Únor 2012

Konec nebo nový Začátek pro Ness (Sarah Nara) (ShikaTema)

29. února 2012 v 17:44 | Hiory |  příběhy na přání

Bylo mlhavé ráno a skrytá písečná se probouzela pod paprsky prvního slunce, prosvitajícího mezi mraky.

Probudilo to i jednu dívku, kterou ráno na nose polechtal paprsek slunce, tak se ale jen přetočila na bok a spala dál.

"Temari!!!! Vstávej, nezapomeň, že máme misi a Gaara na nás nebude čekat"

"no jo už jdu"

Temari se opět převalila na bok a zahleděla se do okna už zase do Konohy, proč tam pořád posílají jenom nás?? Ptala se neustále sama sebe a nemohla se dočkat odpovědi.

Tedy se převlékla, umyla a nakonec stála před domem, kde na ni čekal její bratr.

"Můžeme vyrazit"

"jo můžeme"

"doufej, že se Gaara nebo rozčilovat"

"jo jo prosimtě"

A dál už ani jeden nepromluvil, když vešli do kanceláře Kazekageho, nikdo tam nebil jen otočená židle směrem k oknu.

"Dobrý a teď ho budeme hledat, bůh ví kde"

"Ale já jsem tady Kankuro" a žídle se otočila k nim, kde seděl mladík s rudými vlasy.

"o-omlouvám se"

"to je pořádku"

Temari opět vyhlédla oknem a nestarala se, co její bratři dělají.

Ty si mezitím projednávali, co bude s jejich misí, když došlo na Temařina slova, tak nevěděla, o co jde.

"Moc dobře víte, že udělám to, co se mi řekne, a o zbytek se nestarám"

"Temari, doneseš tento svitek Hokage-sama a osobně jí ho předáš"

"Já a co Kankura?" vytřeštila oči Temari "pro Kankuru mám jinou misi na kterou se hodí jedině on"

"hmmmm" zabručela Temari a vzala si od Kazekageho svitek a odešla z místnosti už zase sama, opět se budu plahočit přes půlku pouště, přes nějaké křoviny a opět sama koukla vysoko na nebe, kde se tyčila obří žhavá hvězda a k tomu bude ještě horko, ne mi chcete říct, koukla na zem, zavzdychala a vyrazila na strastiplnou cestu, když po dvou dnech přišla, k lesu posadila se pod první strom, zavřela oči a odpočívala v jeho stínu.

Ještě mi zbývají dva dny cesty, zahleděla se do koruny stromu, vstala, vyskočila na strom a snažila se nad ničím nepřemýšlet a mít tu cestu konečně za sebou. Když se začalo smrákat a slunce zapadat za obzor zvolnila v běhu "musím se nejspíš někde utábořit" promluvila sama k sobě.

"Ty samostatné cesty už mi lezou na nervy, začínám si dokonce povídat sama se sebou" její slova se nesla tiše větrem a jedině stromy jim naslouchali.

Na nebi se objevili první hvězdy, Temari vyskočila na jeden vysoký strom, jeho koruna poskytovala bezpečné útočiště.

Temari si sundala svůj velký vějíř a položila si ho za záda, pak se o něj opřela a zavřela oči.

Ráno se probudila společně se sluncem, protáhla se, zívla a seskočila ze stromu.

Měla štěstí, pod stromem tekl chladný potok, umyla si obličej a opět vyrazila na cestu, vítr jí jemně pročesával vlasy a slunce jí hladilo tvář, je krásný den a já se cítím tak nějak uvolněná zasmála se sama pro sebe a rozběhla se, odrazila se od jednoho kmene a vyhoupla se na vysokou větev, po které pak rychle přeskakovala od jedné na druhou.

K večeru bych měla dorazit do Konohy, štěstí že sem se probudila tak časně s jejím tempem jí cesta netrvala dlouho, nikdo jí nesledoval ani nenapadl, měla opravdu veliké štěstí pro tento jediný a krásný den.

Proběhla lesem a ani se nenadála a stála u velikého jezera s vodopádem, jeho voda se rozbíjela o vodní hladinu a vytvářela vlnky, které naráželi na břehy.

Slunce se ve vodním zrcadle zhlíželo a pro Temari to byl jako sen je tu krásně, je podivné, že sem si tohoto místa nikdy nevšimla.

Na chvíli se posadila na břehu, sundala si boty a ponořila své unavené nohy do ledové vody, tělem jí projel stud, ale tak krásně že se položila do trávy a koukala na modré nebe, je mi krásně, takhle jsem se snad nikdy necítila, zavřela oči, ale z toho jí vyvedl jakýsi hluk.

Temari byla okamžitě na nohou, postavila se do bojové pozice a v ruce svírala kunai.

Ve vzdáleném křoví, něco zašumělo a vyběhlo malé děvčátko, přeběhlo po vodní hladině, otočila se na vyděšenou Temari a darovalo jí krásný úsměv, pak z ničeho nic zmizelo ve vodopádu.

Temari stála asi dalších deset minut nehnutě a hleděla do vodopádu, až se nakonec zvědavost podala a ona se rozběhla k vodopádu, přišla až k němu a bez rozmyšlení proběhla skrz něj a najednou stála v obří jeskyni, z krápníku stékali kapky vody a dopadali do malých a hlubokých tůněk.

Najednou se jeskyní rozezněl dětský smích, Temari se zadívala hlubokou jeskyně a znova dětský smích, který by jí jako volal k sobě.

