále tyčily jen písečné duny. Yuri vyskočila na jednu z vyšších skal a zpříma se postavila a nasála horky vzduch do plic, její oči se zahleděly do dáli a pozorně zkoumali krajinu, v dálce před ní se začali rýsovat obrysy města.
"Už jsem skoro doma Yuri" zavolal na ni strýc s poměrně veselým tónem ano, už budeme doma "Arisu" promluvila Yuri se slzami v očích a seskočila ze skály a rozběhla se směrem k městu.
Její strýc jí následoval, když jí předběhnul, zavolal na ní přes rameno "tak kdo dřív" a zrychlil "na mě teda nemáš" ozvalo se spěšně za ním a Ichiro (její strýc) se otočil a viděl, že Yuri nemá opravdu v plánu to vzdát.
Oba dva přidali ještě víc, najednou Ichiro udělal poměrně komplikovanou ruční pečeť a před Yuri se objevil tekutý písek "ha" zasmála se Yuri a v běhu sundala ze svých zad dlouhý svitek, ještě před okrajem ho přiložila a vší silou se odrazila, měla to akorát a přeletěla stráčkův tekutý písek a pokračovala dál v cestě, ale nehodlala strýci prominout jeho vděčnost, a stejně jako on použila zemní jutsu.
Před Ichirem se udělal pás zemních jehel, tak tak vyskočil do vzduchu a pomocí jutsu udělala kamenný sloup, od kterého se odrazil a s lehkostí přeskočil řadu jehel.
Yuri se jen pousmála a pokračovala v běhu, měla teď na vrh, strýc se díky kamennému sloupu zdržel.
Napínala svaly ve svých nohou už jenom kousek, ale nepočítalas s kamenem, který jí spočíval v cestě.
Zakopla, udělala několik kotrmelců a no k bráně spíše dojela po břiše "jsem první" zakřičela ze země a otočila se na záda, z těžka oddychovala, nad ní se skláněla jakási dívka s blond culíky a nechápavě na ní hleděla.
"Kdo jseš a co tu chceš" zeptal se jí hned zostra
"ehm noo" vypustila ze sebe Yuri, ale to už jí přerušilo volání jejího strýce "temari-sama, to je v pořádku ona je tu semnou"
Temari vzhlédla po muži a usmála se "Ichro-Jo-sama"
Yuri na to stále hleděla ze svého bezpečného místa na zemi, vůbec nechápala, odkud se ti dva znají.
"Yuri" okřikl jí strýc "tohle je Temari-sama, je sestrou katekageho, neslušelo by se pozdravit"
Yuri pohotově vystřelila ze svého místečka a pokynutím hlavy pozdravila Temari.
Ta si jí jen se zájmem prohlédla "Takže ty jsi Yuri, ráda tě poznávám, ale teď vás zavedu za kazekagem"
Yuri na to okamžitě hodila znuděnou grimasu "strýčku, já tam přece jít nemusím"
"to není ale vychované"
"ale strýčku" přemlouvala dál Yuri "jsem unavená, a jestli sis nevšimnul tak jsme před chvíli zvládla úžasné akrobatické vystoupení a jsem poměrně zlámaná a už chci vidět Arisu" nahodila své psí oči, ale strýc po ní hodil jen vražedný pohled.
"no dobrá stejně by si mi udělala jen ostudu"
Na to pokynutí Yuri vystartovala jak raketa kolem Temari směrem k městu, proběhla kolem několika domů, až stála u toho, na který se nemohla vynadívat, pomalu přišla ke dveřím a zaklepala.
Otevřela jí mladá dívka s dlouhými šedými vlasy, zadívala se na ni svýma červenýma očima, kam se jí okamžitě nahrnuly slzy.
"Arisu" zašeptala Yuri a darovala jí úsměv.
Její sestra, ale udělal naprostý opak "Yuri!!" zakřičela, že se i lidé otáčeli, vrhla se jí kolem krku a drtila ve svém náručí.
"Arisu udusíš mě" lapala po dechu Yuri, Arisu jí na okamžik pustila, jen co se Yuri nadechla tak to zopakovala "já věděla, že se vrátíš, věděla, věděla" byla jako malé dítě, co čekalo celou věčnost na svůj dárek.
Zatáhla jí do domu a začala obletovat, jestli nechce to a nepotřebuje támhle to a kde je strýc a pořád se jí na něco ptala a nedovolila jí ani se zvednout.
Když konečně dorazil domů i strýc tak mu Arisu darovala to samé nadšení, co měla pro Yuri.
Toho samozřejmě Yuri využila a ztratila se ve svém pokoji, když vešla, rozhlédla se, nic se nu nezměnilo.
Položila svůj svitek na postel a přešla k oknu, zahleděla se na nejvyšší budovu, budovu Kazekageho, která kdysi uchvátila Gaaru, ale kde je mu asi konec.
Smutně sklopila hlavu, a položila se na postel.
Když byla Yuri po večeři, vypravovala ještě sestře před spaním o příbuzných, se kterými se setkala o změnách, které se stali v jejich rodné vesnici (Konoze), dokud Arisu neusnula.
Yuri přišla do koupelny, umyla se a vzala si na sebe něco, víc pohodlnějšího, černé kraťasy a triko na ramínka stejné barvy.
Přišla k oknu a pomalu ho otevřela, zašuměl teplý pouštní vítr.
Yuri prolezla oknem, sklouzal po střeš a dopadla na cestu, kterou se pomalu vydala k místu, na které se těšila ze všeho nejvíc tedy hned po své sestře.
Vyběhla tou samou cestou, po které vždy chodívala, nakonec tam byla, za těch 5 let se to vůbec nezměnilo, pořád to samé místo, pořád ta dvě stejná místa na která společně sedávali.
Přišla k okraji a zahleděla se na město, vítr jí pročesal vlasy a ona se zhluboka nadechla "Jsem zpět a najdu si tě Gaaro" zakřičela do hluboké tmy.
Její ozvěna se nesla klidnou a tichou tmou, vítr nesla ta slova až nakonec města, k té nevyšší budově.
Byla tam rozsvícené světlo a v okně se objevila jaká si postava, byl to muž, s rudými vlasy.
Vyhlédnul oknem směrem k místu kam kdysi, jako chlapec chodíval a v jeho modrozelených očích se objevil náznak radosti
"Je zpět"