Temari nedbaje nebezpečí rozběhla se jeskyní, stále následovala dětský smích, nezdálo se, ale už uplynuli asi dvě hodiny a Temari konečně spatřila záblesk světla.

Vyběhla na skálu.

Připadalo jí to tam tak povědomé, přiběhla na kraj a nevěřila vlastním očím, pod ní se rozkládala sama Konoha to není možný, není možné, abych si mohla nějakým způsobem zkrátit cestu, stále stála na okraji a v hlavě si neustále promítala tuhletu myšlenku a malé děvčátko, které jí sem dovedlo.

"Temari-san?" vyrušil jí dívčí hlas.

Otočila se a spatřila usmívající se blondýnku "jak si se sem dostala tak rychle"

"Ino" vyslovila vyděšená Temari "stalo se něco Temari?"

"né nic se nastalo" zasmála se Temari.

Za Ino se objevil vzrostlý mladík s nudným výrazem v tváři "tak už jste dokecali Ino"

"Shikamaru, přestaň"

"když to je taková otrava"

"omlouvám se Temari, ale máme se Shikamarem úkol od Tsunade-sama a musíme to rychle dokončit, tak nás omluv prosím"

"to je v pořádku"

Pak už je nechala být a nejbližší cestou se vypravila dolů do města, netrvalo jí to ani půl hodiny a stála v kanceláří Hokage a předávala jí svitek.

"Kazekage-sama vzkazuje, že si odpověď máte promyslet a poslat co nejdřív odpověď"

"Dobře děkuji, doufám, že se zdržíš Temari"

"Jen si odpočinu a musím se vrátit zpět domů"

"dobře, můžeš odejít"

"děkuji Tsunade-sama"

Temari se rozloučila a vyšla z kanceláře, na chodbě se střetla se Shikamarem, ten si jí prohlídl a usmála se, Temari kolem něho prošla a vihla se jeho pohledu.

Ten se otočil a díval se za ní, dokud mu nezmizela z dohledu.

Temari vyšla z budovy a vydala se směrem k městu, ani si nevšimla, že jí z okna Hokage někdo pozoruje.

Temari se procházela mezi stánky a dokupovala zásoby na cestu zpět, všimla si, jak kolem ní prošla Hináta s Nejim.

Z dálky zpozorovala Naruta, který pronásledoval Chojiho, který jako obvykle měl plnou pusu brambůrků, Ten Ten zahlédla u jednoho ze stánků jak si vyslíchá bujný projev Leeho a Gaie.

Nic se tu za ta léta nezměnilo, usmívala se pro sebe a vybírala si z čerstvých jablek.

"Nepotřebuješ, z něčím pomoct" ozvalo se náhle za jejími zády, Temari sebou trhla a najednou stála tváří v tvář Shikamarovi, byli u sebe tak blízko že se mále dotýkali nosy.

Temari pomalu couvla s rudým výraz, přitom narazila do stánku a shodila několik jablek na zem "co to děláš prosimtě" smál se Shikamaru "to bych se měla ptát spíš já tebe" vychrlila ze sebe Temari "nestává se tak často, aby ses takhle nabídnul"

"no to nestává, ale je to rozkaz od Tsunade"

"už zase" hodila hlavou Temari od něj "to my nemohla pro změnu poslat někoho jiného, ale já se o sebe umím postarat sama a děkuji, nic nepotřebuji" otočila se a dál pokračovala ve svojí cestě.

Shikamaru se jen usmál je tvrdohlavá, ale musím uznat, že je krásná proběhlo mu hlavou tak rychle, ani si to nestačil sám uvědomit a Temari mu zmizela z dohledu.

Mezitím Temari dál pokračovala městem, ještě něco nakoupím a musím se jít někam ubytovat, ráno časně vyrážím.

Slunce už začalo skrývat svojí zář a Temari ve svém hotelovém pokoji, seděla u okna s rozpuštěnými vlasy a hleděla na jeho západ je stejný jako u nás doma, ale přitom tak odlišný zavřela oči a nechala se unášet představou.

Ráno už byla na nohou připravená odejít, sbalila si věci, umyla se a sešla do haly, kde zaplatila a vyšla hlavní vchodem, venku nebilo ani živáčka, lidé ještě poklidně dřímali nebo se začali probouzet do opět krásného rána.

Temari se zhluboka nadechla, vzhlédla k obloze a řekla "je čas vyrazit Temari, už aby si byla doma" a rázným krokem se vydala směrem k jeskyni, kterou předtím objevila.

Došla na místo a zahleděla se za keř, kterým včera proběhala, koukla se za něj a spatřila tajemnou jeskyni.

Vešla do ní a rozeběhla se stejným směrem, jako minule, běžela a běžela a najednou uslyšela šum vody, už tam musím, být shromáždila do nohou co nejvíce chakry a plynulým pohybem přeběhla přes hladinu vody.

Najednou z ničeho nic před ní přelítl obří shuriken, tak tak se mu stačila vyhnout a dopadla na hladinu, pohotově vstala a roztáhla svůj vějíř "kdo je tam!" vykřikla a zpoza stromu vylezl jakýsi ninja, okamžitě si všimla jeho čelenky, byl ze skryté zvučné a se smíchem v ústech na ní zakřičel "si ze Suny budeš se mi hodit pro výslech, pokud teda budeš hodná holčička"

Temari zpohotověla a vyslala proti němu větrný úder, ninja ho okamžitě odrazil zvukovou blokádou a vrhl proti Temari několik kunaiu, ta je stejným způsobem odrazila a rozeběhla se proti ninjovi, vyskočila a znova opětovala svůj útok.

Začal nelítostný a krvavý boj a nepřátelský ninja měl velkou převahu, Temari byla už na pokraji sil.

"Nejsi hodná, proto tě zabiju" zakřičel ninja, přemístil se velkou rychlosti a odrazil Temari ta odlítla a spadla na zem, když vstala a otočila se a stála v tváři tvář ninjovi, ten se napřáhnul a bylo vidět už jen pramínky krve které Temari stékali se zad.

"neměla si zlobit" smál se. Temari spadla do vody a skoro vůbec nic necítila jen palčivou bolest, která jí teď projížděla celím tělem už jen čekala na svůj konec, její oči se zavřeli a ona padala.

"Temariiii!!" zakřičel Shikamaru, který zrovna vyběhl vodopádem, ale už jen vyděl Temařino tělo jak leží na hladině a pomalu začíná klesat a nad ním ninju, který se chystal k poslednímu útoku.

Vší silou se odrazil a strhl ninju na zem, okamžitě vstal a vyhl se jednomu z kunaiu "co jsi zač a co tu děláš?"

"ale ale kdopak to je jestli to není děcko z Konohy"

Shikamaru veděl že z něj nic nedostane, vstal a zasmál se, ninja se začal být nepokojný.

Shikamaru po něm bleskově hodil pár kunaiu ninja se jim samozřejmě vyhnul, ale to netušil, že spadl do Shikamarovi pasti, ten ho okamžitě zachytil svým stínovím jutsu a donutil ho přijít k němu.

Shikamaru se nad něj nahnul a pošeptal mu do ucha sladké "ZBOHEM" a vrazil mu kunai přímo do srdce, ninja se skácel a bylo už jen vidět jeho tělo, jak padá ke dnu tichého jezera. Shikamaru okažitě uvolnil chakru a klesnul do vody a začal vytahovat Temařino tělo.

"Temari"

Temari otevřela oči a stála na hladině jezera, kde právě byla zabitá a vedle ní stálo malé děvčátko "kde to jsem"

"zemřela jsi" odpovědělo jí děvčátko a ukázalo směrem, kde právě klečel Shikamaru a snažil se jí probudit.

"to je přece Shikamaru a a já" zhrozila se Temari a rozběhla se k němu, ale když ho chtěla obejmout, propadla jím skrz a dopadla na zem.

Dívala se jak Shikamaru objímá její mrtvé tělo a z očí se mu řinou proudy slz "néé neumírej Temari, prosím ne" křičel neustále dokola.

Temařin duch jen nehybně stál a díval se na Shikamarovo opětované oživování.

Dívenka k ní přišla a vzala jí za ruku "pojď semnou Tem"

"ale já nikam nechci, nemůžu ho tu nechat"

děvčátko k ní přišlo a pohladilo jí po tváři

"tak se prober"

Temari najednou otevřela oči a zhluboka se nadechla, vykašlala několik kapek krve společně s vodou a znova dopadla do Shikamarova náručí "jsi vpořádku" usmál se Shikamaru a objal jí"nevím co bych dělal Temari, kdyby si zemřela" a podíval se jí láskyplně do očí.

Temari nechápala, ale když se dotkli Shikamarvi rty těch jejích pochopila a polibek mu opětovala.

Shikamaru jí vzal do náručí a pevně stisknul "jsi překrásná Temari a já věděl, že tě ke mně jednou osud přivede"

"Miluji tě" zaznělo ve větru, který nesl toto sladké slovo dál do hustých lesů až na samý konec světa.

Hlupáček (pro Juria Hatake - NaruSaku)

19. února 2012 v 14:05 | Hiory |  příběhy na přání

"Narutooooooooooooooooooooo!"

Ozvalo se z nevyšší budovy v Konoze a pak rána, jako by se tato budova s obřím znakem ohně měla přetrhnout vejpůl.

"Tsunade-sama prosím uklidněte se, hned ho najdu"

Uklidňovala jí růžovovlasá dívka "měl tu být už před hodinou!" křičela Tsunade a následně praštila do stolu, který se rozletěl na několik kousků. Najednou do místnosti vešel blonďáček s unaveným a naprosto nepochopitelným výrazem pozdravil a zívnul si, ale než stačil zavřít pusu, proletěl zdí a přistál na ulici obličejem napřed, když se vzpamatoval, otočil se na záda, spatřil Hokage jak vyskakuje oknem a s hrozným výrazem na něj skáče s napřaženou pěstí tak tak stačil uhnout, když se Tsunadina pěst dotkla chodníku, ten okamžitě prasknul a tem kde dřív blonďáček ležel, byla obří díra.

"T-Tsunadeee-samaaa" křičela na ní hnědovlasá žena s vystrašeným výrazem, Tsunade stále stála uprostřed té obří díry a hleděla na něj se šibalským úsměvem, najednou se bloňďáčkovi někdo ozva za zády "Naruto"

Naruto se otočil a uviděl růžovlásku s přátelským úsměvem "S-Sakura-san" okamžitě zčervenal, ale její úsměv se najednou změnil v hrozný a ďábelský úsměv a pak následovala obří rána, která pokračovala hrozným výkřikem a Narutůvím obtiskem na jednom z domů.