…………….pokračovaní příště ;)……………………..

Povídky

18. března 2012 v 16:49 | Yuri

Anime - Naruto


Stav: Dokončeno

Žánr: romantika, bojové umění, ninjove

Kapitol: 10

Moje



Stav: POZASTAVENO

Žánr: ze života, tragédie, romatika, drama

Kapitol. ?

Stávající počet kapitol: 6


Moje


Stav: Rozpracováno


Žánr: ze života, komedie, sestry

Kapitol: ?

Stávající počet kapitol: 6


Moje


Stav: POZASTAVENO


Žánr: sci-fi, démoni, romatika, vojáci

Kapitol: ?

Stávající počet kapitol: 2



Anime - K

Příběh k anime K project-----------Z pohledu dvou kamarádek

Stav: POZASTAVENO

Žánr: super schopnosti, ze života, komedie

Kapitol: ?

Stávající počet kapitol: 3







Moje


Stav: Rozpracováno

Žánr: BEAST/B2ST, komedie, ze života, romatika

Kapitol: ?

Stávající počet kapitol: 12


Moje


Stav: Rozpracováno

Žánr: fantasy, komedie, detektivní, monstra, škola

Kapitol: ?

Stávající počet kapitol: 4


Moje


Stav: Rozpracováno

Žánr: fantasy, upíří, vlkodlaci, romatika

Kapitol: ?

Stávající počet kapitol: 22


Moje (korekce a ilustrace: Anee-onee-chan)


Stav: Rozpracováno

Žánr: super schopnosti, detektivní, japonské pověsti, komedie

Kapitol: ?

Stávající počet kapitol: 4


Moje

New life

Stav: Připravuje se

Žánr: ze života, tragédie, škola, romatika, drama

Kapitol: ?

Stávající počet kapitol: ?


Moje

Hoshizora - Hvězdná obloha

Stav: Připravuje se

Žánr: magie, romatika, fantasy, dobrodružné, komedie

Kapitol: ?

Stávající počet kapitol: ?