"C-Co jsem provedl?" ptal se Naruto, kterého ze zdi začala seškrabovat Shizune.

"Máme misi Naruto" řekla Sakura a okamžitě od něj odvrátila svůj pohled.

Naruto nechápavě přikývnul "no a kde je Sai?"

"jen mi dva"

"fááákt" rozzářil se Naruto a v očích se mu objevila blikající srdíčka.

O hodinu později chodila Sakura sem a tam u městské brány, pak se zastavila, poklepala nohou a pak opět začala překračovat.

Najednou uviděla běžícího Naruta ,který pomalu popadal dech, ten se zastavil a zamával na ní.

Sakura lehce bouchla nohou do země kde se oběvila trhlina, která si to mířila až k Narutovi, ten se nechápavě díval na její postup, než si uvědomil, že se propadl do země a byla mu vidět jen půlka těla.

Sakura k němu přišla, vytáhla ho a zakřičela mu do ucha "jak ti něco může trvat tak dlouhoooo!"

"promiň, Sakuro"

"jdeme, já velím"

Naruto sklopil hlavu a následoval rozhněvanou Sakuru.

Ve čtvrtině cesty se zeptal "jakou máme vlastně misi"

"musíme doručit tento vzácní svitek do vesnice, je asi tak dva dny cesty"

"dobře" kývnul Naruto a pokračoval opět plným tempem v cestě.

To na mě celou cestu nepromluví nebo co?, běželo mu stále hlavou, kdykoli se chtěl zmoci na slovo, Sakura ho odbila.

Na co asi teď myslí? Tázal se sám sebe.

Mezitím Sakuře poletovalo hlavou spousty otázek a myšlenek Proč musí být Naruto takoví blb a proč……… svojí otázku už nedomyslela, protože jí přerušili jakýsi neznámí ninjové, kteří si před ně stoupli.

"Okamžitě nám vydejte svitek, který nesete!"

Zakřičel na ně jeden z nich.

"Tak si pro něj pojď" Zakřičela Sakura a stoupla si do bojové pozice, Naruto jí okamžitě následoval.

Ninjové proti nim vyrazili a rozpoutal se boj

"Kage bunshin no jutsu" zakřičel Naruto a kolem něho se objevilo několik jeho klonů, vyhnul se několika kunaium a sám začal útočit.

Sakura se vyhýbala útokům, jak jenom mohla, uskočila, když na ní jeden z ninju použil jednu ze zemních technik vyhla se letícím kamenů, jeden jí zasáhl do ramene a ona zakřičela.

Chytila se za rameno, rozběhla se a ušetřila ninjovi jednu ze svých speciálních ran, ten okamžitě odletěl a prolítl stromem už, se nezvedl.

Ještě dva pomyslela si, ale to už slyšela, známe "Rasengan!!" a jeden ninja odletěl několik stop od Narutova klonu.

Sakura se následovně rozběhla proti poslednímu, uhnula jeho výkopům, pak sama vyletěla do vzduchu a rozdrtila mu žebra, na místě byl mrtev.

Pak sama padla na kolena a ztěžka oddychovala, Narutovy klony zmizely a ten pravý k ní okamžitě přiběhl "Sakuro si v pořádku", ale už mu neodpověděla, omdlela.

Probudila se až večer, u praskajícího ohně "Naruto?" zašeptala "ano jsem u tebe, Sakuro" odpověděl známí hlas "co, co se stalo?" zeptal se "měla si ošklivě zraněné rameno, už jsem ti ho obvázal, je dobře, že jsme aspoň, dával pozor, když jsi léčila zraněné" zasmál se Naruto.

Sakura se zasmála a znova usnula, probudila se až ráno.

Naruto měl už vše sbalené a byl připraven na cestu "Naruto?"

"Jsem tady, čekám, než se probudíš. Jak ti je?"

Sakura se posadila "je mi dobře, děkuju" usmála se a vstala, protáhla se, dala si ruce v bok a koukla se vysoko na nebe "můžeme vyrazit"

"jsi si jistá?"

"zcela" koukla na Naruta a sladce se na něj usmála, ten okamžitě zrudl jako rajče.

Pokračovali dál ve svojí cestě, slunce svítilo a mraky se pohupovali líně na obloze "co kdybychom si dali pauzu?" zaznělo ozvěnou mezi stromy "Naruto už to není daleko, teď opravdu nemám náladu odpočívat"

"ehm, dobře" Naruto už celou cestu nepromluvil, byl hluboce ponořen do svých myšlenek a následoval Sakuru, u které to bylo nápodobně. Ani jeden z nich nic nepronesl, než dorazili do vesnice.

"No konečně, myslel jsem, že už nedorazíme" ozval se Naruto jako první, Sakura se protáhla a vyrazila pěšinkou mezi stánky s ovocem, zbraněmi, šperkami a takovými různými serepetičkami.

Naruto si prohlížel stánek po stánku, co kdybych jí něco koupil, zablikali mu šedé buňky mozkové a on si vytáhl z kapsy svou žabí peněženku a okamžitě se začal prohrabovat mezi prstínkami, náramkami, řetízkami až nakonec vytáhl svého favorita.

Byl to stříbrný řetízek s přívěskem, přívěsek byl také stříbrný, bylo to oko s červeným kamenem uprostřed, to by se jí mohlo líbit, řetízek koupil a schoval si ho do kapsy, kde si byl zcela jist, že ho neztratí a okamžitě se vydal za Sakurou.

Ta mezitím hledala místo předání mezitím jí dohnal Naruto "tak kde by to mělo být"

"někde tady" okamžitě odpověděla.

Byli na kraji vesnice, kde už začínal hluboký a tmavý les "měli nás čekat tady"

"no a kde jsou" položil Naruto zajímavou otázku, Sakura se na něj nechápavě podívala "a myslíš, že to vím"

"My jsme zde" ozvalo se za jejich zády z lesa, všimli si černé postavy stojící na jednom stromě "kdo jsi!" zakřičel Naruto a rozběhl se ke stromu, postava ale uskočila na další strom "tak se zastav, chci vědět, s kým mám tu čest"

"to ti může být jedno" odpověděla mu postava a hodila Sakuře malí černý svitek se stejným pečetícím znakem, jako byl na svitku, který střežila sakura "zkřížené klíče"

"co to znamená, Sakuro"

"nemám ponětí, ale zdá se, že tento člověk je ten, kterého hledáme"

Hodila po neznámé osobě svitek a ta následně zmizela "co si to udělala, Sakuro, vždyť nevíš, kdo to byl"

"mlč Naruto!" okřikla ho a sledovala směr, kterým postava zmizela.

Mezitím se tajemná postava zastavila na osvětleném paloučku a sejmula si kápi, byla to modrovlasá dívka se šibalským úsměvem "nemyslela jsem si, že mi na to tak snadno skočí, Sakura vždy byla až moc důvěřivá" a zasmála se, ale najednou se za ní ozvalo "to jsi se, ale spletla!" najednou z jednoho stromu vyskočila Sakura a s napřaženou pěstí praštila do země, která se okamžitě roztrhla, dívka uhla, ale zakopla a spadla na zem a kápě jí spadla s tváře.

Byl to šok, na který ani Sakura ani Naruto nikdy nezapoměli.

"H-Hi-Hinata-san" zašeptal Naruto s nevěřícným výrazem "Hinato ty máš být přeci, ta máš být mrtvá!" zakřičela Sakura a rozběhla se v naději za svou kamarádkou, ta jí ale obětí neoplatila místo toho jí uštědřila silnou ránu do břicha a silným kopem jí od sebe odkopla.

Sakura se svalila na zem a vykašlala pár kapek krve "Hinato co to děláš!" zakřičel Naruto, Hináta se začala smát "jste hlupáci oba dva" a rozběhla se pryč "musíme jí chytit, nesmí dostat ten svitek, Naruto"

"Sakuro, ale takhle jí nemůžeš stíhat"

"já můžu všechno" ztěžka se postavila na nohy, ale okamžitě spadla "Naruto prosím, nenech jí utéct"

Naruto jen kývnul hlavou a okamžitě se rozběhl za prchající Hinatou, dostihnul jí až na konci lesa, kde byl sráz a pod ním tekla řeka "zastav se"

Hinatáse zastavila a otočila se na Naruta "už dlouho jsem, se neviděli hlupáčku"

"co se stalo?"

"začala jsem znova žít"

"proč si předstírala svou smrt?"

"nepředstírala, opravdu jsem byla mrtvá, ale vi, vi jste mě tam nechali zemřít, Listová mě nechala napospas nepříteli"

"to není pravda, my jsme tě hledali, ale ty jsi se, vypařila jako dým"

"bylo už pozdě, byla jsem mrtvá, ale to on lord Orochimaru mě našel, dal mě opět dohromady, dokázal mě znova přivést k životu a já jsem mu teď plně oddána"

"nemusí to tak být, můžeš se vrátit zpátky"

"už se nikdy nechci vrátit, postarám se o to, aby byla Listová zničená" a začala se smát "a zabiju každého, kdo se mě pokusí zastavit" nato se rozběhla proti Narutovi a rychlí útokem mu vrazila pěstí do břicha, Naruto uskočil a udělal pár stínových klonů "nechci ti ublížit, vrať se semnou, prosím"

"já ti taky nechci ublížit Naruto" Naruto se zastavil "já tě chci zabít" a vrhla po něm několik kunaiu a jedním se dokonce trefila "už nejsme ta chudinka, co se plíží uličkami, už se tě nebojím, teď jsme lepší" a velice rychlím útokem, zneškodnila pár jeho klonů, díky svému byakuganu našla toho pravého a začala s taijutsu, kterému se Naruto dost těžko vyhýbal a nakonec ho i dostala.

Naruto spadl na záda Hinatá se rozběhla s kunaiem v ruce a chtěla ho dorazit, ale v tu pravou chvíli vyběhla z lesa Sakura a praštila jí.

Hináta odletěla na kraj srázu a z úst jí začala stékat krev "á kdopak nám to sem dorazil, naše Sakura, chudinka Sakura"

"Hináto, nevím, o co se pokoušíš, ale zastavíme tě" rozběhla se na ní a dívky začali krutý a nemilosrdná boj, Naruto se nemohl skoro hnout, pomalu a ztěžka se posadil, když viděl, že Sakura už nedrží tempo, snažil se ze všech sil posadit, najednou uslyšel "to je tvůj konec" zaostřil a viděl jak Hináta drží Sakuru na kraji srázu "když mě pustíš, zemřeme obě"

"já nikdy nezemřu, zase mě najde, a opět se budu mstít" na to se Sakura začala bránit, kopla Hinátu do nohy, ale ta se převážila a obě padali, tak tohle je můj konec, zaznělo Sakuře v hlavě a on už jen zavřela oči a čekala na smrt, ale najednou ucítila něčí ruku "Sakuroo" uviděla Naruta a dalších dvacet jeho klonů, jak drží Sakuru za ruku "Naruto-kun"

"drž se!" Narutovi klony se napřáhli a vyhodili Sakuru vysoko do vzduchu, pak ten praví Naruto jí chytil a společně dopadli na pevnou zem.

Naruto držel Sakuru pevně v náručí "nedokážu si představit, kdyby si zemřela" a položil jí čelo na to její a pevně jí stisknul.

"Naruto-kun"

"já tě miluji, Sakuro" a láskyplně se jí podíval do očí, pomalu se k ní přiblížil a políbil jí "já tebe taky, ty můj hlupáčku" a polibek mu vrátila a pevně ho objala.

Mezitím na kraji, řeka vyplavila dívčí tělo, přišla k ní zahalená postava a pomalu jí zvedla, ve slunci se zableskly jen kulaté brýle a vzduchem se tiše nesla ta zapomenutá myšlenka.
Proč musí být Naruto takoví blb a proč ho musím tak milovat…………………..



P.S. Omlouvám jsem že je Hináta zlá, ale chtěla jsem aby to bylo víc napínavější. Doufámže se bude líbit ;)

Strývám se vTanci (pro Sora-San -SasuSaku)

7. února 2012 v 17:09 | Hiory |  příběhy na přání
Sakura mladá krásná dívka, ale pro svoje okolí neviditelná.
Sasuke mladý krásny muž, po kterém touží každá dívka.
"Sakurooooo!" volala blondýnka, která běžela po chodbě školy, "coje?" otočila se na ní růžovovlasá dívka a usmála se.
Poté se začala smát ještě víc, když uslyšela, co provedla její kamarádka "Prosimtě nesměj se mi"
"Ino, to bude, dobrý, nesmíš si to tak brát"
"Když on mě absolutně ignoroval"
"Je to Sai nediv se mu, dělá jako by si ho nezajímala ale já vidim něco jinýho, pokaždý se za tebou otáčí a čeká, když se na něj usměješ"
"Sakuro, nedělej ze mě blázna" Ino se začala v tu chvíli červenat, ale Sakura jí už nevnímala, otáčela se za mladým pohledným mladíkem s onyxovýma očima.
Ten jí každopádně absolutně ignoroval a hleděl si svého.
Sasuke tou dobou studoval na příkaz jeho matky klasický tance, který ho každopádně vůbec nebavil, ale byl v tom zároveň nejlepší. Každá dívka, sním, chtěla tančit a Sasuke na přání učitele začal vést hodiny tance, které mu velice vynášeli tak si nestěžoval.
Ale kdo by si pomyslela, že na hodiny chodí ještě někdo, o kom nemá nikdo ani páru.
Sakura se protáhla malým okýnkem ve zdi a stála před obřím sklem, na jehož druhém konci seděl na podlaze mladík a koukal se na Sakuru ta ani nedýchala.
Sasuke jí ale nemohl vidět, myslel si, že se dívá na svůj obraz.
Sakura byla tedy naprosto neviditelná pro jeho oči.
Zachví-li za Sakurou přišla ještě jedna dívka.
"Sakuro, proč nestuduješ, hodiny sním?" zeptala se dívka s bledě modrýma očima.
"Hinato, neblázni" začala se smát Sakura a Hinatá se přidala.
Zachvíli za Sasukem přišla červenovlasá dívka a chtěla ho políbit, ale on jen odhodil hlavu a dál si hrál s cédečky.
"Ta Karin je ale otravná" nadávala, Ino, která zrovna prolézala skrz okénko, ale najednou se, ji noha zarazila v okně a ona spadla.
Hináta a Sakura se jí začali smát a sborově dodali "Ino ta naše Ino"
"Jasně jasně jen si poslužte" začala se blondýnka zvedat ze země a oprašovat ze sebe prach.
"Jo a mám vám říct, že máme začít bez Ten Ten, zdrží se u Nejiho" při vyslovení Nejiho jména na ně mrkla.
Sasuke najednou pustil muziku a holky za zrcadlem se lekly a otočili se na něj.
Děvčata ze Sasukeho kroužku už tam poskakovali, najednou do místnosti vešel Sai a v tu chvíli se Ino podlomili kolena a ona zase sletěla na zem.
Sai se usmál na děvčata, ale ta si všímala hlavně Sasukeho.
"Táák holky, zítra se pořádá takový malí předzaháječný ples, tak jste zváni a začal rozdávat pozvánky.
"Tu pozvánku musím dostat" zaječela, Ino z podlahy
"A jak to chceš, jako udělat zasmála se Sakura"
Ale to už se nedozvěděla, Ino, znova prolézala okénkem a za pár minut jí holky viděli, jak se vtlačila mezi houf dívek a vzala Saiovi z ruky několik pozvánek.
Holky se začali smát, ale Sakura nespouštěla oči ze Sasukeho, ze snění jí vytrhla až ruka Ino, která před ní mávala několika pozvánkami.


Předzaháječený ples
Dne 25.6. v 21:00 jste zváni ne předzaháječný ples
Téma: Zimní karneval
Pořadatel: Sai a Sasuke Uchiha (za přítomnosti několika učitelů)
Sakura ležela v posteli a pročítala si, neustála zdobenou pozvánku.
Už zítra, pomyslela si a přiložila si pozvánku na hruď a on tam bude také, při této myšlence usnula.
Ráno jí probudil hlasitý budík.
"vždyť je Sobota" zakřičela Sakura a převalila se na posteli.
U postele stála blondýnka s hnědovláskou a zářivě se na ní usmívali.
"Ten Ten, Ino zbláznili jste se" zakřičela Sakura a strčila do Ino, která se okamžitě svalila s křikem na zem "Ty kráso já se poslední dobou často ocitám na zemi"
Ten Ten si sedla Sakuře na postel "To Ino mě vytáhla, já za to nemůžu je moc aktivní"
"nemůžeš se divit, je to Ino" a obě se začali smát
"hej vy dvě já vás slyším"
"napadlo nás, že si s námi půjdeš zkusit šaty, co ušpendlila Hináta, Ino mě vytáhla jen díky mé zvědavosti.
"Tak dobře usmála se Sakura" a vlezla do koupelny a umyla se.
Cestou k Hináte si holky koupili něco na zub, protože ani jedna nic nejedla a vše to dávali za vinu Ině, která během cesty radši dělala, že je nezná.
Když přišli k Hinátě, která zrovna seděla u šicího stroje a dokončovala poslední úpravy, posadili se všechny na postel přihlížejíce ke skříni, kde se podle Ino, měli vyskytovat ty nejúžasnější šaty.
Hináta otevřela skříň a vytáhla ty poklady "táák holky a teď si je zkusíme"
"na to zapomeň, ani mě nehne" odporovala totálně zmožená Ten Ten, která byla rozvalená na posteli.
"Ten Ten nespi" šťouchla do ní Sakura "já nespím, pouze si kontroluji oční víčka ze vnitř" odvětila
Ten Ten a všechny se začali smát.
"Zůstanete už u mě do večera?" zeptala se Hináta "mě to neva" řekla Sakura a Ino jen přikývla.
"Já taky, slíbila sem to Nejimu" dodala Ten Ten.
Tou samou dobou se připravovali i kluci Naruto kterého to totálně nezajímalo, byl rozvalen na pohovce a sledoval Sasukeho, který se uspokojoval pohledem na sebe v obleku "nemyslíš si, že to přeháníš" zasmál se Naruto a upil z flašky koly "Naruto mě aspoň zajímá jak vypadá na rozdíl od tebe"
Naruto se kouknul na svou košili a něco si zamumlal a znova se napil "Shikamaru jde taky, neříkal ti?" zeptal se Sasuke a Naruto hodil hlavou na souhlas "přijde s Temari"
Sasuke se znova na sebe podíval a usmál se.
Večer přišel jako na zavolanou a Sakura celá rozklepaná stála před zrcadlem, ostatní holky si k ní stouply a Ino, dodala "jsme okouzlující"
Najednou do pokoje vešel Neji, příšel za Ten Ten a ze zadu jí objal "moc vám to sluší holky, tak co půjdeme?"
Holky pouze kývli a pomalu se přesouvali k východu, jediná Sakura se pořád koukala, do zrcadla bude tam, určitě tam bude. Všimne si mě? Uvidí mě? Projíždělo jí hlavou, dokud na ni Ino nezavolala.
Nastoupila do auta a nechala se unášet pouze skutečnou realitou.
Když dojeli na místo, vzali si holky každá svojí masku, Neji pomohl Ten Ten z vozu a vedl jí přes krásný červený koberec až do velké haly.
Ino chytla Hinátu (kolem ruky jak to dělá džentlmen s dámou nevím jak jinak to říct :D) a táhla jí za sebou, aby Hináta nezkolabovala když uvidí Naruta a ten tam skutečně byl a nebyl sám.
Sasuke tančil s Karin, ale když hudba skončila, odklopýtal k ovocnému vínu a naléval si do skleničky.
Sakura byla nervózní.
Najednou začala hrát pomalá hudba a ze stropu se začali snášet bublinky, Sasukemu to nejspíš bylo jedno, do doby než se otočil a na schodech spatřil dívku.
Měla na sobě krásné černé šaty a přes obličej černou masku, její vlasy jí splývaly k ramenům a ona se usmívala.
Nemohl z ní spustit oči, růžovolasá dívka pomalu scházela ze schodů a rozhlížela se po ostatních.
Sasuke prošel davem, aby u ní byl blíž, ale když došel ke schodům, nebila tam, začal se rozhlížet na všechny strany a vtom mu někdo poklepal na rameno.
Byla to blondýnka, která se na něj usmála a ukázala mu směrem ke stolu s pití a tam stála ona, držela v ruce sklenku a povídala si s Narutem.
Sasuke se už neotočil a šel směrem k ní, když došel na místo, trochu šťouchl do Naruta a položil dívce otázku, na kterou ona tak dlouho čekala "půjdeš si zatančit?"
Sakura málem omdlela, ale nedala to na sobě znát, jen kývla hlavou a chytla se Sasukeho nabízené ruky, ten jí k sobě přitáhnul a začal pomalými kroky.
Ani si nemyslel, že je bude tak obratně dívka zvládat, tak přidal, ale ona sním stále držela krok (promiňte, nevěděla sem jak popsat jejich kroky tak jsme vzala inspiraci z jednoho filmu tak si to pusťe a představte si Sakuru a Sasukeho :D ).
Karin, která tomu přihlížela, byla rudá než její vlasy.
Sakura si připadala jako v nebi, pomalu a odhodlaně následovala Sasukeho kroky, při pár otočení si všimla, Ino, která si už sundala masku a flirtovala se Saiem, Hinátu červenající se Narutově sladkým slovům a Ten Ten tančící s Nejim.
Nejenom já jsme se dnes ocitla v sedmém nebi, zasmála se pro sebe.
Když písnička skončila Sasuke se na Sakuru zářivě usmál "byla si úžasná"
"děkuji, taky, jsi nebyl špatný" zasmála se Sakura "jak se jmenuješ? Kdo jsi" vyhrkl ze sebe Sasuke.
Sakura se začala smát "jsem někdo koho, znáš, ale neznáš"
"to nedává smysl"
"prosimtě kdybych neměla tu masku, tak by, jsi mě ani nepoznal"
"poznal bych tě vždycky a všude, podle toho krásného úsměvu"
Sakura se zarazila, pohladila ho po tváři a než se Sasuke nadál políbila ho.
Sasuke cítil její hřejivé rty, ale najednou to ustala a když otevřel oči, jeho krásná neznáma byla pryč.
Sasuke se rozhlížel všude okolo, ale nikde jí neviděl, ale najednou uviděl povědomou blondýnku, co mu ukázala správným směrem.
Rozběhl se k ní "prosimtě"
Blondýnka se na něho otočila s nechápavou grimasou "Sasuke"
"Ty si Ino, jo si Ino žejo?"
"Jo, jsem, jak to že mě znáš?"
"Sai mi o tobě říkal"
Ino, málem zkolabovala a Sai, který vedle ní stál, zrudnul jako jahoda.
Ino, se začala smát "no tak co potřebuješ"
"kdo byla ta dívka co semnou tančila?"
"ty myslíš Sakuru?"
"Sakura?" nechápa Sasuke
"jo Sakura Haruno z druháku, teda od nás ze třídy, divím se, že jsi jí nepoznal"
Sasuke se zarazil a vybavil si tu nenápadnou dívenku, kterou občas vídal na chodbách, ale nikdy si jí pořádně neprohlídnul.
"děkuju" kývnul na Ino a ta se jen usmála.
Sasuke vyběhl po schodech až ven, ale nikde už Sakuru neviděl.
Tou dobu už byla Sakura převlečená a ležela na posteli a koukal do stropu, co jsem to jenom udělala, vždyť mě ani nezná, co si o mně bude myslet, doufám, že mě nepoznal.
Po dlouhém přemýšlení usnula.
Ráno bylo jako každé jiné, ale odpoledne se velice změnilo ani jedna z dívek za Sakurou nepřišla, jen na záznamníku bylo pár zpráv.
Ino: promin Sak dneska nepřijdu Sai me pozval na oběd.
Hináta: Saki dneska nechoď, Naruto mě pozval k sobě domů na filmové odpoledne.
Ten Ten: Ahoj Sak dneska nepřijdu jedu s Nejim na chatu.
Vypadá to, že každá našla svého prince, zavzdychala Sakura a znova se odebrala do svého pokoje.
Večer kolem 8h. někdo zazvonil "doufám, že to nebude, Ino, celý večer se mi jí poslouchat nechce"
Sakura otevřela dveře a nemohla uvěřit vlastním očím.
Stál tam s kyticí růží, díval se na ní svým krásným pohledem a zářivým úsměvem.
"Říkal jsem ti, že tě poznám vždy a všude"
"Sa-Sasuke"
"Jo, a musím ti něco vrátit" řekl jemným hláskem a chytil Sakuru kolem pasu a jemně jí políbil.
Sakura mu polibky jemně a laskavě oplatila.
Sasuke se jí koukl do očí a usmál se na ní.
"Mohu vás pozvat na večeři má krásna paní" Sakura se jen usmála a kývla "hned jsem zpátky"
Sakura si večer náležitě užívala, když došli před nějaký dům, Sasuke chytil Sakuru za ruku a naklonil se jí k uchu "mám pro tebe překvapení má krásná paní" Sakura zčervenala a Sasuke se začal smát "ale promiň, co teď udělám" vytáhl z kapsy černou pásku a zakryl Sakuře oči.
Vzal jí za ruku a pomalu vedl, vedl jí místností, vedl jí vysoko po schodech až do nevyššího patra doma.
Tam jí pásku sundal.
Sakura pomalu otevřela oči a nevěřila, co spatřila, bylo tam obrovské zrcadlo a tančení plošina pokrytá několika stovkami plátků růží.
Místnost osvětlovali jen svíčky a najednou začala hrát hudba Sasuke přišel k Sakuře a přitáhl si jí k sobě, co nejblíže to šlo a začal s ní tančit, Sakura ho objala a následovala jeho kroky.
Najednou se na něj podívala a políbila ho, Sasuke jí polibky opětoval pomalu jí, položila na zem a začal líbat na krku.
Sakura cítila příjemné teplo, co se jí rozlévalo po celém těle.
Sasuke vstal a vzal Sakuru do náruče, prošel místností a vešel do pokoje tam jí položil na postel a začal znova líbat.
Sakura i Sasuke prožili ten nejkrásnější večer.
Sasuke se ráno probudil a koukl se z okna, je krásný den pomyslel si a otočil se, ale jeho pohledu se naskytl ještě krásnější pohled (viz. obrázek).

Doufám, že se povídka líbila ;) Podle mě to teda není nic moc, ale snažila jsme se.